Řešetlákovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Řešetlákovité

řešetlák Rhamnus pumila
řešetlák Rhamnus pumila
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: růžotvaré (Rosales)
Čeleď: řešetlákovité (Rhamnaceae)

Řešetlákovité (Rhamnaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu růžotvaré (Rosales). Jsou to převážně dřeviny se střídavými nebo vstřícnými jednoduchými listy. Květy jsou nenápadné, čtyř nebo pětičetné, se žlaznatým diskem. Čeleď je celosvětově rozšířena, nejvíce druhů je v tropickém pásu. V ČR se vyskytují 2 druhy - krušina olšová a řešetlák počistivý. Někteří zástupci řešetlákovitých poskytují ovoce, dřevo, léčiva nebo barviva, jiné jsou pěstovány jako ozdobné dřeviny.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Colletia cruciata
Phylica pubescens

Řešetlákovité jsou opadavé nebo stálezelené stromy, keře, liány s úponkami, vzácně i byliny (rod Crumenaria). Ve stoncích jsou často slizové buňky (idioblasty), v kůře někdy i slizové kanálky. Listy jsou jednoduché, střídavé nebo vstřícné, s 3 až 5 žilkami nebo se zpeřenou žilnatinou. Čepel je celokrajná nebo zubatá. Rod Colletia má listy redukované a asimilační funkci přebírají zelené zploštělé stonky, nazývané kladódia. Palisty jsou drobné, opadavé nebo vytrvalé, u některých zástupců přeměněné v trny. Květy jsou drobné, jednopohlavné nebo oboupohlavné, čtyř nebo častěji pětičetné, nejčastěji v úžlabních vrcholících nebo svazečcích, méně často hroznech. Kalich i koruna jsou ze 4 až 5 lístků. Tyčinek je 4 nebo 5 a jsou přirostlé ke korunním lístkům. Habituelně podobné květy čeledi jesencovité (Celastraceae) mají naopak tyčinky umístěné naproti kališním lístkům. V květech je přítomen často nápadný intrastaminální žlaznatý disk. Semeník je svrchní až spodní, srostlý ze 2 až 4 plodolistů nebo vzácně tvořený jediným plodolistem. V každém plodolistu je 1 (nebo 2) vajíčko. Plodem je pukavá nebo nepukavá tobolka nebo peckovice s 1 až 4 semeny, případně poltivý plod (schizokarp). [1] [2] [3]

Čeleď zahrnuje asi 925 druhů v 52 rodech. Největší rody jsou Phylica (asi 150 druhů), cicimek (Ziziphus, 100 až 170 druhů), řešetlák (Rhamnus, 125 druhů) a latnatec (Ceanothus, 55 druhů). Vyskytuje se po celém světě od tropů po mírný pás. [4]

Řešetlákovité jsou nejvíce diversifikované v tropech, charakteristické jsou zvláště pro vápencová podloží. [5]

Spíše nenápadné květy řešetlákovitých jsou navštěvovány mouchami, včelami, vosami a brouky. Mohou být cizosprašné i samosprašné. Semena druhů s dužnatými plody (Rhamnus, Berchemia, Reynosia, Krugiodendron) jsou obvykle šířena ptaky nebo savci. U druhů s pukavými plody (Ceanothus, Colubrina) jsou semena vystřelována do prostoru. Tropický rod Gouania má okřídlené plody, které jsou rozšiřovány větrem. [5] Některé druhy rodu Discaria mají plovoucí plody, šířené prostřednictvím vodních toků. [2]

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Typickým metabolitem řešetlákovitých jsou anthranoidy (glykosidy derivátů aqthrachinonu) s projímavým účinkem. Krušina olšová (Frangula alnus) obsahuje anthranoid glukofrangulin, řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica) kaskarosidy. [6]

Mnohé druhy řešetlákovitých obsahují také alkaloidy, triterpenoidní aj. saponiny, kyselinu chelidonovou a látky blízké chininu. [2] [3] Z kůry a listů cicimku datlového (Ziziphus jujuba) bylo izolováno množství alkaloidů různých typů, saponiny, triterpeny, flavonoidy aj. [6]

Listy cicimku datlového (Ziziphus jujuba) obsahují triterpenoidní glykosid ziziphin, paralyzující vnímání sladké chuti. [7]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V dřívějších systémech byly řešetlákovité nejčastěji řazeny do samostatného řádu řešetlákotvaré (Rhamnales). Cronquist řadil do tohoto řádu i čeledi révovité (Vitaceae) a Leeaceae (dnes součást Vitaceae).

Podle kladogramů APG jsou sesterskými větvemi čeledi hlošinovité (Elaeagnaceae) a Dirachmaceae.

Rod krušina (Frangula) je v některých systémech vřazován do rodu řešetlák (Rhamnus), ve středoevropské taxonomii je chápán jako samostatný.

