Svobodné území

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Svobodné území
Вільна територія
 Ukrajinský stát 1918–1921 Jižní Rusko 
Ukrajinská sovětská socialistická republika 
Vlajka státu
vlajka
Motto:
„Moc rodí parazity. Ať žije anarchie!“
geografie
Mapa
Přibližná poloha Svobodného území na mapě dnešní Ukrajiny
obyvatelstvo
počet obyvatel:
7 miliónů
státní útvar
Anarchistická polostratokracie
vznik:
1918
zánik:
1921
státní útvary a území
Předcházející:
Ukrajinský stát Ukrajinský stát
Nástupnické:
Jižní Rusko Jižní Rusko
Ukrajinská sovětská socialistická republika Ukrajinská sovětská socialistická republika
"Smrt všem, kteří stojí v cestě pracujícího lidu." - Vlajka nesprávně asociovaná s Revoluční armádou. Machno sám napsal, že nikdy nebyla použitá.

Svobodné území (ukrajinsky Вільна територія Vilna terytorija) neboli Machnovščyna (ukrajinsky Махновщина) vzniklo během Ruské občanské války (19171922) na jihovýchodě dnešní Ukrajiny v důsledku pokusu o vytvoření bezstátní anarchistické[1] společnosti a existovalo mezi lety 1918 až 1921.

Během těchto čtyř let zde pod ochranou Revoluční povstalecké armády vedené Nestorem Machnem fungovaly „svobodné sověty“ a libertariánské komuny.[2] Počet obyvatel se pohyboval kolem sedmi miliónů lidí.[3]

V březnu 1920 území obsadily jednotky bílé armády pod vedením Antona Děnikina a ustanovily zde dočasnou vládu Jižního Ruska. Ke konci měsíce se však Děnikinovy jednotky pod náporem Rudé armády stáhly. Machnovy jednotky podporovaly Rudou armádu partyzánskými útoky za bělogvardějskou linií.

Přestože machnovci bývají označování za formu vlády, Svobodné území bylo organizováno na základě anarchistických zásad a machnovci hráli čistě vojenskou úlohu. Nestor Machno, označovaný jako „baťko“ (otec), nebyl sám o mnoho více než vojenský stratég a poradce.[4] O „moci“ nebo „vládě“ v pravém slova smyslu se tedy nedá mluvit.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Od listopadu 1918 do června 1919 budovali machnovci na Ukrajině bezstátní anarchistickou společnost zvanou Svobodné území. Toto území se rozkládalo mezi dnešními městy Berďansk, Doněck, Záporoží a Dněpropetrovsk. Většinu obyvatel tvořili rolníci a dělníci a společnost byla založena na rovnosti, solidaritě a vědomí, že práce každého má pro její fungování svůj význam. Na společných záležitostech se domlouvali na setkáních, kterých se mohl účastnit každý a díky kterým každý věděl, co je potřeba dělat.

Společnost Svobodného území se přizpůsobovala anarchistickým hodnotám a nejvyšší možnou míru sociální spravedlnosti zajišťovala politika svobodných komunit. Systém vzdělávání byl postaven na zásadách katalánského anarchisty Francisca Ferrera a ekonomika na svobodné směně mezi venkovskými a městskými oblastmi podle teorie Petra Kropotkina. Předmětem směny bylo veškeré zboží od zemědělských plodin a dobytka po průmyslové výrobky.

Nestor Machno požadoval svobodu „slova, tisku, shromažďování“ a „odborového organizování“, kterou považoval za nezcizitelné právo.[5] Machnovci organizovali sjezdy sovětů, na které vysílaly své zástupce dělnické, rolnické a vojenské rady a kterých se mohly účastnit všechny politické skupiny a strany. Přestože Machno bolševiky nazýval diktátory, i oni se mohli těchto sjezdů účastnit. Naproti tomu na území ovládaném bolševiky se národních sjezdů mohli účastnit pouze bolševici, ostatní politické skupiny se mohly účastnit pouze některých místních sjezdů[6] a i na těch měli bolševici právo veta.

Machnovci podle vlastních slov odmítali centralizovanou formu vlády a podporovali „svobodné sověty pracujícího lidu“. Revoluční povstalecká armáda ve svém prohlášení z roku 1920 odmítla autoritářské instituce jakou byla sovětská tajná policie Čeka a mimo to prohlásili státní milice, policii a armádu za zrušené. Lid měl místo těchto organizací vytvořit vlastní sebeobranu organizovanou pouze dělníky a rolníky.[7] Historik Heather-Noël Schwartz tvrdí, že Machno netoleroval autoritářské organizace, a proto také rozpustil sovětské revoluční výbory.[8][9] Bolševici na druhé straně Machna obviňovali z využívání vlastní tajné policie.[10]

Prvním oficiálním pokusem bolševiků o oslabení Machna byl Trockého Rozkaz č. 1824 ze 4. června 1919, který zakazoval organizování sjezdů. O machnovcích v rozkazu prohlašoval, že neustále ustupují bílé armádě a vedení hnutí obviňoval z neschopnosti, zločineckých sklonů a zrady.[11]

