Zdeněk Bárta
| Mgr. Zdeněk Bárta | |
|---|---|
 Zdeněk Bárta (2015). | |
| 2. senátor za obvod č. 29 – Litoměřice | |
| Ve funkci: 19. listopadu 2000 – 19. listopadu 2006 | |
| Předchůdce | Karel Burda |
| Nástupce | Alexandr Vondra |
| Poslanec České národní rady | |
| Ve funkci: 7. června 1990 – 4. června 1992 | |
| Člen Rady ÚSTR | |
| Ve funkci: 19. března 2014 – 19. března 2019 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | nestraník |
| Nestraník | |
| v Senátu | za 4KOALICE (2000–2006) |
| do Senátu | za KDU-ČSL+SZ (2006) |
| Narození | 22. března 1949 (75 let) Praha  Československo |
| Národnost | česká |
| Alma mater | Univerzita Karlova v Praze |
| Profese | farář ČCE |
| Náboženství | evangelické |
| Ocenění | účastník odboje a odporu proti komunismu |
| Commons | Zdeněk Bárta (1949) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zdeněk Bárta (* 22. března 1949 Praha) je český evangelický farář a bývalý politik, který v letech 2000–2006 zastával úřad senátora v obvodu Litoměřice. Do horní komory kandidoval jako společný kandidát Čtyřkoalice navržený za KDU-ČSL. V roce 2006 získal při obhajobě svého mandátu 8,63 % a skončil tak jako kandidát KDU-ČSL a Strany zelených až na 5. místě.
Během svého působení v Senátu proslul několika činy, které byly považovány za kontroverzní, například navrhovanou žalobou proti prezidentovi Václavu Klausovi z velezrady kvůli tomu, že údajně blokoval jmenování kandidátů členů Ústavního soudu,[1] a dále pak také tím, že hlasoval pro přijetí zákona o registrovaném partnerství.[2]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Zdeněk Bárta, který absolvoval Gymnázium Na Zatlance a následně vysokoškolská studia teologie, má disentskou minulost. Roku 1977 podepsal jako jeden z prvních Chartu 77, spolupracoval s VONSem. Roku 1989 stál v čele sametové revoluce na Litoměřicku. Počátkem devadesátých let 1990–1992 byl členem českého parlamentu (ČNR). Před svým zvolením do Senátu roku 2000 působil v Litoměřicích jako evangelický kazatel.
V současnosti (2021) je dobrovolníkem a členem Dozorčí rady střediska Diakonie ČCE v Litoměřicích[3].
V letech 2014-2019 byl členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Podruhé již zvolen opakovaně nebyl.
Kazatelské působení[editovat | editovat zdroj]
- od 1. ledna 1974 do 30. dubna 1980 – Chotiněves (vikář)
- od 1. května 1980 do 31. prosince 1986 – bez tzv. státního souhlasu
- od 1. ledna 1987 do 6. června 1990 – Chotiněves (vikář)
- od 7. června 1990 do 4. června 1992 – uvolněn pro funkci poslance ČNR
- od 5. června 1992 do 15. června 1992 – Chotiněves (vikář)
- od 15. června 1992 do 31. prosince 1996 – Litoměřice (vikář)
- od 1. ledna 1997 do 31. prosince 2000 – Litoměřice (farář)
- 2000 – 2006 – mimo církevní službu (senátor)
- od 1. prosince 2007 do 31. prosince 2011 – konsenior Ústeckého seniorátu (zástupce seniora)
- od 1. dubna 2011 do 31. března 2017 – Litoměřice (farář)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- AUBRECHT, Radek a kol. autorů: 130 let a osobností smíchovského gymnázia (1883–2013) , Gymnázium Na Zatlance, Praha 2014, ISBN 978-80-260-6169-4, s. 11.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ http://www.epravo.cz/top/clanky/ustavni-zaloba-proti-klausovi-26174.html?mail
- ↑ http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasy?G=5818&O=5
- ↑ Archivovaná kopie. www.diakonieltm.cz [online]. [cit. 2021-01-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-23.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Wikicitáty
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zdeněk Bárta na Wikimedia Commons 
Osoba Zdeněk Bárta ve Wikicitátech
