Wikipedista:Mojmir Churavy/TestovaciStrankaE

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Plukovník generálního štábu, Prof., Dr., Ing. Vlastimil Blahák
Foto před rokem 1953 (penzionován v roce 1952)
Foto před rokem 1953 (penzionován v roce 1952)
Narození30. ledna 1905
Tvarožná u Brna; Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. března 1979 (ve věku 74 let)
Praha; ČeskoČesko Česko
Vzdělánímaturita, zeměměřičský inženýr, absolvent Vysoké školy válečné v Praze, profesor geodézie
Alma mater
Povoláníkartograf, zeměměřič (geodet); důstojník (plukovník) generálního štábu
Zaměstnavatelé
  • Prvorepubliková československá armáda;
  • Vojenský zeměpisný ústav (VZÚ);
  • Vysoká škola dopravní (Praha, Žilina)
TitulProf., Dr., Ing.
Ocenění
PředchůdceBohumír Kobliha
NásledovníkJan Klíma (1907–1974)
Pamětní odznak absolventa pražské Vysoké školy válečné
Odznak skupiny Věrný pes

Vlastimil Blahák (30. ledna 1905 Tvarožná u Brna – 21. března 1979 Praha) byl český kartograf, zeměměřič (profesor geodézie) a plukovník generálního štábu.[1][2] Kariéru zahájil jako důstojník ženijního vojska, ale vystudoval zeměměřické inženýrství na ČVUT v Praze.[2] Za druhé světové války se zapojil do protiněmeckého domácího odboje, byl zatčen, vězněn a po útěku z nacistického Německa se v protektorátu zapojil do pražského květnového povstání 1945. Po skončení druhé světové války řídil Vojenský zeměpisný ústav (VZÚ) v Praze. Zabýval se moderními metodami ve fotogrammetrii, geodézii a kartografii, zejména radiovým a akustickým zaměřováním cílů.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodina, studia, armáda (do března 1939)[editovat | editovat zdroj]

Vlastimil Blahák se narodil 30. ledna 1905 v Tvarožné u Brna do početné rodiny jako v pořadí dvanáctý potomek.[3] V době narození byli již dva jeho nejstarší bratři dospělí (věk 20, respektive 22 let) a v první světové válce je jejich silné vlastenecké cítění přivedlo do řad československých legionářů.[3] Mladého Vlastimila ovlivnili nejen svým vlastenectvím, ale podíleli se i na jeho výchově, která se nesla v duchu masarykovské republiky.[3]

Ženijní vojsko[editovat | editovat zdroj]

Vlastimil navštěvoval obecnou školu v Tvarožné a po maturitě v roce 1924 na reálce v Brně absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě a v Litoměřicích, kterou zakončil v roce 1925 jako poručík ženijního vojska.[3] Prvním místem jeho vojenského působení byl 5. ženijní pluk, kam nastoupil jako velitel strojní roty a kde přitom absolvoval topografický kurz.[3] Službou u ženijního vojska prošel v letech 1925 až 1930.[4]

ČVUT a práce ve VZÚ[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1928 studoval na Českém vysokém učení technickém (ČVUT) v Praze, kde v roce 1932 získal titul zeměměřičského inženýra[4][p. 1] a kde v roce 1936 předložil a obhájil doktorskou práci a získal titul doktora technických věd.[3] Ještě před promocí (v roce 1932) absolvoval v roce 1931 topografický kurz Vojenského zeměpisného ústavu (VZÚ) a stal se geodetem astronomicko–geodetického odboru (AGO).[3] V letech 1930 až 1940 působil ve Vojenském zeměpisném ústavu (VZÚ) v Praze–Bubenči.[4]

Vysoká škola válečná[editovat | editovat zdroj]

Následovala vojenská studia na Vysoké škole válečné v Praze (od podzimu 1936) a v roce 1937 v Paříži na L´Ecole militaire.[3] (Tento typ studia v letech 1936 až 1938[2][4] znamenal pro Vlastimila Blaháka budoucí perspektivu získání generálské hodnosti v prvorepublikové československé armádě.[3]) V roce 1938 opět pokračoval ve studiu Vysoké školy válečné v Praze a působil na generálním štábu v Praze v hodnosti štábního kapitána.[3]

Za protektorátu[editovat | editovat zdroj]

Po německé okupaci Čech, Moravy a Slezska a po rozpuštění prvorepublikové armády – za Protektorátu Čechy a Morava – si Vlastimil Blahák zařídil v Libochovicích nad Ohří (okres Litoměřice) geodetickou kancelář.[3] Jako deaktivovaný důstojník čs. armády a vlastenec se zapojil do protiněmeckého odporu v převážně vojenských odbojových organizacích operujících v okolí Prahy. Byl zástupcem velitele skupiny „Praha-západ“ a byl též zapojen v organizacích Obrana národa a v odbojové skupině Věrný pes (tady vykonával jistou dobu funkci zástupce velitele této skupiny).[3][p. 2]

