Přeskočit na obsah

Božena Fuková

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ing. Božena Fuková
Poslankyně Federál. shromáždění (SL)
Ve funkci:
1990 – 5. června 1990
Ve funkci:
1. ledna 1969 – 25. listopadu 1969
Poslankyně Nár. shromáždění ČSSR
Ve funkci:
14. června 1964 – 31. prosince 1968
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSS (KSČ)
bezpartijní
Narození15. ledna 1935
Bystričany
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí18. května 2017 (ve věku 82 let)
ChoťZdeněk Fuka
Alma materVŠE Bratislava
Profesepolitička a ekonomka
Oceněnímedaile Za zásluhy mzz 1. stupeň (2014)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Božena Fuková (15. ledna 1935[1] – 18. května 2017[2]) byla slovenská a československá ekonomka, politička Komunistické strany Slovenska a poúnorová poslankyně Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Po srpnové okupaci v roce 1968 patřila mezi jediné čtyři poslance Národního shromáždění, kteří hlasovali proti smlouvě o „dočasném pobytu“ sovětských vojsk na území ČSSR. Pak za normalizace politicky pronásledována, do parlamentu se vrátila krátce roku 1990 jako bezpartijní poslankyně.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě. Od ledna 1967 pracovala v Institutu řízení v Praze a byla členkou týmu okolo Oty Šika, který se zabýval ekonomickými reformami. Během pražského jara v roce 1968 patřila k představitelům reformního proudu v KSČ.[3]

Ve volbách roku 1964 byla zvolena za KSS do Národního shromáždění ČSSR za Středoslovenský kraj. V Národním shromáždění zasedala až do konce volebního období parlamentu v roce 1968.[4][5] K roku 1968 se profesně uvádí jako výzkumná pracovnice z obvodu Podbrezová.[6] V říjnu 1968 patřila po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa mezi čtyři poslance parlamentu, kteří odmítli hlasovat pro přijetí smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR. Bylo jí tehdy 33 let a měla malou dceru.[3]

Po federalizaci Československa usedla roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Podbrezová), kde setrvala ale jen do října 1969, kdy byla zbavena mandátu.[7] Kvůli svým postojům proti sovětské okupaci byla zbavena politických funkcí a propuštěna ze zaměstnání.[3] Následně byla rovněž opakovaně vyslýchána Státní bezpečností.[8]

Během normalizace mohla vykonávat jen úřednickou práci jako účetní a referentka. Své názory neodvolala a udržovala přátelské kontakty s dalšími ze čtveřice odpůrců okupace (Gertruda Sekaninová-Čakrtová, František Kriegel). Po sametové revoluci byla v únoru 1990 kooptována do Sněmovny lidu Federálního shromáždění v rámci procesu kooptace do Federálního shromáždění, nyní jako bezpartijní kandidátka z obvodu Rakovník. Zde setrvala až do prvních svobodných voleb v roku 1990. V březnu 1990 se stala členkou komise pro odchod sovětských vojsk z Československa, kterou vedli Josef Macek a Michael Kocáb. Po volbách v roce 1990 působila až do rozdělení Československa v odboru pro styk s veřejností v Kanceláři Federálního shromáždění. Ponechala si občanství české i slovenské.[3][9]

V roce 2006 jí slovenský prezident Ivan Gašparovič udělil Řád Ľudovíta Štúra a v roce 2008 získala Vyznamenání Zlaté lípy od české ministryně obrany. V roce 2014 obdržela od Nadace Charty 77 Cenu Františka Kriegla.[10] Dne 28. října 2014 ji český prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy I. stupně. Jejím manželem byl novinář a básník Zdeněk Fuka (1927–2008, po roce 1968 rovněž pronásledovaný). Božena Fuková žila s rodinou v Praze.[3] Zemřela v květnu 2017.[2]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Božena Fuková [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-20]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Zemřela Božena Fuková, statečná poslankyně z roku 1968. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2017-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-20. 
  3. ↑ a b c d e Ing. Božena FUKOVÁ [online]. totalita.cz [cit. 2012-02-20]. Dostupné online. 
  4. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ BOX-FOLDER-REPORT: 17-1-99 TITLE:On the Eve of Elections [online]. osaarchivum.org [cit. 2012-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. (anglicky) 
  6. ↑ 26. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-20]. Dostupné online. 
  7. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-20]. Dostupné online. 
  8. ↑ Ondřej Kundra. Čtyři Češi proti Brežněvovi. Zapomenutý příběh poslanců, kteří se postavili okupaci. Respekt. Září 2013, roč. XXIV, čís. 37, s. 19–22. 
  9. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-20]. Dostupné online. 
  10. ↑ Archivovaná kopie [online]. Konto Bariéry [cit. 2016-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-03. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Laureáti Ceny Františka Kriegla
Vladimír Kadlec (1987) • Jaroslav Šabata (1988) • Jan Dus / Josef Zvěřina (1989) • Mirosław Jasiński / Jan Ruml (1990) • Peter Mariánek (1991) • Petr Pithart (1992) • Igor Blaževič a Jaromír Štětina (1993) • Milena Hübschmannová (1994) • Vlado Čech / Karel Kryl / Josef Vavroušek (1995–1996) • František Stíbal (1997) • Kumar Vishwanathan (1998) • Václav Trojan (1999) • Jakub Polák (2000) • Stanislav Milota a Miloš Rejchrt (2001) • Miroslav Opatřil (2002) • František Lízna (2003) • Petra Procházková (2004) • Maria Machnig (2005) • Yekta Uzunoğlu (2006) • Ondřej Cakl (2007) • Jiří Voráč (2008) • Jakub Štěrbík / Stanislav Vodička (2009) • Alena Dernerová (2010) • Libor Michálek (2011) • Vladimíra Dvořáková (2012) • Matěj Hollan (2013) • Božena Fuková / Miloslava Pošvářová (2014) • Činoherák Ústí (2015) • Autonomní sociální centrum Klinika (2016) • Radek Banga (2017) • Ilja Hradecký (2018) • Karel Karika a David Tišer (2019) • zdravotní sestry (2020 a 2021) • Daniel Hůle (2022) • Barbora Antonová (2023)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Božena_Fuková&oldid=23997593“