Přeskočit na obsah

Dřínovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxDřínovité
alternativní popis obrázku chybí
Svída krvavá (Cornus sanguinea)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řáddřínotvaré (Cornales)
Čeleďdřínovité (Cornaceae)
Bercht. & J.Presl, 1825
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Květenství dřínu obecného

Dřínovité (Cornaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu dřínotvaré. Až na drobné výjimky jsou to keře a stromy s jednoduchými, vstřícně nebo střídavě postavenými listy. Květy jsou většinou čtyřčetné a spíše drobné, někdy uspořádané v nápadných květenstvích. Čeleď zahrnuje v současném taxonomickém pojetí asi 85 druhů ve 2 rodech a je rozšířena na všech kontinentech. V české květeně jsou domácí dva druhy: dřín obecný a svída krvavá. Některé další druhy jsou pěstovány v různých kultivarech jako okrasné dřeviny.

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Zástupci dřínovitých jsou opadavé nebo řidčeji stálezelené keře a stromy. Výjimku tvoří severoevropský dřín švédský (Cornus suecica) a severoamerický dřín kanadský (Cornus canadensis), což jsou byliny s podzemním plazivým a poněkud dřevnatějícím oddenkem. Druh Alangium scandens z jihovýchodní Asie je dřevnatá liána. Listy jsou jednoduché, řapíkaté, vstřícné nebo střídavé. Střídavé listy má rod alángium (Alangium) i některé dříny, např. severoamerická svída střídavolistá (Cornus alternifolia) a asijská svída pochybná (Cornus controversa). Listy jsou bez palistů, se zpeřenou nebo až paralelní žilnatinou. Postranní žilky jsou často řídké a charakteristicky obloukovitě sbíhavé k vrcholu čepele. Dalším charakteristickým znakem čeledi jsou přitisklé nebo odstávající dvouramenné chlupy na listech. Některé druhy alángia jsou trnité.

Květy jsou ponejvíce oboupohlavné, uspořádané v květenstvích různých typů. Květenství jsou nezřídka podepřena listeny, které jsou u některých druhů dřínů nápadně zvětšené a připomínají okvětní lístky. Samotné květy jsou drobné, nejčastěji čtyřčetné, řidčeji pětičetné nebo až desetičetné, pravidelné. Kalich je trubkovitý, s drobnými až nezřetelnými neopadavými cípy, přirostlý ke spodnímu semeníku. Korunní lístky jsou volné, nesrostlé, opadavé a vyrůstají při bázi žlaznatého disku. Tyčinky jsou nejčastěji 4. U rodu Alangium je korunních lístků více, 4 až 10, stejný je i počet kališních zubů, a tyčinek je 4 až mnoho. Semeník je spodní, srostlý nejčastěji ze dvou plodolistů, s jednou nebo 2 komůrkami. V každém pouzdru je jediné vajíčko. Plodem jsou kulovité nebo protáhlé peckovice. U některých dřínů (např. dřín japonský, Cornus kousa) peckovice srůstají v kulovité plodenství. Semena jsou nejčastěji protáhlá, s přímým zárodkem a bohatým endospermem.[1][2][3][4]

  • List dřínu s charakteristickou žilnatinou
    List dřínu s charakteristickou žilnatinou
  • Detail květů svídy výběžkaté
    Detail květů svídy výběžkaté
  • Květ Alangium salvifolium
    Květ Alangium salvifolium
  • Plodenství dřínu japonského (Cornus kousa)
    Plodenství dřínu japonského (Cornus kousa)
  • Bylinný dřín kanadský (Cornus canadensis) s plody
    Bylinný dřín kanadský (Cornus canadensis) s plody

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Čeleď zahrnuje podle současného pojetí asi 85 druhů ve 2 rodech.[5] Je zastoupena s různou četností výskytu na všech kontinentech. Dříny jsou rozšířeny především v mírném pásu severní polokoule, místy však přesahují i do tropů. Několik druhů dřínu roste v horách Střední Ameriky, jeden druh v Africe. Rod alángium je naproti tomu převážně tropický a je rozšířen v oblasti od Afriky až po Austrálii a Fidži.[2][6]

