Ústřičníkovití
Ústřičníkovití | |
---|---|
Ústřičník dlouhozobý (Haematopus longirostris) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | dlouhokřídlí (Charadriiformes) |
Čeleď | ústřičníkovití (Haematopodidae) Bonaparte, 1838 |
Rod | ústřičník (Haematopus) Linnaeus, 1758 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ústřičníkovití (Haematopodidae) je čeleď dlouhokřídlých ptáků s jediným rodem Haematopus. Tito bíločerně zbarvení ptáci s nápadným načervenalým zobákem a nohama jsou rozšíření ve většině pobřežních oblastí světa s výjimkou polárních oblastí, tropické Afriky a jihovýchodní Asie. Několik druhů zalétá hnízdit i do vnitrozemí.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Jedná se o středně velké ptáky, jejichž délka těla se pohybuje kolem 41–51 cm a váha kolem 530–780 g. Opeření všech druhů je buď cele černé, nebo černé na horní a bílé na spodní části těla, případně bíločerně strakaté.[1] Jejich oči jsou červené až žluté, nohy růžové až červené.[2]
Ústřičníci mívají dlouhé červené nebo oranžové zobáky, které bývají bočně zploštělé s ostrými hranami, které používají pro otevírání schránek mořských mlžů.[3] Na základě zakončení zobáku lze do určité míry rozeznat, na jakou potravu se ústřičníci specializují. Zatímco ústřičníci se špičatým koncem se zaměřují na žížaly a korýše, dlátově zakončený zobák naznačuje specializaci na mlže (dlátově zakončeným zobákem se dají hbitě přeseknout svaly sloužící k otevírání a zavírání schránek mlžů) a tupý konec zobáku zase vypovídá o tom, že jedinec do schránky mlže tluče poté, co se uzavře. Experimenty u ústřičníků v zajetí ukázaly, že změna jídelníčků se odrazí ve tvaru zobáku již během několika týdnů.[4][3] Vztah mezi typem zakončení zobáku a hlavní potravní složkou nicméně silně ovlivňuje i pohlaví jedince a okolní prostředí.[5]
Rozšíření a habitat
[editovat | editovat zdroj]Primárním habitatem ústřičníků jsou mořské pobřežní oblasti jakéhokoliv typu od skalnatého pobřeží přes oblázkové až po písčité pláže. Několik druhů (hlavně ústřičník velký, Haematopus finschi, ústřičník žlutooký) zalétá hnízdit i do vnitrozemí. Extrémním případem vnitrozemského hnízdění je přitom ústřičník velký, který zalétá hnízdit až k Černému a Kaspickému moři a do středozápadního Ruska.[2] Většina druhů je stálá, pouze druhy hnízdící ve vnitrozemí pravidelně táhnou mezi zimovišti na pobřeží a hnízdišti ve vnitrozemí.[1]
Biologie
[editovat | editovat zdroj]Zatímco ústřičníci žijící ve vnitrozemí se živí hlavně žížalami a dalšími bezobratlými, ústřičníci žijící podél pobřeží se zaměřují na mořské mlže.[4] Vedle toho tvoří důležitou součást jídelníčku i krabi, chroustnatky, ježovky, mořští slimáci a případně i menší rybky.[2]
Hnízdění
[editovat | editovat zdroj]Ústřičníci jsou převážně monogamní. Vykazují vysokou věrnost hnízdišti i svým partnerům, se kterými typicky zahnizďují rok co rok. Ústřičníci jsou známi hlasitou a agresivní obranou svých hnízdišť. Některé druhy vykazují silnou teritorialitu po celý rok. Námluvy ústřičníků se vyznačují typickým skřekavým pípáním, během kterého samice a samci chodí, běhají nebo létají bok po boku s častými změnami směru letu. Při společných letech je pár ústřičníků někdy doprovázen jiným párem. K hnízdění dochází v létě. Samice klade 1–5 vajec, nejčastěji však 2–3 vejce do mělké jamky přímo na zemi.[2] Jamka bývá někdy vystlána malými kamínky nebo schránkami mlžů.[4]
