Wikipedista:Honza chodec/pískoviště/Aston
| Aston Martin Lagonda Limited | |
|---|---|
| Základní údaje | |
| Právní forma | Private Limited Company |
| Datum založení | 1913 |
| Zakladatelé | Lionel Martin Robert Bamford |
| Sídlo |  Gaydon, Warwickshire, Spojené království |
| Klíčoví lidé | Dr. Ulrich Bez, CEO Marek Reichman, Šéfdesigner |
| Charakteristika firmy | |
| Oblast činnosti | Automobilový průmysl |
| Produkty | automobily |
| Výsledek hospodaření | 474,3 milionů liber(2010)[1] |
| Majitelé | David Richards John Sinders Investment Dar Ford Motor Company Adeem Investment[2] |
| Identifikátory | |
| Oficiální web | Globální webová prezentace Aston Martin |
Aston Martin Lagonda Limited je britský výrobce luxusních sportovních vozů se sídlem v Gaydonu v hrabství Warwickshire. Jméno společnosti je odvozeno od jména jednoho ze zakladatelů, Lionela Martina, a od závodů do vrchu Aston Hill pořádaných poblíž vesničky Aston Clinton v hrabství Buckinghamshire.[3]
Mezi lety 1994 a 2007 byl Aston Martin součástí Ford Motor Company, kde byl v roce 2000 zařazen do Premier Automotive Group. 12. března 2007 byl prodán za 479 milionů liber skupině investorů vedenou bývalým závodníkem Davidem Richardsem a je spoluvlastněnou skupinou Investment Dar a obchodníkem Johnem Sindersem.[4] Ford si ponechal 12,1% podíl v hodnotě 77 milionů dolarů.[5]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Aston Martin byl založen v roce 1913 Lionelem Martinem a Robertem Bamfordem. Ti se předchozí rok spojili jako Bamford & Martin aby prodávali automobily společnosti Singer v prostorách na Callow Street v Londýně, kde také opravovali vozy značek GWK a Calthorpe. Martin závodil se speciály na Aston Hill u vesnice Aston Clinton, což vedlo k rozhodnutí vyrábět vlastní automobily.[6]
Získali tedy prostory v Henniker Place v Kensingtonu a postavili svůj první vůz v březnu 1915. První automobil nesoucí jméno Aston Martin byl postaven Martinem zabudováním čtyřválcového motoru Coventry-Simplex do podvozku vozu Isotta-Fraschini z roku 1908.[7][8] Další výroba nemohla začít kvůli vypuknutí První světové války, Martin narukoval k Admiralitě a Bamford k zásobovacím jednotkám Royal Army Service Corps. Všechny stroje byly prodány společnosti Sopwith Aviation Company.
Meziválečné období[editovat | editovat zdroj]
Po válce byla společnost Bamford & Martin znovu založena na Abingdon Road v Kensingtonu a navrhla nový vůz, který mohl dál nést jméno Aston Martin. Bamford opustil společnost v roce 1920 a společnost byla revitalizována s financováním od hraběte Louise Zborowskiho. V roce 1922 společnost Bamford & Martin vyrobila vozy pro závodění na francouzské velké ceně a tyto vozy ustanovily světové rychlostní a vytrvalostní rekordy v Brooklands. Byly postaveny tři vozy pro tovární tým, určené k závodění a lámání rekordů: vůz s číslem podvozku 1914, později známý jako Green Pea (Zelený hrášek); číslo podvozku 1915, neboli rekordní vůz Razor Blade a číslo podvozku 1916, později známý jako Halford Special. Pro prodej bylo vyrobeno přibližně 55 automobilů ve dvou konfiguracích s dlouhým a krátkým podvozkem. Společnost zkrachovala v roce 1924 a byla koupena Lady Charnwoodovou, která dala do vedení svého syna Johna Bensona. Společnost znovu zkrachovala v roce 1925 a továrna byla zavřena v roce 1926, kdy odešel i Lionel Martin.