Po zatčení v úterý 28. října 1941 byl vězněn na pražském Pankráci, v Drážďanech a v Berlíně (věznice Plötzensee), kde jej Němci 30. listopadu 1942 odsoudili k trestu smrti.[3] Z Berlína–Plötzensee jej převezli do Brandenburgu a odtud (v rámci evakuace v únoru 1945) do Halle. (Na konci druhé světové války bylo město dvakrát vybombardováno – 31. března a 1. dubna 1945 – a pak 17. dubna 1945 obsazeno americkými vojsky.) Odtud se mu v nastalém zmatku (během leteckého náletu) v průběhu převozu (nebo po příjezdu do koncentračního tábora) podařilo uprchnout.[3][5] Od 20. dubna 1945 až do 1. května 1945 se skrýval u příbuzných nedaleko Prahy, aby se od 2. května 1945 zapojil do organizování pražského květnového povstání.[3][5]

Po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

Ocenění a povýšení[editovat | editovat zdroj]

Za odbojovou činnost proti nacismu a za působení v pražském květnovém povstání byl prezidentem dr. Edvardem Benešem vyznamenán Československým válečným křížem 1939; byla mu propůjčena Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem a byla mu udělena Československá medaile za zásluhy v boji (I. stupně – stříbrná).[5] Byl povýšen do hodnosti podplukovníka.[3]

Kariéra v armádě a civilním sektoru[editovat | editovat zdroj]

Po skončení druhé světové války se Vlastimil Blahák vrátil ke službě v československé armádě, kde nejprve zastával (od roku 1945) funkci zástupce velitele Vojenského zeměpisného ústavu (VZÚ) v Praze a následně od 16. dubna 1948 do 15. května 1951 byl (již v plukovnické hodnosti) velitelem VZÚ.[3][2][4] (Současně do srpna 1950 vykonával i funkci náčelníka vojenské zeměpisné služby.) Paralelně s tím byl profesorem na Vysoké škole vojenské a docentem na Českém vysokém učení technickém v Praze.[3]

Po mozkové operaci a roční zdravotní dovolené byl Blahák v roce 1952 penzionován; po svém uzdravení pak od roku 1953 působil jako profesor a vedoucí katedry geodézie, geotechniky a kartografie na nově založené Vysoké škole dopravní nejprve v Praze a pak (po jejím přesunu v roce 1960 na Slovensko) v Žilině.[3][2][4] Vlastimil Blahák zemřel 21. března 1979 v Praze ve věku 74 let.[3]

Obory působnosti[editovat | editovat zdroj]

Vlastimil Blahák se ve své odborné práci zabýval zejména radiovým a akustickým měřením délek (cílů) a využitím moderní techniky (mimo jiné i fotogrammetrií) v praktické geodézii a kartografii.[3][4] Byl autorem osobité metody světelných řezů, která byla určena k užití při zaměřování tunelů.[3] (Blahákova metoda pomocí fotogrammetrie zjišťovala deformaci tunelů a podobných staveb.[4])

Publikační činnost Vlastimila Blaháka spočívala nejen v textech zveřejňovaných v odborných časopisech, ale Blahák byl též autorem několika učebnic (Základy geodezie, Užitá kartografie, Astronomické měření almukantarem, Akustické a radiové zaměřování v geodesii a kartografii) a byl též spoluautorem celostátně platné učebnice Geodézie pro posluchače stavebního inženýrství.[3]

