Anarchie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Anarchie (z řec. an-arché, příd. jméno anarchický) je stav bezvládí. Naproti tomu anarchismus je politická ideologie, jejímž cílem je nastolit anarchii.

Anarchie je stav společnosti, který obvykle vzniká pádem autority. Historická zkušenost, například Velké francouzské revoluce, ukazuje, že nastalá anarchie může vyvolat teror. Proto se lidská společnost anarchii většinou vyhýbají a brání. Anarchie však netrvá příliš dlouhou dobu a po čase bývá znovu vystřídána obecnou slučující autoritou.[zdroj?] Anarchismus vychází ze skutečnosti, že vládní autority často společnost utiskují a omezují lidské svobody. Proto chtějí autoritu nahradit samosprávou na čistě dobrovolném základě.

Typy anarchie[editovat | editovat zdroj]

Anarchii tedy obvykle vnímáme v negativním významu jako bezvládí během mimořádných politických situací jako jsou občanské války (Španělská občanská válka), revoluce (Velká francouzská revoluce) či rozsáhlé přírodní katastrofy. Anarchismus ji však vnímá jako žádoucí stav svobodné společnosti se samosprávnou organizací bez politické moci či vlády, tj. bez donucovacích autorit. V anarchii, na rozdíl od zákonů a donucovací státní moci, by určujícím popudem k jednání byla přirozená spontaneita, svobodná vůle a solidarita.[1] První, kdo naplnil pojem anarchie pozitivním významem, byl Pierre-Joseph Proudhon:

Nejvyšší dovršení společnosti spočívá ve spojení pořádku a anarchie.
— Pierre-Joseph Proudhon

Pojem anarchie se nejčastěji spojuje s představou chaosu a zmatku. Anarchisté si však představují organizovanou společnost, která se řídí zásadou solidarity a dobrovolně přijímaným zvykovým a přirozeným právem.

Jako anarchické je charakterizováno prostředí mezinárodních vztahů, neboť nad všemi státy nestojí žádná politická a bezpečnostní autorita, která by mezinárodní systém organizovala.[2]

Anarchie v historii[editovat | editovat zdroj]

Antika[editovat | editovat zdroj]

V antickém Řecku bylo užíváno především přídavné jméno anarchos, které znamená bez vlády/vládce. To znamená jakoukoliv skupinu bez autority, ať už se jedná o společenství bez vůdce, námořníky bez velitele či armádu bez vojevůdce. Z tohoto slova se vyvinul pojem anarchia, který popisoval stav ztráty zákonnosti a nástup politického chaosu.

Dle Platóna a Aristotela u demokratického zřízení hrozí, že se lehce přemění v anarchii. Anarchie je doprovázena pojmem ataxia, což znamená nedostatek řádu.

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Další rozvržení známe od italského filosofa Niccola Machiavelliho, který se vrátil k pojetí Platóna a Aristotela, a anarchii chápal jako úpadek demokracie. Dělí formy státu na dvě skupiny. Zřízení první skupiny, monarchie, aristokracie a demokracie, jsou brána jako pozitivní, jejich opaky vidí Machiavelli v tyranii, oligarchii a právě v anarchii.

Erasmus Rotterdamský a Jan Kalvín vnímali anarchii dokonce jako škodlivější než tyranii, ve které zbyl alespoň částečný řád.

Novověk[editovat | editovat zdroj]

Dle osvícenských francouzských filosofů Voltaira a Diderota se každá vláda přiklání buď k despotismu (tj. zneužití monarchie) nebo k anarchii (tj. zneužití republiky). Anarchie však dle Diderota byla z těchto dvou ta méně škodlivá. Básník a filosof Friedrich Schlegel považoval anarchii v mládí za stav absolutní svobody, později ji však odmítal.

Mezi výslovné zastánce různých forem anarchismu patřili Pierre-Joseph Proudhon (anarchismus vzájemnosti), Max Stirner (individualistický anarchismus), Michail Alexandrovič Bakunin (kolektivistický anarchismus) nebo Lev Nikolajevič Tolstoj (pacifismus).[3]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Ideálu anarchie se hodně přiblížila část Kodaně, zvaná Christiania. Občané se zde řídí anarchistickými idejemi už od roku 1971, kdy okupovali opuštěná kasárna, roku 2011 však území řádně koupili. Dánové je berou jako autonomní komunu, anarchisté jsou zavázáni platit některé náklady. Sami sebe považují za mikronárod. Žije jich tu asi 850, mají vlastní vlajku a státní úředníky. Platí zde zákaz tvrdých drog a automobilů, přestřelky mezi dealery měkkých drog však musela řešit dánská policie.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Velká všeobecná encyklopedie Diderot. Praha : Diderot, 2000. ISBN 80-902723-3-9. S. 286-287. (česky)  
  2. KUBÁČEK, Jan; NEKVAPIL, Václav V.. Politologie a mezinárodní vztahy. Praha : Tutor, 2005. ISBN 80-86700-16-X. S. 193. (čeština)  
  3. P. Hügli - P. Lübcke, Philosophielexikon, str. 36.
  4. Průvodce Christianií (německy)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • P. Hügli - P. Lübcke, Philosophielexikon. Reinebeck: Rowohlt 1991. Heslo Anarchismus..
  • Jandourek, Jan. Slovník sociologických pojmů: 610 Hesel. Praha: Grada, 2012.
  • Keller, Jan. Úvod do sociologie. Praha: SLON, Sociologické Nakl., 2005.
  • Petrusek, M. (red.), Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum 1998. Hesla Anarchismus, Anarchokomunismus
  • Tomek, Václav, Ondřej Slačálek. Anarchismus: svoboda proti moci. Praha: Vyšehrad, 2006.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]