Ústřičník velký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Wikipedie:Jak číst taxoboxÚstřičník velký
alternativní popis obrázku chybí
Ústřičník velký (Haematopus ostralegus)
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleď ústřičníkovití (Haematopodidae)
Rod ústřičník (Haematopus)
Binomické jméno
Haematopus ostralegus
L., 1758
Rozšíření ústřičníka velkého. Žlutá = pouze v létě, modrá = pouze v zimě, zelená = všechna roční období
Rozšíření ústřičníka velkého. Žlutá = pouze v létě, modrá = pouze v zimě, zelená = všechna roční období
Poddruhy

H. o. finschi, Martens, 1897
ú. v. středoasijský H. o. longipes, Buturlin, 1910
ú. v. kamčatský H. o. osculans, Swinhoe, 1871
ú. v. evropský H. o. ostralegus, Linnaeus, 1758

Některá data mohou pocházet z datové položky.
Haematopus ostralegus

Ústřičník velký (Haematopus ostralegus) je bahňák z čeledi ptáků ústřičníkovitých.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Ústřičník dosauje velikosti holuba, váží asi 0,5 kg. Zbarvení je nápadně černobíle strakaté. Spodní stranu křídel, břicho a ocas, má zbarveny bíle, zbytek těla je černý. V zimním šatě, u některých jedinců celoročně, mají ústřičníci bílý pruh na hrdle. Nohy a dlouhý zobák má červené. Samec a samice jsou zbarveni stejně, pouze mladí jedinci mají na hřbetě světlé šupiny. Při letu jsou na svrchní straně křídel vidět zřetelné bílé proužky.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Ústřičník velký se vyskytuje převážně v Evropě a severní Asii až po Kamčatku a Koreu. Většinou žije na mořském pobřeží a na přímořských loukách, kde také hnízdí. Izolované populace se vyskytují na březích velkých řek v Rusku, jako je Volha, Don, Ob a Těrek, ve Středomoří a dokonce i na Novém Zélandu. Ve 20. století se začal postupně rozšiřovat do vnitrozemí nejen v Rusku,ale i v jiných částech Evropy. Na většině území jsou ústřičníci stěhovaví, severoevropští ústřičníci zimují ve Středomoří, sibiřští a korejští na březích Jihočínského moře nebo v Indii. Populace z Britských ostrovů a západoevropského pobřeží (od Dánska po Bretaň) jsou stálé. Na tahu se vyskytují i v České republice, většinou na jaře (březen, duben) nebo v září.

Způsob života, potrava[editovat | editovat zdroj]

Ústřičníci žijí jak na skalnatém tak i na písčitém pobřeží, potravu si hledají v příbojové zóně nebo nad její hranicí. Tvoří ji nejen ústřice, slávky a jiní mlži, ale také mnohoštětinatci a drobní korýši. Jednotliví ptáci se specializují na určitý typ potravy, čemuž odpovídá tvar zobáku. Ten může být ukončen dlátovitě, což platí pro ptáky specializované na ústřice a slávky a používají zobák jako páčitdlo k rozevírání lastur. Jiní jedinci mají zobák tupě ukončený, sloužící k rozbíjení lastur menších mlžů, případně špičatý a úzký, jehož nositelé se živí mnohoštětinatci a korýši. Hlasové projevy ústřičníků je možno slyšet nějčasěji na jaře, v období toku. Je to série hvízdavých zuvků, podobná hlasu strakapouda. Hnízdí v dubnu až květnu, samice klade tři nebo čtyři kropenatá vejce. Hnízdem je jednoduchý důlek vystlaný úlomky lastur, suchými chaluhami a pery. Inkubace trvá 25-30 dní a další měsíc se matka o mláďata stará. Ústřičníci dospívají až ve věku tří let a dožívají se až 40 let. Mnozí starší ptáci mívají poraněné nohy nebo dokonce chybějící prsty.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eurasian Oystercatcher na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN. 5. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2017-12-20]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, Walter. Ptáci. Praha: Artia, 1980. 
  • HUDEC, Karel, a kol. Fauna ČR. Ptáci 2/1. Praha: Academia, 2005. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]