Komunistická vláda v Petrohradu byla ze začátku Machnovým spojencem a nechávala mu pro jeho libertariánký experiment prostor,[8] postupem času se však Machnovščyna, jako ohnisko anarchistického vlivu a zdroj inspirace pro ostatní volnomyšlenkáře, stala pro bolševiky hrozbou.[12] Bolševici obnovili propagandu označující Svobodné území za vojenský režim a nakonec začali provádět překvapivé vojenské výpady proti machnovským jednotkám. Tyto výpady znamenaly konečný rozpor mezi machnovci a bolševiky.[13]

Bolševický tisk prohlašoval, že vůdci svobodného území nejsou voleni demokraticky, ale že jsou jmenováni Machnovou vojenskou klikou. Prohlašoval také, že sám Machno odmítl poskytnout jídlo pro sovětské železničáře a telegrafisty, že v machnovské ústavě jsou zakotveny tajné popravy a mučení a že Machnovy jednotky přepadají konvoje Rudé armády. Mimo to byla anarchistická organizace Nabat obviněna z teroristických útoků na ruském území.[14]

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Ekonomika Svobodného území byla směsicí ekonomik vrámci anarchokomunismu a mutualismu, přičemž továrny, farmy a železnice se staly družstvy a vytvořilo se několik bezpeněžných společenství. Většina území pokračovala ve využívání peněz, ale po ruské občanské válce se měla podle plánú ujat anarchokomunistická ekonomika.[15]

Vlajka[editovat | editovat zdroj]

Ukrajinský anarchista Viktor Belash popsal ve svých pamětech vlajky, které Ukrajinská revoluční povstalecká armáda používala: „[...] ústředí povstalecké armády bylo obklopeno obrovskými černými transparenty [...] V sousední budově, kde byly prostory okresního sovětu rolnických a vojenských poslanců, vlály dvě vlajky nesoucí nápisy ‚Moc plodí parazity. Ať žije Anarchie!‘ a ‚Veškerou moc sovětům hned teď!‘“[16]

V knize Židovské pogromy: 1917–1921, kterou napsal Z. S. Ostrovský, byla fotografie vlajky s bílou lebkou a zkříženými hnáty s mottem „Smrt všem, kteří stojí v cestě pracujícím lidem!“ v černém poli, která se dnes připisuje Ukrajinské revoluční povstalecké armádě (URPA). Nestor Machno (vůdce URPA) ale popřel, že by jeho vojáci používali tuto vlajku.[17]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Free Territory na anglické Wikipedii.

  1. Noel-Schwartz, Heather.The Makhnovists & The Russian Revolution - Organization, Peasantry and Anarchism. Archived on Internet Archive. Accessed October 2010.
  2. Skirda, Alexandre, Nestor Makhno: Anarchy's Cossack. AK Press, 2004, p. 86
  3. Peter Marshall, Demanding the Impossible, PM Press (2010), p. 473.
  4. Skirda, Alexandre, Nestor Makhno: Anarchy's Cossack. AK Press, 2004, p. 34
  5. ARŠINOV, Petr Andrejevič. Historie machnovského hnutí. Praha: www.jaime.cz, 2009. 133 s. Dostupné online. S. 123-124. 
  6. Simon Pirani, The Russian Revolution in Retreat, 1920–24: Soviet Workers and the New Communist Elite, Routledge, 2008, p. 96.
  7. ARŠINOV, Petr Andrejevič. Historie machnovského hnutí. Praha: www.jaime.cz, 2009. 133 s. Dostupné online. S. 123-124. 
  8. a b Avrich, Paul. Anarchist Portraits, 1988, Princeton University Press, pp. 114, 121.
  9. SCHWARTZ, Heather-Noël. The Makhnovists & The Russian Revolution: Organization, Peasantry, and Anarchism. [s.l.]: [s.n.], January 7, 1920. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne January 18, 2008. (anglicky) 
  10. Footman, David. Civil War In Russia Frederick A.Praeger 1961, page 287
  11. Daniel Cohn-Bendit and Gabriel Cohn-Bendit, The Makhno Movement and Opposition Within the Party
  12. Skirda, Alexandre, Nestor Makhno: Anarchy's Cossack. AK Press, 2004, p. 236
  13. Skirda, Alexandre, Nestor Makhno: Anarchy's Cossack. AK Press, 2004, p. 238
  14. 'The Makhno Myth', International Socialist Review #53, May–June 2007.
  15. Eikhenbaum, Vsevolod (1947). The Unknown Revolution, 1917 - 1921. Book Three. The Struggle For Real Social Revolution.
  16. SKIRDA, Alexandre. Nestor Makhno, Anarchy's Cossack: The Struggle for Free Soviets in the Ukraine 1917-1921. [s.l.]: AK Press, 2003. 415 s. ISBN 1-902593-68-5. S. 86. 
  17. To the Jews of All Countries. Nestor Makhno. April 1927. Source: Nestor Makhno, The struggle against the state and other essays, Alexandre Skirda (ed.). Translated by Paul Sharkey, 1996 by AK Press, Edinburgh & San Francisco. First published: Dyelo Truda, No.23-24, April-May 1927, pp.8-10.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]