Hlošinovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Hlošinovité

hlošina úzkolistá (Elaeagnus angustifolia)
hlošina úzkolistá (Elaeagnus angustifolia)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: růžotvaré (Rosales)
Čeleď: hlošinovité (Elaeagnaceae)
samčí květy rakytníku řešetlákového (Hippophäe rhamnoides)
Shepherdia argentea

Hlošinovité (Elaeagnaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu růžotvaré (Rosales).

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Hlošinovité jsou opadavé nebo stálezelené keře nebo stromy s charakteristickým stříbřitým nebo hnědavým oděním ze štítkovitých nebo hvězdovitých chlupů. Rostliny jsou jednodomé nebo dvoudomé. Listy jsou jednoduché, obvykle kožovité, střídavé, vstřícné nebo přeslenité, bez palistů. Čepel je celokrajná, s peřenou žilnatinou. kalich je trubkovitý, srostlý ze 2 až 6 (až 8) lístků a se stejným počtem laloků, u samčích květů rakytníku (Hippophäe) ze 2 blanitých volných lístků. Koruna chybí. Tyčinek je 4 až 8, jsou volné a přirostlé ke kališní trubce. V samčích květech je tyčinek 2x více než kališních laloků, v oboupohlavných květech je jich stejný počet. Semeník je svrchní, na bázi obklopený bází kalicha (češulí) a zdánlivě tak spodní, s jednou komůrkou a jedním vajíčkem. Plodem je nažka nebo oříšek obalený zdužnatělou češulí někdy mylně považovaný ze peckovici. [1] [2] [3]

Čeleď zahrnuje asi 45 druhů ve 3 rodech. Vyskytuje se v severním mírném pásu Ameriky a Eurasie s přesahem do tropické Asie a severní Austrálie. Největším rodem je hlošina (Elaeagnus, asi 40 druhů). [4]

Na kořenech mají hlošinovité nitrogenní bakterie, jejichž schopnost vázat vzdušný dusík umožňuje těmto dřevinám osidlovat nehostinné půdy. [3]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Hlošinovité měly v minulosti nejasné zařazení do systému. Cronquist je řadil do řádu proteotvaré (Proteales), Tachtadžjan do samostatného řádu hlošinotvaré (Elaeagnales) v rámci nadřádu Rhamnanae.

Podle kladogramů APG jsou seterskou skupinou čeledi řešetlákovité (Rhamnaceae) a Dirachmaceae.

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Význačný je obsah L-quebrachitu a kyseliny ellagové. Významnými obsahovými látkami jsou indolové alkaloidy. [1]


Využití[editovat | editovat zdroj]

Plody mnohých druhů hlošiny (Elaeagnus) jsou jedlé, stejně jako plody rakytníku řešetlákového (Hippophäe rhamnoides). Obsahují velké množství vitamínu C. [1]

V severním Vietnamu je pro jedlé plody pěstována hlošina Elaeagnus latifolia. [5]

Hlošina úzkolistá (Elaeagnus angustifolia) je pro svoji nenáročnost používána k rekultivaci krajiny a do městských výsadeb. Další keřovité druhy hlošin, nápadné stříbřitým olistěním nebo i hojnými červenými plody, jsou pěstovány jako ozdobné dřeviny: hlošina stříbrná (Elaeagnus commutata), hlošina mnohokvětá (E. multiflora), hlošina okoličnatá (E. umbellata) aj. Vzácněji jsou pěstováni zástupci severoamerického rodu šeperdie (Shepherdia), vyznačující se vstřícnými listy. [6]

Rakytník řešetlákový (Hippophäe rhamnoides) je světlomilná dřevina odolná k mrazu, suchu i emisím a vhodná pro městské výsadby. Snáší i zasolené půdy. [6]

Evropská květena[editovat | editovat zdroj]

V Evropě je čeleď zastoupena 2 druhy: hlošina úzkolistá (Elaeagnus angustifolia) a rakytník řešetlákový (Hippophäe rhamnoides). [7] Ani jeden z nich není na území ČR původní, i když občas zplaňují. Hlošina úzkolistá je přirozeně rozšířena od Středomoří po Himálaj a Čínu. V ČR byla poprvé vysazena v r. 1835. Rakytník řešetlákový roste v Evropě přirozeně na západním pobřeží, v Alpách, Apeninách a Karpatech. [1]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Vůně květů hlošiny úzkolisté připomíná rumové perníčky.

Seznam rodů[editovat | editovat zdroj]

Elaeagnus, Hippophäe, Shepherdia [4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 5. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0590-0.  
  2. WATSON, L.; DALLWITZ, M.J.. The Families of Flowering Plants: Elaeagnaceae [online]. . Dostupné online.  
  3. a b Flora of China: Elaeagnaceae [online]. . Dostupné online.  
  4. a b STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  5. VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.  
  6. a b KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.  
  7. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu