Bez červený

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxBez červený
alternativní popis obrázku chybí
Bez červený (Sambucus racemosa)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád štětkotvaré (Dipsacales)
Čeleď zimolezovité (Caprifoliaceae)
Rod bez (Sambucus)
Binomické jméno
Sambucus racemosa
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bez červený (Sambucus racemosa) je přibližně tři až čtyři metry vysoký keř se světle zelenými listy a malými žlutozelenými květy. V ČR se řadí mezi tři původní druhy bezu, jimiž jsou kromě něho bez černý (Sambucus nigra) a bez chebdí (S. ebulus). Čerstvé plody jsou jedovaté, šťávu však lze využít pro účely potravinářství.[1]

Vzhled a základní charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o keř vysoký od jednoho do čtyř metrů. Větve jsou obvykle přímé, silné a lysé s černými oválnými bradavčitými lenticelami. Barva borky je hnědá, případně až šedočerná. Dřeň („duše“) má zbarvení skořicově hnědé.

Listy jsou lichozpeřené s čepelí dlouhou od 10 do 25 cm.

Květenství latovité, mnohokvěté, přímé s délkou od 3 do 7 cm a šířkou okolo 5 cm. Květy bezu červeného jsou relativně malé a vůní připomínají mouku. Kalich má trojúhelníkovitě vejčité, krátké cípy.

Květenství bezu červeného

Plodenství je přímé s kulovitými peckovicemi, které jsou zpočátku zelené a po dozrání se zbarví do odstínu červené. Velikost peckovic je zhruba 5 mm, zploštělé kulovité pecky jsou dlouhé přibližně 3 mm a široké 2 mm.

Rozšíření a životní prostředí[editovat | editovat zdroj]

Bez červený se vyskytuje na mnoha místech od listnatých i jehličnatých lesů, pasek po nezalesněné stráně. Méně častý výskyt je pak v blízkosti zastavěných oblastí jako jsou obce či opuštěné objekty. Ke svému růstu potřebuje vlhkou, humózní až kamenitou a mírně kyselou či neutrální půdu, která je zároveň bohatá na živiny.

Geograficky je častější především ve výše položených oblastech. Jeho rozšíření do nižších poloh je někdy spojováno s koncem druhé světové války, kdy značná část obyvatelstva přešla k fosilním palivům a výrazně tak ustalo čištění lesů v důsledku sběru klestí. Pokrývá zhruba území od severu Pyrenejského a Apeninského poloostrova až k severu Evropy a území od Malé Asie až po severní Čínu.

Bez červený se zralými plody

Využití a jedovatost[editovat | editovat zdroj]

Čerstvé plody jsou díky semenům, které obsahují amygdalový glykosid, mírně jedovaté.[1] Jedovatá je též kůra a listy. V omezené míře byl tento keř využíván i pro potřeby lidového léčitelství či pro výrobu marmelád. Vyskytuje se i jako rostlina okrasná.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b botanika.wendys.cz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GRAU, Jürke, Reinhard JUNG a Bertram MÜNKER. Bobulovité, užitkové a léčivé rostliny. Ilustrace Monika Hänelová, Fritz Wendler. Praha: Knižní klub, 1996, 287 s. Průvodce přírodou (Ikar). ISBN 80-7202-023-4.
  • VĚTVIČKA, Václav. Stromy a keře. Praha: Aventinum, 1998, 288 s. ISBN 80-7151-254-0.
  • SLAVÍK, Bohumil (ed.). Květena České republiky 5. Praha: Academia, 1997, 568 s. ISBN 80-200-0590-0.
  • BĚLOHLÁVKOVÁ, Radmila. Velká kniha rostlin, hornin, minerálů a zkamenělin. Bratislava: Príroda, 1993. ISBN 80-07-00595-1.
  • HORÁČEK, Petr. Encyklopedie listnatých stromů a keřů. 2. uprav. vyd. Brno: Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1708-8.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]