Evropská květena[editovat | editovat zdroj]

V evropské květeně je čeleď zastoupena 4 rody: krušina (Frangula, 2 druhy), řešetlák (Rhamnus, 14 druhů), trnovec (Paliurus, 2 druhy) a druhem cicimek dvojtrnný (Ziziphus lotus) [8]

V květeně ČR jsou zastoupeny 2 druhy: krušina olšová (Frangula alnus, syn. Rhamnus frangula) a řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica). [3] Na jihozápadním Slovensku (Děvínská Kobyla) roste na jediné lokalitě druh řešetlák skalní (Rhamnus saxatilis), druh běžnější např. v Rakousku a Maďarsku. [9]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Cicimek datlový (Ziziphus jujuba), pocházející z Číny, je odedávna pěstován jako ovocná dřevina. Mnohé další druhy rodu cicimek poskytují ovoce místního významu, např. indický Ziziphus mauritiana a Z. nummularia, Z. lotus ze Středomoří, jihoamerické druhy Z. mistol, Z. angolito a Z. joazeiro. [10] Z druhu Ziziphus mistol je v Andách připravován alkoholický nápoj. [2] Zdužnatělé stopky jinak nejedlých bobulí hovénie sladké (Hovenia dulcis) pocházející z Indie a Číny jsou chutí podobné hruškám a jsou využívány jako ovoce. [10]

Dřevo rodů Alphitonia, Colubrina, Hovenia a Ziziphus je používáno na konstrukce, nábytek, v řezbářství, soustružnictví a na výrobu hudebních nástrojů. [1] Na Jamaice je těženo dřevo cicimku Ziziphus chloroxylon, v Karibiku dřevo Colubrina arborescens. [2] Dřevo cicimku datlového (Ziziphus jujuba) je v Číně ceněným materiálem na truhlářskou výrobu. [1]

Kůra, semena a listy některých druhů, především řešetláku počistivého (Rhamnus cathartica) a krušiny olšové (Frangula alnus) jsou využívány jako projímadla. [1] Čerstvá krušina však způsobuje dávení. Rozdrcené plody a semena cicimku datlového (Ziziphus jujuba) jsou v Číně používány v tradičním lékařství při únavě a nespavosti, hypertenzi, fyzickém vyčerpání, nervových poruchách a podvýživě. [7] Extrakt z kůry Trevoa trinervia je v Chile používán na popáleniny. Kůra liány Gouania domingensis je v Karibiku používána jako stimulant. [2] Alkoholový výtažek ze dřeva kolécie Colletia spinosa je v Brazílii používán k léčení malárie. [10]

Různé druhy řešetláku (Rhamnus) poskytují barviva: zelené a modré je získáváno z plodů, žluté z kůry. [2]

Některé druhy bohaté na saponiny jsou používány obdobně jako mýdlo, v Jižní Americe např. kořeny kolécie Colletia spinosissima. Stonky Gouania lupuloides při žvýkání pění a jsou používány jako ústní voda. [2]

Některé druhy řešetlákovitých jsou používány jako okrasné dřeviny. Mimo domácí krušiny olšové (Frangula alnus) je v ČR vzácně pěstována i severoamerická krušina Purshova (Frangula purshiana) a jihoevropská krušina skalní (Frangula rupestris). V botanických zahradách je občas pěstována hovénie sladká (Hovenia dulcis). Z keřovitých řešetláků je pěstován domácí řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica), některé další evropské druhy (řešetlák alpský - R. alpina, řešetlák balkánský - R. fallax, řešetlák skalní - R. saxatilis) a asijský řešetlák kavkazský (R. imeretina). Jako skalnička je občas pěstován poléhavý řešetlák nízký (Rhamnus pumila). Vzácně jsou pěstovány keře rodu okoralka (Berchemia), pocházející z Asie nebo ze Severní Ameriky a kvetoucí latami drobných bělavých kvítků. [11]

Různé druhy jihoamerických kolécií (Colletia) jsou pro svůj zvláštní vzhled občas pěstovány ve sklenících jako botanická zajímavost.

Seznam rodů[editovat | editovat zdroj]

Adolphia, Alphitonia, Alvimiantha, Ampelozizyphus, Auerodendron, Bathiorhamnus, Berchemia, Berchemiella, Blackallia, Ceanothus, Chaydaia, Colletia, Colubrina, Condalia, Crumenaria, Cryptandra, Discaria, Doerpfeldia, Emmenosperma, Gouania, Helinus, Hovenia, Hybosperma, Karwinskia, Kentrothamnus, Krugiodendron, Lasiodiscus, Maesopsis, Nesiota, Noltea, Paliurus, Phylica, Pleuranthodes, Pomaderris, Reissekia, Retanilla, Reynosia, Rhamnella, Rhamnidium, Rhamnus, Sageretia, Schistocarpaea, Scutia, Siegfriedia, Smythea, Spyridium, Talguenea, Trevoa, Trymalium, Ventilago, Ziziphus. [4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Flora of China: Rhamnaceae [online]. . Dostupné online.  
  2. a b c d e f g h SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.  
  3. a b c SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 5. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0590-0.  
  4. a b STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  5. a b JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.  
  6. a b JAHODÁŘ, Luděk. Farmakobotanika. Praha : Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1225-9.  
  7. a b VALÍČEK, Pavel et al.. Léčivé rostliny tradiční čínské medicíny. Hradec Králové : Svítání, 1998. ISBN 80-86198-01-4.  
  8. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  9. ČEŘOVSKÝ, J. et al.. Červená kniha 5: Vyšší rostliny. Bratislava : Príroda a. s., 1999. ISBN 80-07-01085-8.  
  10. a b c VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.  
  11. KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Judd et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. 2. ed. Sinauer Associates Inc, 2002. ISBN 9780878934034.
  • Smith N. et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton Univ. Press, 2003. ISBN 0691116946.
  • Koblížek J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.
  • Valíček P. et al. Užitkové rostliny tropů a subtropů. 2. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
  • Hejný S. et al. Květena České republiky 5. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0590-0
  • Nowak B., Schulzová B. Tropické plody. Knižní Klub, 2002. ISBN 80-242-1653-1.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]