Později toho roku Bill Renwick, Augustus (Bert) Bertelli a několik bohatých investorů, včetně Lady Charnwoodové, převzali kontrolu nad společností, přejmenovali ji na Aston Martin Motors a přesunuli ji do bývalé továrny Whitehead Aircraft Limited ve Felthamu.
Renwick a Bertelli spolupracovali již několik let a vyvinuli čtyřválcový motor s vačkovým hřídelem v hlavě válců využívající Renwickův patentovaný design spalovacího prostoru a testovali ho na podvozku Enfield Allday. Byl to jediný vůz vyrobený pod značkou "Renwick and Bertelli". Byl známý jako "Buzzbox" a dochoval se dodnes.
Plánovali prodat tento motor výrobcům motorových vozidel, ale poté, co zaslechli, že Aston Martin již nevyrábí, uvědomili si, že by mohli využít pověsti jména Aston Martin. Vybudovaná značka jim mohla umožnit snadný start výroby úplně nového vozu.
Mezi lety 1926 a 1937 byl Bertelli technickým ředitelem společnosti Aston Martin a také konstruktérem všech automobilů Aston Martin vyráběných během tohoto období. Tyto automobily jsou známy jako "Bertelliho vozy". Mezi nimi jsou 1½ litrový "T-type", "International", "Le Mans", "MKII", jeho závodní verze, "Ulster", a 2 litrový 15/98 a jeho závodní verze "Speed Model".
Většinou se jednalo o dvousedadlové sportovní vozy a většinou byly karosovány bratrem Berta Bertelliho, Enricem. Byl ale vyráběn i malý počet čtyřsedadlových cestovních vozů na dlouhých chassis, kabrioletů a limuzín.
Bertelli byl nadšený do závodění se svými vozy a byl velmi schopný řidič. Byl jedním z velmi mála tvůrců motorů, který opravdu seděl za volantem a závodil s vozy, které navrhl a vyrobil. Účast v závodech měla proto bezpochyby přímý vliv na zlepšování vozidel značky a "LM" vozy továrního týmu byly velmi úspěšné v národních a mezinárodních závodech včetně Le Mans a Mille Miglia.
Finanční problémy se znovuobjevily v roce 1932 a společnost byla zachráněna panem L. Prideaux Brune, který financoval společnost do následujícího roku, kdy ji převzal sir Arthur Sutherland. V roce 1936 se společnost rozhodla zaměřit na silniční automobily. Výroba automobilů běžela vždy v malém měřítku a před tím, než začátek Druhé světové války zastavil výrobu, bylo vyrobeno pouze asi 700 vozidel. Během války továrna vyráběla letecké komponenty.
Éra Davida Browna[editovat | editovat zdroj]
V roce 1947 byla společnost koupena firmou David Brown Limited vedenou sirem Davidem Brownem. David Brown tento rok také koupil firmu Lagonda kvůli jejímu motoru 2,6 litru, který navrhl Walter Owen Bentley. Obě společnosti sdílely prostředky a dílny jako Aston Martin Lagonda a to byl začátek série klasických vozů nesoucí iniciály "DB". V roce 1950 společnost představila DB2, následovaný automobilem DB2/4 roku 1953, DB2/4 MkII roku 1955, DB Mark III v roce 1957 a automobilem italského stylu, 3,7 L DB4 v roce 1958. Všechny vozy získaly firmě dobrou závodní pověst, ale DB4 bylo klíčem k vybudování dobrého jména firmy, které stmelil slavný vůz Aston Martin DB5 v roce 1963. Společnost pokračovala v rozvoji stylu "grand touring" vozem DB6 (1965–70), a DBS (1967–1972). Roku 1955 koupil David Brown karosárnu Tickford a její továrnu na Tickford Street v Newport Pagnell.