Vejce bývají šedá s tmavšími flíčky, takže dobře splývají s okolím. Inkubují oba partneři po dobu 24–39 dní. Ptáčata bývají taktéž nenápadně zbarvena, což jim pomáhá zůstat skrytá před predátory. K dalším zásadním antipredačním charakteristikám mláďat patří to, že do jednoho dne po narození mohou chodit. I tak bývá u ústřičníků zaznamenána vysoká hnízdní predace a podle odhadů jeden pár ústřičníků v průměru vychová méně než jedno mládě ročně.[2] I přes časné opuštění hnízda si mláďata ústřičníků nedokáží sama zajistit potravu a rodiče je nadále krmí. K prvním letům dochází ve věku kolem 50–60 dní, úplná potravní samostatnost nastává až kolem věku 6 měsíců.[4] Ústřičník velký může svá vejce klást do hnízd jiných druhů ptáků, což je patrně forma hnízdního parazitismu.[6][7]
Ohrožení a ochrana
[editovat | editovat zdroj]K roku 2023 je nejohroženějším druhem čeledi ústřičník chathamský (EN), který je ohrožen hlavně introdukovanými predátory. Ústřičník velký je zase ohrožen (NT) nadměrným rybolovem, v jehož důsledku ubývá mlžů. Ústřičník kanárský je někdy od 40. let vyhynulý patrně v důsledku predace introdukovanými krysami a kočkami a nadměrným sběrem mlžů lidmi.[8]
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Ústřičníkovití zahrnují pouze jediný rod Haematopus. Tento rod vytyčil švédský přírodovědec Carl Linnaeus v roce 1758 v 10. edici svého monumentálního díla Systema Naturae. Do rodu tehdy zařadil pouze jediného zástupce ústřičníka velkého (Haematopus ostralegus).[9] Název Haematopus pochází ze starořeckého slova haima (αἳμα) = krev, a pous (πούς) = noha, což odkazuje k červeným nohám ústřičníka velkého.[10] Taxonomické počátky vzniku čeledi Haematopodidae sahají do roku 1838, kdy francouzský přírodovědec Charles Lucian Bonaparte vytyčil podčeleď Haematopodinae.[11][12]
V rámci širší systematiky se ústřičníkovití řadí do řádu dlouhokřídlých a podřádu Charadrii. Podle Baker et al. (2007) jsou sesterskou skupinou ústřičníkovitých srpatkovití (Ibidorhynchidae). Spolu se srpatkami tvoří klad, který je sesterskou skupinou k tenkozobcovitým (Recurvirostridae).[4][13] Podle Černý & Natale (2022) však sesterským taxonem ústřičníkovitých jsou tenkozobcovití.[14]
Seznam druhů
[editovat | editovat zdroj]Ústřičníkovití k roku 2023 zahrnují následujících 12 druhů:[15]
Běžné jméno | Vědecké jméno | Fotografie | Rozšíření |
---|---|---|---|
ústřičník žlutooký | H. leucopodus Garnot, 1826 |
jižní oblasti Jižní Ameriky | |
ústřičník tmavý | H. ater Vieillot & Oudart, 1825 |
Jižní Amerika | |
ústřičník západní | H. bachmani Audubon, 1838 |
západní pobřeží Severní Ameriky | |
ústřičník americký | H. palliatus Temminck, 1820 |
Severní a Jižní Amerika | |
ústřičník kanárský | H. meadewaldoi † Bannerman, 1913 |
Kanárské ostrovy | |
ústřičník jihoafrický | H. moquini (Bonaparte, 1856) |
jižní Afrika | |
ústřičník velký | H. ostralegus Linnaeus, 1758 |
Evropa, Asie a severní Afrika | |
ústřičník dlouhozobý | H. longirostris Vieillot, 1817 |
Austrálie | |
Haematopus finschi | Martens, 1897 | Nový Zéland | |
ústřičník chathamský | H. chathamensis Hartert, 1927 |
Chathamské ostrovy | |
ústřičník proměnlivý | H. unicolor Forster, 1844 |
Nový Zéland | |
ústřičník australský | H. fuliginosus Gould, 1845 |
Austrálie |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b ELPHICK, Jonathan, 2019. The handbook of bird families. London: Natural History Museum. OCLC 1028614864 S. 108–109. (anglicky)
