4. světové skautské jamboree
| 4. světové skautské jamboree | |
|---|---|
| Místo | Gödöllő |
| Země | Maďarsko |
| Datum | 1933 |
| Účast | 25 792 skautů |
| Předchozí | 3. světové skautské jamboree |
| Následující | 5. světové skautské jamboree |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
4. světové skautské jamboree (maďarsky 4. Cserkész Világdzsembori), setkání skautů z celého světa, hostilo Maďarsko od 2. do 13. srpna 1933. Navštívilo ho 25 792 skautů, zastupujících 46 různých národů a teritorií. Tábořili v okolí královského paláce v Gödöllő, asi 11 mil od hlavního města Budapešti.
Na stejném místě později uspořádala WAGGGS od 25. července do 7. srpna 1939 svůj první Světový tábor, kterého se zúčastnilo asi 5 800 skautek z celého světa.
Průběh
[editovat | editovat zdroj]Bylo to druhé a poslední jamboree pro zakladatele skautingu Roberta Baden-Powella. Baden-Powell a maďarská hlava státu, Regent Horthy, uvítali během slavnostního zahájení více než 5000 hostů. Regent Horthy řekl skautům:
Skauti! Přijeli jste do Maďarska ze všech částí světa, abyste svědčili o velkolepých a povznášejících se schopnostech bratrství, které zastupuje skauting. Vznešené přátelství mezi vámi se podle mého názoru stanou ještě silnějšími prostřednictvím tohoto čtvrtého světového jamboree. Jsem přesvědčen, že Jamboree hodně přispěje k podpoře dobré vůle a mírové spolupráce pro všeobecné dobro lidstva. Maďarský národ vás s láskou obdarovává políčky pro vaše táboření. Maďarský národ vás a vašeho vůdce, zakladatele Světového skautského hnutí Lorda Badena Powella, vítá. Vítejte všichni! Doufám, že se budete cítit jako doma![1][2]
Náčelníkem tábora na jamboree byl náčelník maďarských skautů, hrabě Pál Teleki, člen International Committee, který v minulosti byl a ještě se jednou mohl stát premiérem Maďarska. Hlavním vedoucím tábora byl Vitez Kisbarnaki Ferenc Farkas, generál štábu maďarské královské armády, který se později stal náčelníkem maďarských skautů po smrti Telekia Pála v roce 1941.[3]
Tato událost byla prvním mezinárodním setkáním, kde se prezentovaly Air Scouts, včetně slavných pilotů László Almásyho a Roberta Kronfelda.[4][5] Na jamboree také proběhlo setkání Skolta Esperanto-Ligo.
Skauti žili celkem v deseti dílčích táborech. Tábořiště obsluhovala vlastní pošta, ambulance, nemocnice, parní železnice a stanice, elektrická místní tramvajová linka se čtyřmi stanicemi,[6] rozhlasová služba, 14 km vodovodu s 9 studnami a letecká služba.[7]
Jamboree deník „Magyar Cserkész“, byl vytištěn v maďarštině, angličtině, francouzštině a němčině, s příspěvky v dalších jazycích. Každé zahraniční skupině na Jamboree byl přidělen „bratranec“ – maďarský skaut, který mluvil jejich jazykem a sloužil jako překladatel a průvodce.[5] Nosili na pravé ruce bílý pruh zobrazující dvě spojené ruce vyšívané v červené barvě. Nad kapsou na košili měli nášivku, na níž uvedly svou jazykovou specialitu, například „Parle Francais“, „Spricht Deutsch“ nebo „Speaks English“.[8]
Jamboree navštívilo přibližně 365 000 lidí[7] z okolí města Gödöllő a okolních okresů skautů z mnoha národů, kteří hledali autogramy – autografy – a směnu, nebo obchodovali s oděvy, nášivkami a dalšími.[2] Celkové výdaje činily 1 660 000 Pengő (~332 000 amerických dolarů), celkový příjem činil 1 668 000 Pengő (~333 600 amerického dolaru).[7]
Účastnické země
[editovat | editovat zdroj]Na jamboree vyslaly své kontingenty následující státy:[9]
Maďarsko
Skotsko
Wales
Severní Irsko- Irský svobodný stát
Anglie
Jamajka- Trinidad
Švýcarsko
Švédsko
Nizozemsko
Finsko
Česko
Estonsko
Austrálie
Nový Zéland- Britská Guyana
Kanada
Newfoundland
Srí Lanka
Jižní Afrika
Rakousko
Rumunsko
Bulharsko
Lichtenštejnsko
Belgie
Sýrie
Dánsko
Island
Egypt
Írán
Japonsko
Malta
Palestina
Rhodesie
Lucembursko- Národní organizace ruských skautů (v exilu)
Symbol Jamboree
[editovat | editovat zdroj]Bílý jelen z maďarské mytologie byl národním symbolem Maďarska a oficiálním odznakem jamboree. Během jamboree se skauti z amerického kontingentu dozvěděli od svého maďarského "bratrance" význam bílého jelena na své nášivce jamboree ve formě legendy o Hunorovi a Magorovi.