Publikační činnost (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • BLAHÁK, Vlastimil. Astronomické určení souřadnic lomeným dalekohledem. 1935.[4]
  • BLAHÁK, Vlastimil. Letadlo jako měřické stanoviště a jeho vliv na hodnotu měřického snímku. Starý Smokovec: [Vlastimil Blahák], 1949; 45 stran.[4]
  • BLAHÁK, Vlastimil. Astronomické měření almukantarem. 1. vydání Praha: Vojen. zeměpisný úst., 1949; 52 stran; Publikace vojenského zeměpisného ústavu (VZÚ); Ř. A. Číslo 1.[4]
  • BLAHÁK, Vlastimil. Akustické a radiové zaměřování v geodesii a kartografii: Určeno zeměměřičským technikům. Praha: Státní nakladatelství technické literatury (SNTL), 1955; 183 stran. Řada elektrotechnické literatury slaboproudé.[4]
  • BLAHÁK, Vlastimil. Užitá kartografie. I. Vydání 1. Praha: Státní nakladatelství technické literatury (SNTL), 1956; 173 stran. Učební texty vysokých škol (České vysoké učení technické v Praze).[4]
  • BLAHÁK, Vlastimil. Základy geodezie: Určeno pro posluchače fakulty provozu a ekonomie dopravy a vojenské fakulty Vysoké školy dopravní. 2. [díl]. 1. vydání. Praha: Státní nakladatelství technické literatury (SNTL), 1962 198 stran; Učební texty vysokých škol.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Jednalo se o dálkové studium na Vysoké škole speciálních nauk při ČVUT Praha, které absolvoval v letech 1928 až 1932.
  2. ↑ Pramen[5] uvádí i Blahákovo napojení na diverzně–zpravodajskou odbojovou skupinu Obrany národa nacisty nazývanou Tři králové (Josef Balabán, Josef Mašín, Václav Morávek).[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Vlastimil Blahák (1905-1979); Narozen 30.1.1905 v Tvarožné u Brna, zemřel 21.3.1979 v Praze. Profesor geodézie, plukovník generálního štábu. [online]. Databáze autorit NK ČR [cit. 2024-05-02]. Identifikační číslo: jk01012219. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f Vlastimil Blahák (* 30. 1. 1905, Tvarožná (Brno-venkov) – † 21. 3. 1979, Praha) – geodet, kartograf [online]. Archiv výtvarného umění [cit. 2024-05-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w Plk. gšt., Prof., Dr., Ing. Vlastimil Blahák (životopis) [online]. Sdružení přátel vojenské zeměpisné služby [cit. 2024-05-02]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m n MARTÍNEK, Jiří. BLAHÁK Vlastimil (* 30.1.1905 - 21.3.1979) [online]. Biografický slovník českých zemí [cit. 2024-05-02]. BLAHÁK Vlastimil (* 30. 1. 1905 Tvarožná u Brna – † 21. 3. 1979 Praha) geodet. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e Odznak odbojové skupiny Věrný pes [online]. Válka cz [cit. 2024-05-02]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TOMEŠ, Josef aj. Československý biografický slovník. 1. vydání Praha: Academia, 1992. 837 stran; strany 50n; ISBN 80-200-0443-2.
  • TOMEŠ, Josef a kolektiv. Český biografický slovník XX. století. Praha: Paseka, 1999; 3 svazky; díl 1, strana 103; ISBN 80-7185-248-1.
  • Biografický slovník českých zemí. Vydání první. Praha: Libri, 2004-????; ?? svazků; (5. sešit. Bi-Bog. 2006. XVII stran, strany 478-585; strana 535); ISBN 80-7277-214-7.
  • ČESKO. Armáda. Historie Geografické služby AČR: 1918-2008. 1. vydání Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb, 2008; 198 stran; Příloha 1: Galerie velitelů – náčelníků služby, strana 167; ISBN 978-80-7278-463-9.
  • ČESKO. Armáda. Geografická služba Armády České republiky 1918-2018. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Vojenský historický ústav (VHÚ Praha), 2017, copyright 2017; 151 stran; Příloha 2: Galerie velitelů / náčelníků služby; strana 133; ISBN 978-80-7278-723-4.
  • Kdy zemřeli--?: přehled českých spisovatelů a publicistů zemřelých v letech 1980 - 1985 s doplňky za předchozí léta; Praha: Státní knihovna ČSSR - Národní knihovna České republiky, [1937-1995]; (rok 1992) Bibliografický katalog ČSSR. České knihy. Bibliografický katalog ČSR. České knihy.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

[[Kategorie:Narození 30. ledna]] [[Kategorie:Narození v roce 1905]] [[Kategorie:Narození v okrese Brno-venkov]] [[Kategorie:Absolventi Vojenské akademie v Hranicích]] [[Kategorie:Absolventi ČVUT]] [[Kategorie:Absolventi Vysoké školy válečné]] [[Kategorie:Absolventi École spéciale militaire de Saint-Cyr]] [[Kategorie:Osobnosti československého odboje během druhé světové války]] [[Kategorie:Českoslovenští vojáci]] [[Kategorie:Čeští zeměměřičtí inženýři]] [[Kategorie:Čeští topografové]] [[Kategorie:Českoslovenští vysokoškolští pedagogové]] [[Kategorie:Úmrtí 21. března]] [[Kategorie:Úmrtí v roce 1979]] [[Kategorie:Úmrtí v Praze]] [[Kategorie:Muži]]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Mojmir_Churavy/TestovaciStrankaE&oldid=23890941“