- ↑ a b c d e GRZIMEK, Bernhard, et al., 2003. Grzimek's animal life encyclopedia, Volume 10, Birds III. Detroit: Gale. ISBN 978-0-7876-5786-4. S. 125–129. (anglicky)
- ↑ a b SWENNEN, C.; DE BRUIJN, L. L. M.; DUIVEN, P. Differences in bill form of the oystercatcher haematopus ostralegus; a dynamic adaptation to specific foraging techniques. Netherlands Journal of Sea Research. 1983-10-01, roč. 17, čís. 1, s. 57–83. Dostupné online [cit. 2023-04-14]. ISSN 0077-7579. DOI 10.1016/0077-7579(83)90006-6. (anglicky)
- ↑ a b c d e WINKLER, David W.; BILLERMAN, Shawn M.; LOVETTE, Irby J. Oystercatchers (Haematopodidae), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2023-04-14]. DOI 10.2173/bow.haemat1.01. (anglicky)
- ↑ POL, Martijn van de; ENS, Bruno J.; OOSTERBEEK, Kees. Oystercatchers' Bill Shapes as a Proxy for Diet Specialization: More Differentiation than Meets the Eye. Ardea. 2009-10, roč. 97, čís. 3, s. 335–347. Dostupné online [cit. 2023-04-14]. ISSN 0373-2266. DOI 10.5253/078.097.0309. (anglicky)
- ↑ CRAIK, J. C. A. Mixed clutches at seabird colonies in west Scotland 1996–2009. S. 41–52. Seabird [online]. [cit. 2023-04-14]. Roč. 23, s. 41–52. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Birds dumping eggs on the neighbors. ScienceDaily [online]. [cit. 2023-04-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Search: Haematopus [online]. IUCN, 2023 [cit. 2023-04-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LINNAEUS, Carl. Systema Naturae per regna tria naturae, secundum classes, ordines, genera, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis. 10th. vyd. Holmiae (Stockholm): Laurentii Salvii, 1758. Dostupné online. S. 152. (Latin)
- ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 184.
- ↑ BONAPARTE, Charles Lucian. Synopsis vertebratorum systematis. Nuovi Annali delle Scienze Naturali, Bologna. 1838, roč. 2, s. 105–133 [118]. Dostupné online. (Latin)
- ↑ BOCK, Walter J. History and Nomenclature of Avian Family-Group Names. New York: American Museum of Natural History, 1994. Dostupné online. S. 139, 229.
- ↑ BAKER, Allan J; PEREIRA, Sérgio L; PATON, Tara A. Phylogenetic relationships and divergence times of Charadriiformes genera: multigene evidence for the Cretaceous origin of at least 14 clades of shorebirds. Biology Letters. 2007-04-22, roč. 3, čís. 2, s. 205–210. Dostupné online [cit. 2024-04-21]. ISSN 1744-9561. DOI 10.1098/rsbl.2006.0606. PMID 17284401. (anglicky)
- ↑ ČERNÝ, David; NATALE, Rossy. Comprehensive taxon sampling and vetted fossils help clarify the time tree of shorebirds (Aves, Charadriiformes). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2022-12-01, roč. 177, s. 107620. Dostupné online [cit. 2024-04-21]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2022.107620. (anglicky)
- ↑ Buttonquail, thick-knees, sheathbills, plovers, oystercatchers, stilts, painted-snipes, jacanas, Plains-wanderer, seedsnipes. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.1, 2023 [cit. 2023-04-14]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ELPHICK, Jonathan, 2019. The handbook of bird families. London: Natural History Museum. OCLC 1028614864 (anglicky)
- GRZIMEK, Bernhard, et al., 2003. Grzimek's animal life encyclopedia, Volume 10, Birds II. Detroit: Gale. ISBN 978-0-7876-5786-4. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu ústřičník na Wikimedia Commons
- Taxon Haematopodidae ve Wikidruzích