70. léta — změny vlastníků[editovat | editovat zdroj]
I přes zvyšování hodnoty vozů měla společnost často finanční potíže. V roce 1972 ji koupila společnost Company Developments Ltd. vedená Williamem Willsonem.[9] Následně byla prodána kvůli dalším finančním těžkostem v roce 1975 severoamerickým investorům Peterovi Sprague a Georgeovi Mindenovi za 1,05 milionu tehdejších liber.[10] Úspěšná restrukturalizace vedla k vytvoření dalších 360 pracovních míst a zisku 750 000 liber za rok 1977.[10] Noví vlastníci postrčili společnost k modernizaci výrobních linek a výrobě modelů V8 Vantage v roce 1977, kabrioletu Volante roku 1978, a vytvoření studie Bulldog designované Williamem Townsem v roce 1980. Towns také navrhl vzhled futuristické limuzíny Aston Martin Lagonda, založené na modelu V8.
V roce 1980 měl Aston Martin plány, které se nakonec neuskutečnily, na koupi značky MG, kterou chtěly využít jako sesterskou značku, pravděpodobně pro menší sportovní vozy. Nápady byly přetvořeny do designu nového vozu a byly odhaleny tisku jako jejich představa modernizovaného modelu MG MGB ročníku 1981.
Společnost byla těžce zasažena ekonomickou situací začátku osmdesátých let, kdy se celosvětové prodeje značky Aston Martin smrskly na tři vozy týdně a předseda představenstva Alan Curtis společně s podílníky Američanem Peterem Sprague a Kanaďanem Georgem Mindenem byly blízko zastavení výroby a přeorientování na servis a renovace starých vozů. Tehdy v roce 1980 se Curtis zúčastnil benefiční akce sponzorované společností Stirling Moss na okruhu Brands Hatch a potkal Victora Gauntletta.
80. léta - Victor Gauntlett[editovat | editovat zdroj]
Gauntlett v roce 1980 koupil 12,5% podíl v Astonu Martin za 500 000 liber přes Pace Petroleum a spolu s ním i Tim Hearley z CH Industrials, který koupil podobný podíl. Pace a CHI společně převzali poloviční podíl ve firmě na začátku roku 1981, s Gauntlettem jako výkonným předsedou představenstva. Gauntlett také vedl obchodní tým a po nějakém vývoji, když se stal nejrychlejším sériově vyráběným čtyřmístným vozem na světě, byl díky publicitě schopen s úspěchem prodávat Aston Martin Lagonda do zemí Perského zálivu, hlavně do Ománu, Kuvajtu a Kataru.[11]
V té době z Tickfordu vznikla dceřiná společnost, která vytvářela prestižní verze výrobků jiných společností. Vytvořila například Tickford Austin Metro, Tickford Ford Capri a dokonce interiéry vlaků se značkou Tickford.[11] Pace Petroleum pokračovala ve sponzorování závodů a sponzorovala všechny akce Aston Martin Owners Clubu. Tickfordem upravený Nimrod Group C vlastněný prezidentem AMOC (Aston Martin Owners Club) Viscontem Downem skončil sedmý ve 24 hodin Le Mans v roce 1982. Nicméně prodej vozů byl na nejnižší úrovni vůbec, když se v roce 1982 vyrobilo 30 vozů.[11]
Jak se stal trh s ropou napjatější a Aston Martin vyžadoval více času a peněz, Gauntlett prodal v září 1983 Pace Petroleum společnosti Kuwait Investment Office. Protože Aston Martin potřeboval větší investice, tak také prodal část svého podílu americkému importérovi a řeckému dopravnímu magnátovi Peterovi Livanosovi, který investoval přes své joint venture s Nickem a Johnem Papanicalou jménem ALL Inc. Gauntlett zůstal předsedou správní rady společnosti, která byla z 55% vlastněná řeky, a Tickford napůl vlastnily společnosti ALL a CH Industrials. Nelehký vztah byl ukončen, když ALL využilo možnost koupit větší podíl v AML; CH Industrial vyměnilo zbývající podíl za druhou polovinu podílu v Tickfordu, která si ponechala vývoj stávajících projektů Aston Martin. V roce 1984 se Titan, hlavní přepravní společnost rodiny Papanicolaou, dostala do potíží, takže Livanosův otec George vykoupil podíly rodiny Papanicolaou ve společnosti ALL, zatímco se Gauntlett znovu stal akcionářem s 25% podílem v AML. Obchod určil hodnotu společnosti Aston Martin na 2 miliony liber. Ten samý rok postavila společnost svůj 10 000 vůz.[11] I když jako výsledek musel Aston Martin propustit 60 zaměstnanců pro nadbytečnost, Gauntlett koupil podíl v italské karosárně Zagato a vzkřísil její spolupráci s Aston Martin.
