Azola americká

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxAzola americká
alternativní popis obrázku chybí
Azola americká (Azolla filiculoides)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkapraďorosty (Monilophyta)
Třídakapradiny (Polypodiopsida)
Řádnepukalkotvaré (Salviniales)
Čeleďnepukalkovité (Salviniaceae)
Rodazola (Azolla)
Binomické jméno
Azolla filiculoides
Lam., 1783
Synonyma
  • Azolla caroliniana
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Azola americká (Azolla filiculoides) je drobná, rychle se rozrůstající kapradina, původní americký druh rodu azola. Patří mezi malé sladkovodní kapradiny, které žijí ve vzájemné symbióze s modrozelenou sinicí Anabaena azollae.

Tato invazní vodní rostlina, která se v České republice vyskytuje jen vzácně, je považována za zdomácnělý neofyt, který byl do české přírody v minulosti vypuštěn asi záměrně. První věrohodné zprávy o jejím výskytu jsou již z roku 1895.[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Druh je za autochtonní považován jak na západě Severní, tak i ve Střední a v části Jižní Ameriky. Odtud se rozšířil, patrně přes botanickou zahradu nebo nezodpovědného pěstitele, na pomalu tekoucí řeky i kanály a hlavně na stojaté vody v rybnících, jezerech a přírodních močálech. Dostal se téměř do celé Evropy, tropické Asie, do střední a jižní Afriky i do Austrálie a Tichomoří.[2][3][4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Je to jednoletá nebo vytrvalá vodní bylina splývající po vodní hladině s vidlicovitě rozvětvenými lodyhami 1 až 5 cm dlouhými. Ze spodní strany lodyhy rostou dlouhé adventní kořínky a z horní vyrůstají ve dvou řadách listy, které se hustě střechovitě překrývají a mají po dvou nestejně velkých lalocích. Větší je horní, obvykle po hladině plovoucí okrouhlý lalok, nejvýše 2,5 mm dlouhý a 1,5 mm široký, má blanitý okraj a na svrchní straně jednobuněčné chlupy. Menší spodní lalok je ponořený. Rostliny v důsledku změn v intenzitě slunečního záření a teploty vody mění barvu listů ze zelené na hnědou až načervenalou.

Přestože je uváděna ideální teplota vody 23 až 26 °C, je tento druh k poklesu teploty poměrně tolerantní. Úlomky lodyhy někdy dokážou přežít i krátkodobé zmrznutí vodní hladiny, většinou však ve středoevropských podmínkách přes zimní období rostlina hyne. Svými tenkými kořínky není zakotvena do dna, a proto se nemůže vyskytovat v tekoucí vodě. Je schopna po vyschnutí vody po nějakou dobu přežívat na vlhkém substrátu.[2][3][4][5]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Za příznivých podmínek se azola americká může rozmnožovat pohlavně výtrusy. Na spodním laloku prvního listu na odbočné větvičce z lodyhy vyrůstají dva nestejně velké sporokarpy (plodnice). Menší sporokarp obsahuje jedno megasporangium (megaspora) se samičími a větší sporokarp několik mikrosporangií (mikrospora) se samčími výtrusy. Oplodněné megaspory mohou po delší dobu přetrvávat v suchu a zachovat si klíčivost, bývají roznášeny přilepené k peří ptáků nebo k chlupům savců na vzdálená místa. Vytváření sporokarpů je podmíněno délkou a intenzitou osvětlením i teplotou vody.

Mnohem rychleji se průběžně rozmnožují vegetativně rozrůstáním, z kousku odlomené lodyhy vzniká samostatná rostlina. Za příhodných podmínek rostlina za 10 dnů zdvojnásobí plochu, na které roste, a během jedné sezony dokáže pokrýt vodní hladinu vrstvou 20 až 30 cm tlustou.[2][4][5]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Zajímavá je symbióza se sinici Anabaena azollae, která žije v jejích listových buňkách a ukládá tam vzdušný dusík. Využívá se např. ke hnojení na rýžovištích, kde se speciálně vypěstovaný koberec vzrostlých rostlin vytáhne na břeh a nechá zaschnout. Následně se vhodí do vody, kde se rozloží, a v listech obsažený dusík obohatí vodu o živiny. Tento způsob se již po mnoha staletí praktikuje hlavně v Asii při pěstování rýže, před rozšířením azoly americké se takto nakládalo s jinými druhy rodu. Rostlina slouží také jako výživné krmivo pro některá hospodářská zvířata. Provádějí se též výzkumy s fytoremendiaci pro čištění odpadní vody.

Hrozbou pro tropická jezera a kanály se staly tyto invazní rostliny, které v krátké době zcela pokryjí vodní hladinu. Tím zastíní sluneční svit a způsobí odumírání jiných vodních rostlin a řas, vymírání vodních živočichů i podstatné zhoršení kvality vody, která se zakaluje, zapáchá a přestává být pitnou. Snižuje průtočnost odvodňovacích kanálů a zvyšuje riziko povodní. Omezuje i možnost sportovního využití vodní plochy i plavbu menších člunů.[2][4][6]

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Na rozdíl od Ameriky nežije v Evropě ani Africe žádný přirozený škůdce, který by růst rostliny omezoval. V Evropě jsou činěny pokusy s chovem nosatcovitého brouka Stenopelmus rufinasus, který by měl rozpínavost azoly americké omezovat. V některých evropských státech je považováno za trestný čin vysazování tohoto druhu do volné přírody. Evropská společnost pro invazních druhy (NOBANIS) zařadila azolu americkou mezi nejnebezpečnější invazní druhy bioty, které se v Evropě vyskytují.[3][4]

  • Kořínky rostliny
    Kořínky rostliny
  • Rostoucí rostliny
    Rostoucí rostliny
  • Pokrytá hladina
    Pokrytá hladina

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ PYŠEK, Petr; DANIHELKA, Jiří; SÁDLO, Jiří et al. Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition). S. 155–255. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 07.09.2014]. Roč. 84, čís. 2, s. 155–255. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d Invasive Plants: Azolla filiculoides [online]. Bionet-International, Egham, Surrey, UK [cit. 2014-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c Online Atlas of the British & Irish Flora: Azolla filiculoides [online]. Botanical Society of the British Isles, UK [cit. 2014-09-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-08. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e HUSSNER, Andreas. Invasive Alien Species: Azolla filiculoides [online]. Danish Nature Agency, Copenhagen, Denmark, rev. 25.10.2010 [cit. 2014-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b FUTÁK, Ján. Flóra Slovenska II: Azolla filiculoides [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1966 [cit. 2014-09-07]. S. 238–239. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-08. (slovensky) 
  6. ↑ Pacific Island Ecosystems at Risk (PIER): Azolla filiculoides [online]. Hawaiian Ecosystems at Risk project (HEAR), Puunene, HI, USA [cit. 2014-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Azola_americká&oldid=22241172“