Cavtat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Cavtat
Cavtat sa vidikovca.JPG
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 0 m n. m.
Stát ChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
Cavtat
Cavtat
Rozloha a obyvatelstvo
Správa
Oficiální web www.cavtat.info
Telefonní předvolba 020
PSČ 20210
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cavtat (italsky Ragusavecchia) je město v opčině Konavle v jižní Dalmácii. Patří k nejjižnějším městům v Chorvatsku. Je přímořským letoviskem na jaderském pobřeží, v blízkosti Bosny a Hercegoviny a Černé Hory. Nachází se 18 km jihozápadně od Dubrovníku na úzké šíji mezi poloostrovem Rat a pevninou.

Název Cavtat pochází z latinského Civitas vetus. Město tak bylo označováno původními obyvateli Cavtatu, kteří uprchli před staletími do Dubrovníku.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na místě dnešního Cavtatu se nacházela řecká kolonie Epidaurum, kterou v roce 228 př. n. l. ovládla Římská říše. Osídlení zde vzniklo v dávné době především díky vynikající strategické poloze poloostrova Rat u otevřeného moře a nedalekému úrodnému Konavelskému polji. Počet obyvatel se postupně zvyšoval a přicházeli osadníci i z Apeninského poloostrova. Osada se později rozvinula do podoby otevřeného města; Římané zde pro pobavení obyvatel vybudovali amfiteátr, kde se konaly gladiátorské hry. V roce 614 město poprvé napadli Slované a Avaři, což donutilo místní obyvatele město opustit. Někteří z nich se vydali podél pobřeží dále na sever a založili Dubrovník.

Město poté, co jej obsadili Slované, připadlo Travuniji. Mezi 13. a 14. stoletím bylo krátce pod vládou Dubrovnické republiky, později jej spravovali také i bosenští a srbští vládci. Roku 1426 jej od posledního z nich odkoupila Dubrovnická republika a její součástí zůstal až do 18. století. Ve středověku zde bylo rozšířeno opevnění, jehož část se do dnešní doby dochovala, a také postaven renesanční zámek. Až do roku 1526 se zde nacházela loděnice; poté nechal Dubrovník stavbu lodí přemístit do Gruži. Pro republiku se stal druhým významným městem a obchodním střediskem. Jeho vojenský význam spočíval především v ochraně Dubrovníku z jihu; lodě bylo možné kotvit v blízkých zálivech, což poskytovalo flotile bezpečí.

Po roce 1806 město krátce spravovali Francouzi, poté bylo součástí Rakousko-Uherska. Od roku 1918 patřilo Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, později Jugoslávie a od roku 1991 je součástí Chorvatska. Během Chorvatské války za nezávislost město obsadily v říjnu 1991 jednotky Jugoslávské lidové armády bez jediného výstřelu, vyloupily však několik místních muzeí a exponáty odvezly do nedaleké Černé Hory. Jejich postup vyvolal pobouření na mezinárodní scéně.[1]

Památky[editovat | editovat zdroj]

Pohled na město.
Kostel svatého Mikuláše.

Mezi turisty navštěvované památky města patří např. mauzoleum rodiny Račić, které navrhl známý chorvatský sochař Ivan Meštrović a které se nachází na hřbitově sv. Roka na poloostrovu Rat. Dále se zde nachází řada starých paláců a sídel bohatých námořníků. Dochován je částečně i římský amfiteátr, středověké hradby a renesanční palác Knežev dvor, který v současné době slouží jako galerie. V Cavtatu se nachází také i muzeum Vlaha Bukovace, známého chorvatského malíře přelomu 19. a 20. století, který se zde narodil.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Ekonomika města záleží především na turistice, především během letní sezóny, a na rybářství. V současné době se zde nachází celkem pět hotelů, z nichž nejznámější je pětihvězdičkový hotel Croatia, vybudovaný v roce 1972.[zdroj?]

Cavtat se nachází na Jadranské magistrále. Do 70. let vedla do města i železniční trať, která byla později zrušena. Dnes je město napojeno na dubrovnickou síť veřejné dopravy. Východně od Cavtatu se nachází Letiště Dubrovník.

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cavtat na chorvatské Wikipedii.

  1. Článek na portálu peščanik.net (chorvatsky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Mate Suić: Antički grad na istočnom Jadranu, drugo izmijenjeno i dopunjeno izdanje, Golden marketing, Zagreb, 2003.
  • Ivo Bojanovski: Bosna i Hercegovina u antičko doba, Akademija nauka i umjetnosti Bosne i Hercegovine, Sarajevo, 1988.
  • Marin Buovac: Amphitheatres in the Republic of Croatia, 13th Annual Meeting of the European Association of Archaeologists, Sveučilište u Zadru, Zadar, 2007.
  • Miroslav Glavičić: Epigrafska baština rimskodobnog Epidaura

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]