Elijahu Lankin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Elijahu Lankin
אליהו לנקין
Elijahu Lankin na snímku cca z roku 1949
Elijahu Lankin na snímku cca z roku 1949

Narození 1914
Ruské impérium Homel, Ruské impérium
Úmrtí 10. srpna 1994
Izrael Izrael
Politický subjekt Cherut
Kneset 1.
Vzdělání Hebrejská univerzita
Vojenská služba
Sloužil Irgun

Elijahu Lankin (hebrejsky: אליהו לנקין, žil 191410. srpna 1994) byl, sionistický aktivista, izraelský politik a poslanec Knesetu za stranu Cherut.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve městě Homel v tehdejší Ruské říši (dnes Bělorusko). Během ruské revoluce roku 1917 se s rodinou přestěhoval do Mandžuska v dnešní v Číně, kde studoval na ruskojazyčné střední škole v Charbinu. V roce 1933 přesídlil do dnešního Izraele. Absolvoval právo na Hebrejské univerzitě a roku 1954 získal osvědčení pro výkon profese právníka. Roku 1934 se stal členem jednotek Irgun. Během arabského povstání v Palestině v roce 1936 působil v řadách Irgunu v oblasti u města Zichron Ja'akov. Organizoval ilegální židovskou imigraci. Roku 1939 odcestoval do Polska na výcvikový kurz důstojníků Irgunu. Během druhé světové války se snažil o spojení jednotlivých židovských vojenských sil (Hagana, Irgun, Lechi) do jedné organizace. V roce 1944 byl velitelem Irgunu v regionu Jeruzaléma a důstojníkem vrchního štábu Irgunu pod vedením Menachema Begina. Byl zatčen mandátními úřady a roku 1945 vyhoštěn do Eritreje. Roku 1948 byl velitelem lodi Altalena a byl pak zatčen izraelskými úřady.[1]

Politická dráha[editovat | editovat zdroj]

V roce 1930 se v Charbinu zapojil do činnosti mládežnického hnutí Bejtar. Roku 1948 patřil mezi vůdce nové politické strany Cherut. V izraelském parlamentu zasedl po volbách v roce 1949, kdy kandidoval za Cherut. Byl členem výboru mandátního, výboru pro vzdělávání a kulturu, výboru práce a výboru pro ústavu, právo a spravedlnost.[1]

V letech 19811985 byl izraelským velvyslancem v Jihoafrické republice.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Elijahu Lankin [online]. Kneset, [cit. 2011-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]