V roce 1986 Gauntlett vyjednal návrat fiktivního britského tajného agenta Jamese Bonda za volanty vozů Aston Martin. Producent Cubby Broccoli chtěl přepracovat postavu s pomocí herce Timothy Daltona ve snaze vrátit filmům kouzlo, které ztratily s odchodem Seana Conneryho. Gauntlett poskytl svůj vlastní předprodukční Vantage pro účely natáčení filmu Dech života a producentu Broccilimu prodal vůz Volante. Gauntlettovi byla nabídnuta role plukovníka KGB, ale musel ji odmítnout z důvodu časového vytížení.[12]
I když se firmě dařilo, Gauntlett věděl, že pro dlouhodobé fungování bude potřebovat další prostředky. V květnu roku 1987 Gauntlett spolu s princem Michaelem z Kentu sledovali v domě manželky zakladatele závodu Mille Miglia sledovali vzpomínkovou akci Mille Miglia Storica. Mezi pozvanými hosty byl i Walter Hayes, viceprezident společnosti Ford of Europe. Navzdory předchozím problémům s převzetím AC Cars viděl Hayes potenciál značky a rozhovory vyústily v převzetí části podílu Fordem v září 1987.[13] Roku 1988, po dvaceti letech, během kterých vyrobila společnost zhruba 5 000 aut, oživila ekonomika a Aston úspěšně prodával limitovanou edici Vantage a 52 kupé Volante Zagato, každé za 86 000. Společnost konečně skončila s výrobou letitého motoru V8 a představila řadu Virage, první nový Aston po 20 letech.
Gauntlettovy závodní zájmy také v roce 1989 s omezenými úspěchy vrátily značku Aston zpátky do automobilového sportu. Nicméně změny pravidel ohledně motorů pro sezónu 1990 a představení nového Aston Martin Volante, spolu s přípravou "malého Astonu" DB7, která vyžadovala velké nasazení konstruktérů, vedly Ford k tomu, že souhlasil s převzetím celé společnosti a tak Gauntlett předal řízení společnosti Hayesovi v roce 1991.[14] V roce 1992 byla oznámena verze Vantage a následující rok oznámila společnost rozšíření řady DB modelem DB7.
Vláda Fordu[editovat | editovat zdroj]
Ford výrazně investoval do výroby a rychle zvýšil produkci. V roce 1994 otevřel Ford novou továrnu na Banbury Road u Bloxhamu. Během roku 1995 vyrobila společnost rekordních 700 vozů. V roce 1998 byl postaven dvoutisící vůz DB7 a roku 2002 vyrobil Aston už 6000. vůz řady DB7, čímž model DB7 překonal všechny předchozí modely DB. V roce 1999 byl Aston Martin začleněn do Fordovy nově vzniklé divize Premier Automotive Group, spolu se značkami Jaguar, Lincoln, Land Rover a Volvo. Řada DB7 byla v roce 1999 rozšířena modelem V12 Vantage a roku 2001 byla modelová řada rozšířena o dvanáctiválcový Aston Martin Vanquish.
Rok 2003 byl v historii značky významný. Na North American International Auto Show v Detroitu Aston Martin představil koncept V8 Vantage. Také byla otevřena továrna v Gaydonu, první továrna v historii Aston Martin, která byla postavena přímo pro tuto automobilku. Navíc bylo představeno kupé Aston Martin DB9, které ve výrobě nahradilo desetiletý DB7. Otevřená verze DB9 Volante byla představena na autosalonu v Detroitu následující rok.
V prosinci 2003 Aston Martin oznámil, že se v roce 2005 vrátí k závodění. Byla vytvořena divize Aston Martin Racing, která spolu s Prodrive převzala zodpovědnost za konstrukci, vývoj a řízení programu DBR9. Aston Martin DBR9 jezdí v soutěžích cestovních vozů včetně slavného závodu 24 hodin Le Mans.
