Česká Rybná (Proseč)
| Česká Rybná | |
|---|---|
 Česká Rybná u Proseče - čp. 102 | |
| Lokalita | |
| Charakter | vesnice |
| Obec | Proseč |
| Okres | Chrudim |
| Kraj | Pardubický kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°48′2″ s. š., 16°4′19″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 209 (2021)[1] |
| Katastrální území | Česká Rybná (8,04 km²) |
| PSČ | 539 44 |
| Počet domů | 125 (2011)[2] |
  Česká Rybná | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 21661 |
| Kód k. ú. | 621668 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Česká Rybná (německy Böhmisch Rybna) je vesnice, část města Proseč v okrese Chrudim. Nachází se asi 3,5 km na západ od Proseče. V roce 2009 zde bylo evidováno 141 adres.[3] V roce 2001 zde trvale žilo 238 obyvatel.[4]
Česká Rybná je také název katastrálního území o rozloze 8,04 km2.[5]
Exulanti
V době pobělohorské během slezských válek emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny, a to pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci nekatolíků zpočátku organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, podrobování se kontrolám z řad duchovních i světských úředníků, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků... Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Rodičům protestantů mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Z České Rybné prokazatelně pocházeli tito exulanti:[6]
- Pavel Hanuš. Dne 8.11.1745 byl starším sboru v Münsterbergu, 2.11.1746 tam zažádal o podíl v nově vznikající české kolonii Husinec
- Jakub Hanuš (Hanusch). Dle seznamu kolonistů ze dne 8.12.1750 je jedním ze zakladatelů české obce Husinec v Pruském Slezsku
- Jan Svoboda *(1752) z České Rybné, svobodný, zemřel v Husinci 6.1.1782 na spuchlinu, mládenec příchozí z Čech. Otec Jana Svobody Jakub (rolník) i jeho babička Magdalena (oba z České Rybné, panství rychmburské) byli vyšetřováni pro opětovné podezření. Vyšetřován byl i kovář Václav Svoboda[7]
- Tomáš Vodička, uprchlý, bylo po něm vyhlášeno pátrání
Kazatelem sboru v Husinci a Čermné v Pruském Slezsku byl od roku 1755 až do své smrti Samuel Figulus (2.4.1724–1771), pravnuk Jana Amose Komenského. Významným zdrojem informací jsou biografie exulantů uložené v archivu Jednoty bratrské v Herrnhutu (Ochranov), Německo. Nejdostupnější informace jsou v knihách Edity Štěříkové (včetně zdrojů a údajů z matrik). Potomci exulantů jsou roztroušení po celém světě. Rodokmeny exulantů (kromě jiných badatelů) shromažďuje i Exulant (spolek).[8]
Popis uprchlého převaděče Tomáše Vodičky
V listopadu 1776 byl vydán popis zběhlého a sem a tam se potulujícího Tomáše Vodičky ze vsi Česká Rybná, nádeník, starý 47 let, prostřední postavy, hřmotný, snědý a podlouhlý tváře, smutných a slzama vždy zalitých očí, vlasů trochu pozerzavých, nohy šmatlavý, nosí z prostýho šedivýho sukna kabát, takévý brußflek, kožený a nebarvený spodky, boty z prostý kůže selský. V prosincové zprávě (1776) misionáře Waltera je zmíněn Tomáš Vodička, kterej vždy pacholčil ve městě Sku(t)či a odtamtáct taky do Sle(z)ska utekl před 4 lety, postavy prostřední, tváře široké, černejch vlasů, okolo 50 let mající, ten sem častějc do Čech přichází, jako i minulýho roku 1775 přišel zase do Čech s Pekárkem... a ty před s(v). Annou zase druhou dceru Annu Jiřího Luńáčka, podruha z Pustý Kamenice do Sle(z)ska odvedli.[9]
Literatura autorky Edity Štěříkové
- Pozvání do Slezska. Vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku, 2001
- Země otců. Z historie a vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů, 1995, 2005
- Stručně o pobělohorských exulantech, 2004
- Exulantský kazatel. Biografická novela o Václavu Blanickém (1720–1774), zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku, 2007 (popisuje první migrační vlnu - týká se Pavla Hanuše)
Reference
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.
- ↑ Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2003-12-22 [cit. 2010-02-01]. Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-09.
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 s. Dostupné online. ISBN 80-7017-553-2, ISBN 978-80-7017-553-8. OCLC 57324279
- ↑ Ferdinand Hrejsa: Čeští kacíři 20 let před tolerancí. Reformační sborník I, Praha 1921
- ↑ www.myheritage.cz [online]. [cit. 2019-12-14]. Dostupné online.
- ↑ Karel Václav Adámek: Listiny k dějinám hnutí náboženského na českém východě v XVIII. a XIX. věku. Praha 1922
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Česká Rybná na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Rybná v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Katastrální mapa katastru Česká Rybná na webu ČÚZK
