Bratři Itálie (politická strana)
Bratři Itálie | |
---|---|
Fratelli d’Italia | |
Zkratka | FdI |
Datum založení | 17. prosince 2012 |
Předseda | Giorgia Meloniová |
Zakladatel | Giorgia Meloniová, Ignazio La Russa a Guido Crosetto |
Sídlo | Řím |
Rozkol od | Lidu svobody |
Ideologie | post-fašismus národní konzervatismus nacionalismus pravicový populismus měkký euroskepticismus atlantismus |
Politická pozice | pravice[1] [2] |
Evropská strana | Strana evropských konzervativců a reformistů |
Politická skupina EP | Evropští konzervativci a reformisté |
Koalice | Středopravicová koalice |
Stranické noviny | La Gazzetta Tricolore |
Počet členů | 50 000 |
Barvy | tmavě modrá |
Oficiální web | fratelli-italia.it |
Zisk mandátů ve volbách | |
Poslanecká sněmovna | 118/400
|
Senát | 66/200
|
Evropský parlament | 24/76
|
Regionální parlamenty | 128/896
|
Guvernéři regionů | 2/21
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bratři Itálie (italsky Fratelli d’Italia, FdI) je politická strana v Itálii. Jedná se o pravicově populistickou stranu jejíž ideologie vychází z neofašismu Italského sociálního hnutí (na což odkazuje plamen v logu),[2] ale postupně se od něj vzdálili a prezentují se jako strana národně konzervativní, nacionalistickou[3] a euroskeptickou.[4] Strana není pro vystoupení Itálie z Evropské unie.[5]
Na počátku roku 2018 byla její předsedkyní Giorgia Meloniová a strana měla dvanáct poslanců v poslanecké sněmovně a tři senátory v senátu. V parlamentních volbách 2018 měla strana dle průzkumů získat necelých 5 %, což se víceméně potvrdilo, když její volební výsledek činil 4,26 %. Ve sněmovně si Bratři Itálie polepšili na 33 poslanců, v senátu získali 16 mandátů. Průzkumy veřejného mínění z června 2021 však odhalily rychle rostoucí popularity strany (20,5 %) a zmínily ji jako pravděpodobnou součást příští vítězné koalice.[6]
Strana Bratři Itálie byla založena v roce 2012 odštěpením od politické strany Lid svobody. Její název je shodný s názvem italské hymny.
Volební výsledky
[editovat | editovat zdroj]Poslanecká sněmovna
[editovat | editovat zdroj]Volby | Hlasy | Mandáty | Pozice | Postavení | ||
---|---|---|---|---|---|---|
Abs. | % | Abs. | ± | |||
2013 | 666 035 | 1,9 | 9/630
|
▲9 | ▲8. | Opozice |
2018 | 1 429 550 | 4,4 | 32/630
|
▲23 | ▲5. | Opozice |
2022 | 7 302 517 | 26,0 | 119/400
|
▲87 | ▲1. | Vláda |
Senát
[editovat | editovat zdroj]Volby | Hlasy | Mandáty | Pozice | ||
---|---|---|---|---|---|
Abs. | % | Abs. | ± | ||
2013 | 590 083 | 1,9 | 0/315
|
▬0 | ▲7. |
2018 | 1 286 666 | 4,3 | 18/315
|
▲18 | ▲5. |
2022 | 7 167 136 | 26,0 | 65/200
|
▲47 | ▲1. |
Evropský parlament
[editovat | editovat zdroj]Volby | Hlasy | Mandáty | Pozice | ||
---|---|---|---|---|---|
Abs. | % | Abs. | ± | ||
2014 | 1 004 037 | 3,7 | 0/73
|
▬0 | ▲7. |
2019 | 1 726 189 | 6,4 | 6/76
|
▲6 | ▲5. |
Regionální parlamenty
[editovat | editovat zdroj]Region | Rok | Hlasy | % | Mandáty | ± |
---|---|---|---|---|---|
Údolí Aosty | 2020 | V koalici s FI | 0/35
|
||
Piemont | 2019 | 105 410 | 5,5 | 2/51
|
|
Lombardie | 2023 | 725 402 | 25,2 | 22/80
|
|
Jižní Tyrolsko | 2018 | 4 883 | 1,7 | 1/35
|
|
Tridentsko | 2018 | 3 686 | 1,4 | 0/35
|
|
Benátsko | 2020 | 196 310 | 9,5 | 5/51
|
|
Furlansko-Julské Benátsko | 2023 | 71 503 | 18,8 | 8/49
|
|
Emilia-Romagna | 2020 | 185 796 | 8,6 | 3/50
|
|
Ligurie | 2020 | 68 062 | 10,9 | 3/31
|
|
Toskánsko | 2020 | 219 165 | 13,5 | 4/41
|
|
Marche | 2020 | 116 231 | 18,7 | 8/31
|
|
Umbrie | 2019 | 43 443 | 10,4 | 2/21
|
|
Lazio | 2023 | 519 633 | 33,6 | 22/51
|
|
Abruzzo | 2019 | 38 894 | 6,5 | 3/31
|
|
Molise | 2023 | 26 649 | 18,9 | 4/21
|
|
Kampánie | 2020 | 140 918 | 6,0 | 4/51
|
|
Apulie | 2020 | 211 693 | 12,6 | 7/51
|
|
Basilicata | 2019 | 17 112 | 5,9 | 1/21
|
|
Kalábrie | 2021 | 66 277 | 8,7 | 4/31
|
|
Sicílie | 2022 | 282 345 | 15,1 | 13/70
|
|
Sardinie | 2019 | 33 423 | 4,7 | 3/60
|
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brothers of Italy na anglické Wikipedii.
- ↑ Italská pravice v Římě protestovala proti Conteho vládě. Na shromáždění vystoupili Salvini i Berlusconi. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-10-19 [cit. 2021-02-25]. Dostupné online.
- ↑ a b N, Kristina Böhmerová, Denník. Meloniová si ponechává fašistické symboly, o demokracii v Itálii se ale nebojím, říká analytička. Deník N [online]. 2022-10-03 [cit. 2023-03-06]. Dostupné online.
- ↑ V mládí byla fašistkou, teď asi povládne Itálii. Kdo je Giorgia Meloniová? - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2023-03-06]. Dostupné online.
- ↑ KAISER, Daniel. „Kdo mluví o návratu k fašismu, nerozumí Itálii.“ Jací jsou Bratři Itálie? - Echo24.cz. echo24.cz [online]. 2022-08-06 [cit. 2022-08-08]. Dostupné online.
- ↑ [Feature] Beyond Salvini: the rise of Eurosceptic Giorgia Meloni. EUobserver [online]. [cit. 2021-09-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Bratři Itálie stoupají vzhůru k moci, Meloniová může být první premiérkou. iDNES.cz [online]. 2021-06-23 [cit. 2021-06-23]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bratři Itálie na Wikimedia Commons