V evropské květeně je čeleď zastoupena celkem 3 původními druhy: svída krvavá (Cornus sanguinea), dřín obecný (Cornus mas) a dřín švédský (Cornus suecica), z nichž první dva jsou zastoupeny i v České republice.[7] Další pěstované druhy občas zplaňují, zvláště severoamerická svída výběžkatá (Cornus sericea).[3]

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

Taxonomické pojetí čeledi Cornaceae prošlo v průběhu času několika podstatnými proměnami. Někteří autoři do ní v minulosti řadili pouze rod Cornus, zatímco jiní až 17 různých rodů. Z rodu Cornus byly odštěpovány další rody, mimo rodu Swida např. Cynoxylon, Benthamia, Dendrobenthamia aj. V systému APG bylo zvoleno široké pojetí a součástí Cornaceae byly i rody Davidia, Nyssa, Mastixia, Camptotheca, Diplopanax a Alangium. V systému APG IV z roku 2016 došlo k podstatné změně a všechny zmíněné rody s výjimkou rodů Cornus a Alangium byly přeřazeny do nově pojaté čeledi Nyssaceae.[8][9]

Zástupci

[editovat | editovat zdroj]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Různé druhy dřínů a svíd jsou pěstovány jako okrasné dřeviny. Mezi oblíbené a široce rozšířené okrasné keře náležejí zejména různé kultivary svídy bílé, svídy výběžkaté a svídy krvavé, vyznačující se nápadně zbarvenými zimními větvemi nebo různě panašovaným olistěním. Pro krásná květenství jsou pěstovány květnaté dříny, zejména dřín květnatý a dřín japonský. Řidčeji se pěstují stromovité svídy, jako je svída střídavolistá nebo svída pochybná.

Plody dřínu obecného slouží místně jako drobné ovoce bohaté na vitamín C.[3] Plody podobného dřínu lékařského jsou využívány v čínské medicíně.[11]

  • Dřín japonský (Cornus kousa)
    Dřín japonský (Cornus kousa)
  • Rozkvetlý dřín květnatý (Cornus florida)
    Rozkvetlý dřín květnatý (Cornus florida)
  • Panašované listy okrasného kultivaru svídy střídavolisté
    Panašované listy okrasného kultivaru svídy střídavolisté
  • Dřínky, plody dřínu obecného
    Dřínky, plody dřínu obecného

Seznam rodů

[editovat | editovat zdroj]

Alangium, Cornus[12]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ QIN, Haining; PHENGKLAI, Chamlong. Flora of China: Alangiaceae [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b XIANG, Jenny Qiuyun; BOUFFORD, David E. Flora of China: Cornaceae [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 5. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0590-0. 
  4. ↑ SOEPADMO, E.; WONG, K.M. Tree flora of Sabah and Sarawak. Volume one. [s.l.]: Forest Research Institute Malaysia, 1995. (anglicky) 
  5. ↑ CHRISTENHUSZ, Maarten J.M.; BYNG, James W. The number of known plants species in the world and its annual increase. Phytotaxa. May 2016, čís. 261(3). 
  6. ↑ SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946. (anglicky) 
  7. ↑ TUTIN, Thomas G. et al. Flora Europaea 3. [s.l.]: Cambridge University Press, 1972. ISBN 978-0521084895. (anglicky) 
  8. ↑ BREMER, K. et al. An Ordinal Classification for the Families of Flowering Plants. Annals of the Missouri Botanical Garden. 1998, čís. 85(4). 
  9. ↑ BYNG, James W. et al. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG IV. Botanical Journal of the Linnean Society. 2016, čís. 181. Dostupné online. 
  10. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  11. ↑ VALÍČEK, Pavel et al. Léčivé rostliny tradiční čínské medicíny. Hradec Králové: Svítání, 1998. ISBN 80-86198-01-4. (anglicky) 
  12. ↑ STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dřínovité&oldid=23729807“