Alexandr Pokryškin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alexandr Ivanovič Pokryškin
nadporučík Alexandr Pokryškin v roce 1941
nadporučík Alexandr Pokryškin v roce 1941
Základní informace
Narození 21. únorajul./ 6. března 1913greg.[1]
Vlajka carského Ruska Novonikolajevsk, Ruské impérium
Úmrtí 13. listopadu 1985 (ve věku 72 let)
Sovětský svaz Moskva, Sovětský svaz
Alma mater Kacha Higher Military Aviation School of Pilots (1938–1939)
Frunzeho vojenská akademie (do 1948)
Vojenská akademie generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace (do 1957)
Vojenské informace
Příslušnost Vlajka Sovětských leteckých sil VVS
Služba 1932–1985
Hodnost маршал авиаций (maršál letectva)
Jednotky 55 IAP (16 GvIAP)
Války

Druhá světová válka

Vítězné souboje 59
Vyznamenání 3 x Hrdina Sovětského svazu
4 x Řád rudého praporu
2 x Řád rudé hvězdy
2 x Řád Suvorova
Řád Říjnové revoluce aj.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandr Ivanovič Pokryškin (rusky Александр Иванович Покрышкин, 21. únorajul./ 6. března 1913greg.13. listopadu 1985)[1] byl s 59 samostatnými sestřely dalšími 6 skupinovými jedno z nejúspěšnějších spojeneckých stíhacích es 2. světové války. Byl prvním sovětským vojákem, jen byl třikrát vyznamenán zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu, stal se maršálem sovětského letectva.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Hrob Pokryškina u Novoděvičího kláštera v Moskvě

Alexandr Ivanovič Pokryškin se narodil 6. března 1913[1] v Novonikolajevsku[1] na střední Sibiři. V krasnodarském aeroklubu absolvoval pilotní výcvik a když v roce 1932 vstoupil do Rudé armády, byl vyslán na školu leteckých mechaniků v Permu. Rok působil jako letecký technik a poté podstoupil stíhací výcvik v Kačinské letecké škole (1939). Ještě týž rok byl vyřazen jako stíhací pilot a byl převelen k 55.IAP (Istrebitělnyj aviacionnyj polk – stíhací letecký pluk) v hodnosti nadporučíka (staršij lejtěnant). V roce 1940 se podílel na obsazování Besarábie. Již v první den útoku německých vojsk na Sovětský svaz, 22. června 1941, sestřelil svůj první letoun, ironií osudu se ale jednalo sovětský lehký bombardér Suchoj Su-2, s jehož nasazením a siluetami nebyly stíhači v jeho pluku seznámeni. Tento neúspěch ho neodradil a o dva dny později sestřelil německý stíhací letoun Messerschmitt Bf 109. Do dubna 1943 provedl 354 bojových letů, při nichž podstoupil 54 soubojů a sestřelil 13 letadel samostatně a 6 ve skupině. Poté byl povýšen na hodnost gardového kapitána a jmenován velitelem letky a později v prosinci 1943 velitelem celého 16. gardového stíhacího pluku (16. GIAP). 24. května pak obdržel svou první zlatou hvězdu a titul Hrdiny Sovětského svazu. Přesně o tři měsíce později (24. srpna 1943) byl povýšen na gardového majora a získal druhou zlatou hvězdu Hrdiny Sovětského svazu (455 bojových letů, 30 sestřelů). V červenci 1944 byl pověřen velením 9. gardové stíhací letecké divize, ale již od srpna, kdy obdržel třetí titul Hrdiny Sovětského svazu, se nesměl účastnit bojových akcí. Svou stíhací kariéru ukončil v hodnosti gardového majora a v 560 bojových letech sestřelil 59 letadel, čímž byl až do dubna 1945 nejúspěšnějším sovětským stíhačem. Po válce byl vyslán na studia na Vojenskou akademii Michaila Vasiljeviče Frunze a po jejím úspěšném ukončení se stal velitelem stíhací letecké divize protivzdušné obrany v Moskvě. V padesátých letech působil jako velitel stíhacího leteckého sboru v Bělorusku a absolvoval Vojenskou akademii generálního štábu (1957). V letech 1968-1971 zastával funkci velitele stíhacího letectva Vojska protivzdušné obrany státu. Od roku 1972 působil jako předseda sovětské paramilitární organizace DOSAAF a v prosinci téhož roku byl povýšen na maršála letectva. V roce 1982 přešel do Skupiny generálních inspektorů. Zemřel 13. listopadu 1985.

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • ПОКРЫШКИН, Александр Иванович. Крылья истребителя. Москва: Воениздат, 1948. 140 s. Dostupné online. (rusky) 
    • POKRYŠKIN, Alexandr Ivanovič. Stíhač. Překlad Miloš Miler. 3. vyd. Praha: Naše vojsko, 1953. 145 s. 
  • ПОКРЫШКИН, Александр Иванович. Небо войны. Москва: Воениздат, 1980. Dostupné online. (rusky) 
  • ПОКРЫШКИН, Александр Иванович. Познать себя в бою. Москва: ДОСААФ, 1986. Dostupné online. (rusky) 
    • POKRYŠKIN, Alexandr Ivanovič. Křídla v boji. Překlad Jozef Pavlík; ilustrace Petr Pačes; obálka, vazba a graf. úprava Oldřich Pošmurný. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1990. 441 s. 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Щукарев, С. Ю. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-10-01]. Heslo ПОКРЫ́ШКИН. Dostupné online. (rusky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŽUKOV, Jurij. Ohnivé nebe. Překlad Karel Richter. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1965. 117 s. 
  • ПОКРЫШКИНА, Мария Кузьминична. Жизнь, отданная небу. Москва: Патриот, 1989. 152 s. Dostupné online. ISBN 5-7030-0348-2. (rusky) 
  • ТИМОФЕЕВ, Алексей Викторович. Покрышкин. Москва: Молодая гвардия, 2005. 524 s. (Жизнь замечат. людей: Сер. биогр.; sv. 918). Dostupné online. ISBN 5-235-02759-0. (rusky) 
  • ГОЛУБЕВ, Георгий Гордеевич. В паре с "сотым". Москва: ДОСААФ, 1974. Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]