Ťuhýk obecný

Ťuhýk obecný
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	pěvci (Passeriformes);
Čeleď	ťuhýkovití (Laniidae);
Rod	ťuhýk (Lanius);
Binomické jméno
	Lanius collurio; (Linnaeus, 1758)
	Areál rozšíření Areál rozšíření
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ťuhýk obecný (Lanius collurio) je malý druh pěvce z čeledi ťuhýkovitých (Laniidae).

Poddruhy

Rozlišují se dva poddruhy ťuhýka obecného:

ťuhýk obecný evropský (Lanius collurio collurio) – většina Evropy a západní Sibiř;
ťuhýk obecný asijský (Lanius collurio kobylini) – Krym, Kavkaz, severní Írán a území dále na východ.

Za samostatný poddruh Lanius collurio pallidifrons bývají někdy označovány i populace žijící v severní Asii od západní Sibiře na východ.^[2]

Popis

Větší než vrabec (délka těla 16–18 cm), s dlouhým ocasem a dosti silným hákovitým zobákem. Hmotnost se pohybuje v rozmezí 22,5–34 g. Mezi pohlavími je vyvinutý výrazný sexuální dimorfismus. Samec má popelavě šedé temeno, široký černý pruh přes oko, rudohnědý pláštík a hnědorůžovou hruď a břicho. Ocas je černý s bílými skvrnami po stranách u kořene. Samice je zespodu krémově bílá, jemně tmavě vlnkovaná, temeno má hnědé nebo hnědošedé, oční proužek hnědý a pláštík matněji hnědý. Mladý pták se podobá samici, ale na rozdíl od ní má husté vlnkování na svrchní straně těla a ramenní letky s béžovými špičkami a černými proužky u konce.^[2]^[3]

Hlas

Jako varovné volání používá chraptivé „gek–gve“, při vzrušení mlaskavé „ček“. Zpěv je nevýrazný a tichý, složený z drsných a vrzavých zvuků, prokládaný imitacemi hlasů jiných druhů ptáků.

Rozšíření

Druh s evropským typem rozšíření. Areál sahá od Pyrenejského poloostrova přes celou Evropu východně až do dálné Asii po zhruba 90. poledník a jižně do kyrgyzských stepí.^[4] Ťuhýk obecný je tažný pták, s hlavními zimovišti ve východní a jižní Africe. Hnízdí v otevřené obhospodařované krajině s křovinami.^[2]^[3]

Výskyt v ČR

V ČR hnízdí na většině území od nížin po hory, nejvýše v Krkonoších v 1420 m n. m. Od 60. let 20. století se početnost na našem území silně snižovala. Zvrat nastal v 80. letech, kdy došlo k mírnému nárůstu stavů, který se plně projevil na konci minulého a na začátku 21. století. Velikost hnízdní populace byla v letech 1985–1989 odhadnuta na 25 000–50 000 párů, v období let 2001–2003 na 30 000–60 000 párů.^[2]^[5]

Na naše území přilétá od konce dubna do počátku května, odlétá koncem července a v průběhu srpna, jednotlivě i v září.^[2]

Potrava

Ťuhýk obecný se živí hlavně hmyzem a dále pavouky, jinými bezobratlými, drobnými savci, ptáky, plazy a obojživelníky. V pozdním létě a na podzim požírá také plody rostlin.^[2] V západním Polsku bylo rozborem žaludků a vývržků zjištěno 4392 kusů kořisti, z toho 98,9 % bezobratlých, nejčastěji brouků (přes 51 %), blanokřídlých (22 %), rovnokřídlých (12,9 %) a ploštic (7,2 %); 64 obratlovců bylo zastoupeno hlavně hlodavci (přes 80 %), dále šesti ptáky (4 strnadi obecní, 1 sýkora modřinka a 1 neidentifikovaný druh), třemi ještěrkami a třemi žábami.^[6] Rozborem 80 žaludků v ČR byli z téměř výlučně zastoupeného hmyzu zjištěni nejvíce brouci (58,2 %), blanokřídlí (17,4 %), rovnokřídlí (6,8 %) a motýli (6,5 %). Z obratlovců byla identifikována pouze 1 mladá užovka a 1 hraboš.^[7]

Průměrná denní spotřeba potravy mláďat odpovídá 50–56 % jejich tělesné hmotnosti. Jeden pár během tříměsíčního hnízdního období spotřebuje více než 4600 kusů kořisti.^[8] Potravu vyhlíží z vyvýšeného místa a chytá ji na zemi i v letu. Kořist často napichuje na trny keřů jako zásobu potravy do budoucna, většinou ji však nespotřebuje.^[2]

