Elijahu Lankin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Elijahu Lankin
אליהו לנקין
Elijahu Lankin na snímku cca z roku 1949
Elijahu Lankin na snímku cca z roku 1949

Stranická příslušnost
Členství Cherut

Narození 1914
Ruské impérium Homel, Ruské impérium
Úmrtí 10. srpna 1994
Izrael Izrael
Kneset 1.
Vzdělání Hebrejská univerzita
Vojenská služba
Sloužil Irgun

Elijahu Lankin (hebrejsky: אליהו לנקין, žil 191410. srpna 1994) byl, sionistický aktivista, izraelský politik a poslanec Knesetu za stranu Cherut.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve městě Homel v tehdejší Ruské říši (dnes Bělorusko). Během ruské revoluce roku 1917 se s rodinou přestěhoval do Mandžuska v dnešní v Číně, kde studoval na ruskojazyčné střední škole v Charbinu. V roce 1933 přesídlil do dnešního Izraele. Absolvoval právo na Hebrejské univerzitě a roku 1954 získal osvědčení pro výkon profese právníka. Roku 1934 se stal členem jednotek Irgun. Během arabského povstání v Palestině v roce 1936 působil v řadách Irgunu v oblasti u města Zichron Ja'akov. Organizoval ilegální židovskou imigraci. Roku 1939 odcestoval do Polska na výcvikový kurz důstojníků Irgunu. Během druhé světové války se snažil o spojení jednotlivých židovských vojenských sil (Hagana, Irgun, Lechi) do jedné organizace. V roce 1944 byl velitelem Irgunu v regionu Jeruzaléma a důstojníkem vrchního štábu Irgunu pod vedením Menachema Begina. Byl zatčen mandátními úřady a roku 1945 vyhoštěn do Eritreje. Roku 1948 byl velitelem lodi Altalena a byl pak zatčen izraelskými úřady.[1]

Politická dráha[editovat | editovat zdroj]

V roce 1930 se v Charbinu zapojil do činnosti mládežnického hnutí Bejtar. Roku 1948 patřil mezi vůdce nové politické strany Cherut. V izraelském parlamentu zasedl po volbách v roce 1949, kdy kandidoval za Cherut. Byl členem výboru mandátního, výboru pro vzdělávání a kulturu, výboru práce a výboru pro ústavu, právo a spravedlnost.[1]

V letech 19811985 byl izraelským velvyslancem v Jihoafrické republice.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Elijahu Lankin [online]. Kneset, [cit. 2011-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]