V roce 2006 vnitřní audity investic a nákladů přinutily Ford přemýšlet, zda by se neměl zbavit částí Premier Automotive Group. Po návrzích prodat Jaguar Cars, Land Rover nebo Volvo Cars Ford pověřil švýcarskou společnost UBS AG aby prodala Aston Martin celý, nebo po částech v aukci a oznámil tento záměr v srpnu 2006.[15]
2007—A new era begins[editovat | editovat zdroj]
12. března 2007 byl Aston Martin koupen konsorciem, které vedl ředitel firmy Prodrive, David Richards, za 475 milionů liber (848 milionů dolarů).[16] Společnost Prodrive však nebyla do transakce nijak zapojena.[17] Ford si ponechal podíl ve společnosti, oceněný na 40 milionů liber.
19. července 2007 byl v továrně u Newport Pagnell vyroben poslední vůz, Vanquish S. Od roku 1955 bylo v továrně vyrobeno téměř 13 000 vozů. Továrna na Tickford Street zůstala ve vlastnictví Aston Martin jako servisní a renovační středisko.[18] Výroba je nyní soustředěna v Gaydonu[19] na bývalé letecké základně RAF. Protože však kapacita továrny nebyla dostatečná, 4. března 2008, při představení modelu Aston Martin Rapide, oznámila společnost, že tento vůz bude vyráběn mimo Spojené království, ve spolupráci s rakouskou společností Magna Steyr ve městě Graz. Plánovaná produkce byla přibližně dvou tisíc vozů ročně.[20][21]
Aston Martin také rozšířil svou obchodní síť otevřením dalších dealerství v Evropě, zároveň otevřel své první zastoupení v Číně v Pekingu a Šanghaji. To rozšířilo prodejní místa na 120 autosalonů v 28 zemích.[22]
Prvního září 2008 společnost oznámila záměr oživit značku Lagonda. Následující jaro na autosalonu v Ženevě byl představen koncept vozu SUV se značkou Lagonda. Původní záměr prodávat byl prodávat toto čtyřdveřové SUV od roku 2012, od představení konceptu však bylo pouze oznámeno, že vývoj stále pokračuje, další detaily známy nejsou.[23][24][25]
Návrat do Le Mans[editovat | editovat zdroj]
V lednu 2009 bylo oznámeno, že se tovární tým zúčastní závodu 24 hodin Le Mans v prestižní třídě LMP1. V předchozí sezóně se Aston Martin účastnil jako spolutvůrce vozu Lola B08/60 LMP1 Coupe pro tým Charouz Racing. Proto v sezóně 2009 použil lehce pozměněný vůz, Lola-Aston Martin B09/60, i ve svém továrním týmu. V sezónách 2009 a 2010 měl Aston Martin na startu vždy tři vozy Lola-Aston Martin. Aston Martin se také účastnil kompletní Le Mans series, která začala začátkem dubna v Barcelóně, s vozy Lola-Aston Martin LMP. Tato sezóna však nezačala šťastně, když během předsezóního testu 8. března Tomáš Enge při nehodě zničil vůz 007. Tým Aston Martin následně postavil nový vůz Lola, aby nahradil odepsaný speciál.[26]
Výsledky[editovat | editovat zdroj]
- 2009
startovní číslo 007, 373 kol, 4. celkově a 4. ve třídě
startovní číslo 008, 342 kol, 13. celkově a 11. ve své třídě
startovní číslo 009, nedokončilo, 252 kol, 40. celkově a 16. ve třídě
Vůz číslo 007 celkově vyhrál Le Mans Series a vůz číslo 009 skončil na čtvrtém místě.