Hnízdění

Hnízdí jednotlivě, teritoriálně. Samec na hnízdiště přilétá zpravidla o 1–3 dny dříve než samice a obsazuje rozlehlý okrsek, do kterého se zpěvem a dalšími nápadnými hlasy snaží lákat protahující samice. Jednou zvolený revír často využívá opakovaně. Hnízdo je v křovinách, v ČR nejčastěji v trnce a růži, méně často na stromech, polokeřích a v bylinách. Stavebním materiálem jsou stébla, stonky, větvičky, listy, kořínky a mech, vnitřek je vystlán jemnějšími vlákny, chlupy, žíněmi a někdy i peřím. Stavba hnízda trvá obvykle šest dnů a podílejí se na ní oba ptáci. Hnízdí jednou ročně od května do července, v případě zničení snůšky klade až čtyři náhradní. Snůška čítá 5–6 (2–7) růžově hnědých, olivově zelených nebo popelavě šedých, nejčastěji u tupého pólu hustě tmavě skvrnitých vajec o rozměrech 21,87 × 16,48 mm. Inkubace začíná po snesení předposledního vejce a trvá 14–16 dnů, sedí pouze samice. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí po 12–15 dnech. Další 3–4 týdny jsou pak krmena mimo ně. Ztráty při hnízdění v ČR kolísají mezi 40–80 %. Nejčastějšími příčinami jsou predace (strakou, sojkou, vránou) spolu s chladným a deštivým počasím v době pobytu mláďat na hnízdě. Nejvyšší známý věk ve volné přírodě je 7 a v zajetí 8 let.^[2]

Význam a ochrana

Ťuhýk obecný bývá tradičně označován za škůdce drobného ptactva, z potravinových studií však vyplývá, že většina ptáky vůbec neloví a pokud ano, tak ojediněle, o čemž svědčí i četná úspěšná vyhnízdění drobných pěvců v těsné blízkosti hnízd ťuhýka.^[8] Z hmyzu požírá hlavně druhy člověku škodící nebo hospodářsky bezvýznamné, užitečný hmyz tvoří pouze malou část potravy.^[7] V ČR je ťuhýk obecný dle přílohy III vyhlášky 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona ČNR č. 114/1992 Sb. dle zákona č. 395/1992 Sb., zvláště chráněným druhem v kategorii ohrožený.^[2]

Pták roku

Ťuhýk obecný byl Českou společností ornitologickou zvolen Ptákem roku 1996.

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ HUDEC, K. a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.
↑ ^a ^b SVENSSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.
↑ CEPÁK, J. a kol. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.
↑ Šťastný K., Bejček V., Hudec K. (2006): Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČR 2001-2003. Aventinum.
↑ TRYJANOWSKI, P.; KARG, M. K.; KARG, J. Diet composition and prey choice by the red-backed shrike Lanius collurio in western Poland. Belgian Journal of Zoology. 2003, roč. 133, čís. 2, s. 157-162. Dostupné online.
↑ ^a ^b NEČAS, J. Potrava ťuhýka obecného (Lanius collurio L.). Sylvia. Roč. 7, čís. 3-4, s. 33-50. Dostupné online.
↑ ^a ^b HOLÁŇ, V.; FORMÁNEK, J. Pták roku 1996 ŤUHÝK OBECNÝ. Praha: Česká společnost ornitologická, 1996. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu ťuhýk obecný na Wikimedia Commons
Galerie ťuhýk obecný na Wikimedia Commons
Biolib
http://www.birdlife.cz/index.php?ID=1022
iFAUNA.cz

Literatura

Šťastný, K.; Drchal, K. Naši pěvci. Praha : SZN, 1984. 174 S. Šablona:Pták roku v České republice

[01ab4935c0b713d6b28187c4a88bc74d3ef1d1be-1] The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].

[hudec-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ HUDEC, K. a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.

[svensson-3] SVENSSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.

[4] CEPÁK, J. a kol. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.

[5] Šťastný K., Bejček V., Hudec K. (2006): Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČR 2001-2003. Aventinum.

[6] TRYJANOWSKI, P.; KARG, M. K.; KARG, J. Diet composition and prey choice by the red-backed shrike Lanius collurio in western Poland. Belgian Journal of Zoology. 2003, roč. 133, čís. 2, s. 157-162. Dostupné online.

[necas-7] NEČAS, J. Potrava ťuhýka obecného (Lanius collurio L.). Sylvia. Roč. 7, čís. 3-4, s. 33-50. Dostupné online.

[cso-8] HOLÁŇ, V.; FORMÁNEK, J. Pták roku 1996 ŤUHÝK OBECNÝ. Praha: Česká společnost ornitologická, 1996. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]