Cypřišek hrachonosný
 Cypřišek hrachonosný | |
|---|---|
 Cypřišek hrachonosný (Chamaecyparis pisifera) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | nahosemenné (Pinophyta) |
| Třída | jehličnany (Pinopsida) |
| Řád | borovicotvaré (Pinales) |
| Čeleď | cypřišovité (Cupressaceae) |
| Rod | cypřišek (Chamaecyparis) |
| Binomické jméno | |
| Chamaecyparis pisifera (Siebold & Zucc.) Siebold & Zucc., 1847 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Cypřišek hrachonosný (Chamaecyparis pisifera) je pomalu rostoucí jehličnatý strom původem z Japonska, kde roste na ostrovech Honšú a Kjúšú. Vyskytuje se v místech s bohatými dešťovými srážkami v nadmořské výšce od 300 do 2500 metrů a dožívá se vysokého věku, jsou známi jedinci starší 500 let.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Do Evropy se dostal okolo roku 1860 a byl prvně vysázen na území Velké Británie. Do Čech byl přivezen roku 1865 na zámek Hluboká. Jako ozdobný strom je pěstován v mnoha dalších zemních.
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Druh může růst na plném slunci i v polostínu a je tolerantní k městskému ovzduší. Vyhovuje mu nejlépe výživná písčitohlinitá a dostatečně vlhká půda a prospívá mu vysoká vzdušná vlhkost. Vůči mrazu je odolný, pouze ve vyšších polohách bývá silným mrazem poškozován. Netrpí významnějšími chorobami a nebývá napadán škůdci, pouze v mládí trpí okusem zvěře.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Sálezelený jehličnatý strom dorůstající do výšky okolo 40 m. Má poměrně řídkou, kuželovitou, tmavě zelenou korunu s větvemi vodorovně odstávajícími a s nicím vrcholem. Z dobře ukotveného, svazčitého kořenového systému vyrůstá pravidelně sbíhavý kmen o průměru až 2 m. Jeho kůra je červenohnědá a odlupuje se v dlouhých pruzích, dřevo má lehké, celkem pevné a žluté barvy. Větvičky o šířce asi 2 mm jsou ploché, z horní strany bývají tmavě zelené a ze spodní světlejší se zřetelnou bělavou kresbou; mladé výhonky jsou po rozemnutí aromatické po pryskyřici. Asimilační orgány jsou podlouhle vejčité a výrazně zploštělé, ve čtyřech řadách rostoucí šupinovité lístky, které jsou k větvičce těsně přitlačené a jen jejich ostré konce odstávají.
Stromy kvetou v dubnu, samičí šištice jsou v mládí modrozelené, později hnědozelené a ve zralosti hnědé, samčí jsou vždy hnědé. Šišky jsou drobné, téměř kulaté a mají v průměru asi 6 mm a připomínají semena hrachu, odtud druhové jméno „hrachonosný“. Šišky jsou tvořené asi 10 šupinami za kterými bývá po jednom až dvou světlehnědých, obvejčitých, zploštělých, asi 2 mm dlouhých semenech mající široká blanitá křidélka. Semena dozrávají již prvým rokem, jejich klíčivost je téměř 50 %. Druh lze také dobře množit vegetativně z řízků odebíraných na jaře.
Význam[editovat | editovat zdroj]
V Japonsku patří cypřišek hrachonosný mezi pět posvátných stromů. Jeho dřevo je odolné proti houbám a hmyzím škůdcům, odolává vlhku i hnilobě. Používá se na stavbu domů, chrámů, k výrobě nábytku, díží, sudů i pro stavbu lodí a vodních staveb. Zhotovuje se z něj také tradiční kuchyňské nádobí pro přípravu rýže nebo suši.
V Evropě není téměř nikde vysazován jako hospodářská dřevina v lesních porostech, roste podstatně pomaleji než smrk. Praktické využití druhu je zejména v sadovnické dendrologii, kde lze využít velkého množství různobarevných a vzhledově proměnlivých kultivarů. Jeho dekorativní funkce výrazně převyšuje (mimo území Japonska) lesnický význam.
Při inventarizaci české přírody v roce 2006 bylo nalezeno jen 76 vzrostlých exemplářů, převážně v botanických zahradách, arboretech a parcích. Původní druh se pěstuje jen ojediněle, převládají nově vyšlechtěné kultivary různě zbarvené a dorůstající do malých výšek.[2][3][4][5]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Kmen cypřišku hrachonosného -
Kultivar 'Filifera Nana' -
Kultivar 'Plumosa Aurea Compacta' -
Kultivar 'Golden Charm'
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
- ↑ ÚRADNÍČEK, Luboš. Cypřišek hrachonosný. Lesnická práce [online]. Lesnická práce, s. r. o., Kostelec nad Černými lesy, 2013 [cit. 15.05.2015]. Roč. 92, čís. 6. Dostupné online. ISSN 0322-9254.
- ↑ Dendrologie.cz: Cypřišek hrachonosný [online]. P. Horáček a J. Mencl, rev. 07.06.2007 [cit. 2015-05-15]. Dostupné online.
- ↑ EARLE, Christopher J. The Gymnosperm Database: Chamaecyparis pisifera [online]. Christopher J. Earle, rev. 02.03.1999 [cit. 2015-05-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Flora of China: Chamaecyparis pisifera [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2015-05-15]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu cypřišek hrachonosný na Wikimedia Commons
