Hlošina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxHlošina
alternativní popis obrázku chybí
Hlošina úzkolistá (Elaeagnus angustifolia)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád růžotvaré (Rosales)
Čeleď hlošinovité (Elaeagnaceae)
Rod hlošina (Elaeagnus)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hlošina (Elaeagnus) je rod rostlin z čeledi hlošinovité (Elaeagnaceae). Hlošiny jsou keře, stromy a výjimečně i dřevnaté liány s jednoduchými stříbřitými listy. V květech chybí koruna a nahrazuje ji čtyřčetný kalich. Rod zahrnuje celkem asi 90 druhů a je rozšířen v mírných oblastech severní polokoule s přesahem do tropického pásu v Asii a Austrálii. V Evropě je domácí jediný druh, hlošina úzkolistá. Pochází ze Středomoří a je pěstována i v ČR. Jako okrasné dřeviny se pěstují i další druhy hlošin. Některé mají také jedlé plody.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Hlošiny jsou opadavé nebo stálezelené stromy, keře nebo výjimečně i dřevnaté liány s jednoduchými střídavými listy. Charakteristické je pro ně stříbřité až hnědavé odění z hvězdovitých až štítnatých chlupů. Některé druhy mají trny vzniklé přeměnou zkrácených větévek. Listy jsou jednoduché a většinou celokrajné, řapíkaté. Květy jsou pravidelné, oboupohlavné, jednotlivé nebo častěji nahloučené na zkrácených větévkách, často vonné. Kalich je srostlý, trubkovitý, čtyřčetný (výjimečně více, až osmičetný), zakončený rozestálými cípy. Kalich bývá z vnitřní strany barevný (bílý, smetanový nebo žlutý) a nahrazuje chybějící korunu. Tyčinky jsou 4, jsou připojeny v ústí kališní trubky a střídají se s kališními cípy. Semeník je svrchní, s jedním pouzdrem obsahujícím jediné vajíčko. Čnělka je čárkovitá a nevyčnívá z květu. Plod je kulovitá až oválná pseudopeckovice obklopená zdužnatělou kališní trubkou. U čínského druhu Elaeagnus mollis je plod podélně křídlatý. Plody obsahují jedinou a často podélně rýhovanou pecku.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod hlošina zahrnuje asi 90 až 104 druhů.[1][3] Je rozšířen od Evropy po jihovýchodní Asii a sv. Austrálii a v Severní Americe. Nejvíce druhů se vyskytuje v Asii, jen ze samotné Číny je udáváno 67 druhů, z toho je 55 endemických.[1] V Evropě je domácí jediný druh, hlošina úzkolistá (Elaeagnus angustifolia). Přirozeně je rozšířena ve Středomoří, je však pěstována i v České republice a občas zplaňuje.[4][5] Taktéž v Severní Americe je domácí jediný druh, hlošina stříbrná (Elaeagnus commutata). Některé pěstované druhy v různých částech světa zplaňují a mohou se stát invazivními dřevinami.[6]

V Asii a Austrálii přesahuje areál rozšíření rodu hlošina i do tropického pásu. Druhy Elaeagnus conferta a E. latifolia jsou rozšířeny od Indie po jihovýchodní Asii, Elaeagnus triflora od jihovýchodní Asie po sv. Austrálii (Queensland). Tyto druhy rostou jako dřevnaté liány v nížinných a montánních tropických vlhkých lesích.[2]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Hlošiny jsou pěstovány jako okrasné dřeviny, odolné vůči suchu i imisím. V České republice je nejčastěji pěstována hlošina úzkolistá (Elaeagnus angustifolia). Z dalších druhů se pěstuje zejména hlošina mnohokvětá (E. multiflora), hlošina pichlavá (E. pungens), hlošina okoličnatá (E. umbellata) a severoamerická hlošina stříbrná (E. commutata).[7][9] Některé druhy, např. hlošina mnohokvětá (E. multiflora), mají jedlé plody.[7] V různých kultivarech se pěstuje také hlošina Ebbingeova, kříženec hlošiny velkolisté a hlošiny pichlavé.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c QIN, Haining; GILBERT, Michael G. Flora of China: Elaeagnus [online]. . Dostupné online.  
  2. a b STEENIS, C. (ed.). Flora Malesiana. Vol. 10 (2). Leiden, Niederlands : Foundation Flora Malesiana, 1986. ISBN 0-247-3280-8.  
  3. The Plant List [online]. . Dostupné online.  
  4. SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 5. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0590-0.  
  5. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  6. FRALISH,, James S.; FRANKLIN, Scott B. Taxonomy and Ecology of Woody Plants in North American Forests. [s.l.] : [s.n.], 2002. ISBN 978-0471161585.  
  7. a b c KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.  
  8. a b Dendrologie online [online]. . Dostupné online.  
  9. Florius – katalog botanických zahrad [online]. . Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]