Baden-Powell také odkazoval na symbol maďarského lidu ve své řeči na rozloučenou adresované shromážděným skautům:
Každý z vás nosí odznak bílého jelena v Maďarsku. Chci, abyste si tento odznak pokládali, když odjedete odtud a pamatujete si, že stejně jako Zlatá šípka má pro vás i své poselství a význam.Starší maďarští lovci honili zázračného jelena, ne proto, že očekávali, že ho zabijí, ale proto, že je vedl v radosti pronásledování nových cest a čerstvých dobrodružství, a tak zachytit štěstí. Můžete se na tohoto bílého jelena podívat jako čistý duch skautingu, vycházející vpřed a vzhůru, vždy vás vedou směrem nahoru a vzhůru k přeskakování obtíží, čelit novým dobrodružstvím při vašem aktivním úsilí o vyšší cíle cílů skautingu, které vám přinášejí štěstí.
Cílem těchto cílů je plně vykonat svou povinnost Bohu, vaší zemi a vašemu bližnímu tím, že provedete skautský zákon. Tímto způsobem budete každému z vás pomáhat přinést Boží království na zemi - panování míru a dobré vůle.
Proto než vás opustím, zeptám se vás skautů na tuto otázku - uděláte vše pro to, abyste se přátelili s ostatními a pro mír ve světě?
Mezi účastníky patřil i čtrnáctiletý Béla Bánáthy, který se setkal s Baden-Powellem, když si prohlížel kemp. V dospělosti se pak rovněž inspiroval maďarskou legendou, když v roce 1958 zorganizoval program Whitehead Stag Leadership Development (s bílým jelenem ve znaku) v Monterey, Kalifornii. V Monterey se Bánáthy setkal s dalšími třemi muži, kteří se zúčastnili Jamboree: Joseph Szentkirályi (později amerikanizovaný jako Joseph St. Clair) se stal předsedou oddělení maďarského jazyka na Army Language School; Paul Ferenc Suján byl také instruktorem na Armádní jazykové škole; a Američan Scouter F. Maurice Tripp se stal vědcem a členem Národní rady amerických skautů.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku 4th World Scout Jamboree na anglické Wikipedii.
- ↑ WEST, James E.; HILLCOURT, William; Lew Orans. The Scout Jamboree Book—American Scouts at the 4th World Jamboree. New York and London: G. P. Putnam's Sons, 28 December 1998. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-11. Archivováno 11. 5. 2008 na Wayback Machine.
- ↑ a b Lew Orans. 4th World Jamboree, Gödöllő, Hungary [online]. [cit. 2008-11-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-06. (anglicky)
- ↑ Lew Orans. Bela's Story: Scouting in Hungary, 1925-1937 [online]. 24 December 1996 [cit. 2008-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-02-2003. (anglicky)
- ↑ PRIBICH, Kurt. Logbuch der Pfadfinderverbände in Österreich. Vienna: Pfadfinder-Gilde-Österreichs, 2004. S. 104. (German)
- ↑ a b c World Organisation of the Scout Movement. World Scout Jamborees History [online]. [cit. 2008-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 6 July 2008. (anglicky)
- ↑ Jamboree 1933 (Encampment Map) [online]. [cit. 2008-11-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Komt de Jamboree 1937 In Ons Land?. Het Vaderland: staat-en letterkundig nieuwsblad. 12 October 1935. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-17. (nizozemsky) Archivováno 17. 7. 2011 na Wayback Machine.
- ↑ 4th World Jamboree, Gödöllő, Hungary [online]. [cit. 2008-11-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-10-16. (anglicky)
- ↑ Lew Orans. 4th World Jamboree Gödöllõ, Hungary, 1933 [online]. 28 December 1998 [cit. 2008-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-13. (anglicky)
- ↑ Lew Orans. Au Revoir" — Not Goodbye! [online]. 2 October 1998 [cit. 2008-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-11-20. (anglicky)