- 2010
startovní číslo 007, 365 kol, 6. celkově a 5. ve třídě
startovní číslo 008, nedokončilo, 302 kol, 33. celkově a 11. ve třídě
startovní číslo 009, nedokončilo, 368 kol, 30. celkově a 8. ve své třídě
- 2011
startovní číslo 007, nedokončilo, 2 kola, 55. celkově, první ve třídě
startovní číslo 009, nedokončilo, 0 kol, 56. celkově a poslední ve třídě
2010 Outsourced Rapide production to Austria[editovat | editovat zdroj]
The first four-door Aston Martin Rapide sports cars rolled out of the Magna Steyr factory in Graz, Austria.[27] The contract manufacturer provides dedicated facilities to ensure compliance with the exacting standards of Aston Martin and other marques, including Mercedes-Benz Ulrich Bez has publicly speculated about outsourcing all of Aston Martin’s operations with the exception of marketing.[28]
Aston Martin v kultuře[editovat | editovat zdroj]
- James Bond v sedmém románu, Goldfinger, používá DB Mark III. Dlouhé spojení 007 a značky Aston Martin začalo na plátně se stříbrným DB5, který se objevil ve filmech Goldfinger (1964) a Thunderball (1965). Tehdy to bylo Jamesovo služební auto a ve filmech Zlaté oko (1995) a Zítřek nikdy neumírá (1997) se objevilo jako jeho vlastní auto, ve filmu Casino Royale (2006) tentýž model James Bond vyhrál v pokeru. Ve snímku V tajné službě Jejího Veličenstva (1969) se na začátku a na konci filmu objeví DBS v zeleném metalickém laku. Po přestávce s Lotusem se Aston Martin do bondovek vrátí - šedý V8 Volante a Vantage v bondovceDech života (1987). Dále James Bond po několik filmů řídí BMW, aby se ve filmu Dnes neumírej (2002) vrátil ke značce Aston Martin, v tomto filmu používal model Vanquish. Ve filmu Casino Royale (2006) James Bond kromě vyhraného DB5 řídí také nový služební vůz DBS.
- Stříbrný Aston Martin DB4 byl řízen postavou Michaela Caina v původním filmu The Italian Job z roku 1969.
- Ve filmu Auta 2 je postava jménem Finn McMissile představována modifikovaným antropomorfním Astonem Martin DB5. Finn je zobrazen jako automobilní verze Jamese Bonda jak ho představoval Sean Connery, který v bondovkách řídil DB5.
Models[editovat | editovat zdroj]
-
-
1957–1959 Aston Martin DB Mark III -
1958–1963 Aston Martin DB4/GT -
1961–1963 Aston Martin DB4 GT Zagato -
1963–1965 Aston Martin DB5 -
1965–1971 Aston Martin DB6 -
-
1986–1990 Aston Martin V8 Zagato -
1989–2000 Virage/V8/Vantage -
-
2002–2003 DB7 Zagato coupé/roadster -
2002–2004 Aston Martin DB AR1 roadster -
2001–2007 Aston Martin V12 Vanquish/S -
2003– Aston Martin DB9 coupé/Volante -
2005– Aston Martin V8/V12 Vantage -
2007– Aston Martin DBS V12 -
2009– Aston Martin One-77 -
2010– Aston Martin Rapide
Pre-war cars[editovat | editovat zdroj]
- 1921–1925 Aston Martin Standard Sports
- 1927–1932 Aston Martin First Series
- 1929–1932 Aston Martin International
- 1932–1932 Aston Martin International Le Mans
- 1932–1934 Aston Martin Le Mans
- 1933–1934 Aston Martin 12/50 Standard
- 1934–1936 Aston Martin Mk II
- 1934–1936 Aston Martin Ulster
- 1936–1940 Aston Martin 2 litre Speed Models (23 built) The last 8 were fitted with C-type bodywork
- 1937–1939 Aston Martin 15/98
