Království chorvatsko-slavonské
| Království chorvatsko-slavonské Kraljevina Hrvatska i Slavonija Horvát-Szlavón Királyság Königreich Kroatien und Slawonien
| |||||||||
| Hymna Gott erhalte Franz den Kaiser („Zachovej nám, Hospodine, Františka císaře“) | |||||||||
Geografie
| |||||||||
Záhřeb
| |||||||||
Rozloha
|
42 541 km² (rok 1910)
| ||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||
Počet obyvatel
|
|||||||||
chorvatština (úřední)
| |||||||||
| Státní útvar | |||||||||
Vznik
|
|||||||||
Zánik
|
|||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||
| |||||||||
Království chorvatsko-slavonské, též Trojjediné království chorvatské, slavonské a dalmatské (chorvatsky Kraljevina Hrvatska i Slavonija; maďarsky Horvát-Szlavón Királyság; německy Königreich Kroatien und Slawonien) bylo mezi lety 1868–1918 autonomní korunní zemí v rámci rakousko-uherského Zalitavska.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Vytvoření a poloha[editovat | editovat zdroj]
Království zaujímalo území tzv. Středního Chorvatska (bez Mezimuří) a Slavonie, dále k němu patřily vesnice Baljevac, Mali Baljevac, Mali Skočaj, Veliki Skočaj a Zavalje (v současnosti součást Unsko-sanského kantonu ve Federaci Bosny a Hercegoviny) a bylo obýváno především Chorvaty a srbskou menšinou. Hlavním městem byl Záhřeb. Království se stejně jako Uhersko dále dělilo na župy, jichž bylo celkem 8.
Roku 1849 se Chorvatsko-slavonské království odtrhlo od Uher a stalo se korunní zemí Rakouska se značnou autonomií. Slavonie zároveň ztratila část Sremu ve prospěch Srbské vojvodiny a Temešského banátu, ale roku 1860 se jí po zrušení této země tato část Sremu opět vrátila. Po rakousko-uherském vyrovnání (1867) bylo Chorvatsko-slavonské království znovu podřízeno Uhersku. Nespokojenost Chorvatů s tímto stavem vedla k nepokojům a protestům, takže následujícího roku museli maďarští představitelé uzavřít uhersko-chorvatské vyrovnání (Nagodba) a povolit autonomii Chorvatsko-slavonského království v rámci Svatoštěpánské koruny.
Chorvaty bylo království nazýváno Trojjediné království chorvatské, slavonské a dalmatské (Trojedna Kraljevina Hrvatske, Slavonije i Dalmacije popř. zkráceně Trojednica), jelikož chorvatská veřejnost neuznávala rozdělení chorvatských zemí na 2 části (Chorvatsko-Slavonie patřily pod Uhry, tj. Zalitavsko, kdežto Dalmácie pod rakouskou část R-U, tj. Předlitavsko).
Odtržení od Rakousko-Uherska[editovat | editovat zdroj]
29. října 1918 chorvatský parlament vyhlásil konec unie s ostatními zeměmi Koruny svatoštěpánské a připojení Království chorvatsko-slavonského ke Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů. Poté přestal být používán termín Země Koruny svatoštěpánské.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Vlajka s neoficiálním znakem království s vlastní korunou -
Neoficiální znak království s vlastní korunou -
Mapa Chorvatsko-slavonského království s župami -
Chorvatsko-slavonské království v Rakousku-Uhersku (č. 17)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Království chorvatsko-slavonské na Wikimedia Commons
.svg)