Post-war Sports and GT cars[editovat | editovat zdroj]
- 1948–1950 Aston Martin 2-Litre Sports (DB1)
- 1950–1953 Aston Martin DB2
- 1953–1957 Aston Martin DB2/4
- 1957–1959 Aston Martin DB Mark III
- 1958–1963 Aston Martin DB4
- 1961–1963 Aston Martin DB4 GT Zagato
- 1963–1965 Aston Martin DB5
- 1965–1966 Aston Martin Short Chassis Volante
- 1965–1969 Aston Martin DB6
- 1967–1972 Aston Martin DBS
- 1969–1989 Aston Martin V8
- 1977–1989 Aston Martin V8 Vantage
- 1986–1990 Aston Martin V8 Zagato
- 1989–1996 Aston Martin Virage/Virage Volante
- 1989–2000 Aston Martin Virage
- 1993–2000 Aston Martin Vantage
- 1996–2000 Aston Martin V8 Coupe/V8 Volante
- 1993–2003 Aston Martin DB7/DB7 Vantage
- 2002–2003 Aston Martin DB7 Zagato
- 2002–2004 Aston Martin DB AR1
- 2001–2007 Aston Martin V12 Vanquish/Vanquish S
- 2004– Aston Martin DB9
- 2005– Aston Martin V8 and V12 Vantage
- 2007– Aston Martin DBS V12
- 2009– Aston Martin One-77[29]
- 2010– Aston Martin Rapide
- 2011– Aston Martin Virage
Other[editovat | editovat zdroj]
- 1944 Aston Martin Atom (concept)
- 1961–1964 Lagonda Rapide
- 1976–1989 Aston Martin Lagonda
- 1980 Aston Martin Bulldog (concept)
- 1993 Lagonda Vignale (concept)
- 2007 Aston Martin V12 Vantage RS (concept)
- 2007–2008 Aston Martin V8 Vantage N400
- 2008 Aston Martin Vanquish S
- 2009 Aston Martin Lagonda SUV (concept)[30]
- 2010 Aston Martin V12 Vantage Carbon Black Edition[31]
- 2010 Aston Martin DBS Carbon Black Edition[31]
Current models[editovat | editovat zdroj]
- V8 Vantage, V8 Vantage Roadster & V12 Vantage
- Aston Martin DB9 & DB9 Volante
- Aston Martin DBS V12 & DBS Volante
- Rapide
- Cygnet, based on the Toyota iQ.[32][33]
- Virage
Race cars[editovat | editovat zdroj]
Whole race cars (post-war)[editovat | editovat zdroj]
- Aston Martin DB3 (1950–1953)
- Aston Martin DB3S (1953–1956)
- Aston Martin DBR1 (1956–1959)
- Aston Martin DBR2 (1957–1958)
- Aston Martin DBR3 (1958)
- Aston Martin DBR4 (1959)
- Aston Martin DBR5 (1960)
- Aston Martin DP212 (1962)
- Aston Martin DP214 (1963)
- Aston Martin DP215 (1963)
- Aston Martin RHAM/1 (1976–1979)
- Aston Martin AMR1 (1989)
- Aston Martin AMR2 (never raced)
- Aston Martin DBR9 (2005–)
- Aston Martin DBRS9 (2005–)
- Aston Martin V8 Vantage N24 (2006–)
- Aston Martin V8 Vantage Rally GT (2006–)
- Aston Martin V8 Vantage GT2 (2008–)
- Aston Martin V8 Vantage GT4 (2008–)
- Aston Martin DBR1-2 (2009–)
- Aston Martin AMR-One (2011–)
Engine supply only[editovat | editovat zdroj]
- Cooper-Aston Martin (1963)
- Lola T70-Aston Martin (1967)
- Aston Martin DPLM (1980–1982)
- Nimrod NRA/C2-Aston Martin (1982–1984)
- Aston Martin EMKA C83/1 and C84/1 (1983–1985)
- Cheetah G604-Aston Martin
- Lola B08/60-Aston Martin (2008–)
Complete Formula One World Championship results[editovat | editovat zdroj]
(key)
| Year | Chassis | Engine | Tyres | Driver | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | Points | WCC |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1959 | Aston Martin DBR4 | Aston Martin L6 | ? | MON | 500 | NED | FRA | GBR | GER | POR | ITA | USA | 0 | 5th | ||
| Roy Salvadori
|
Ret | 6 | 6 | Ret | ||||||||||||
 Carroll Shelby
|
Ret | Ret | 8 | 10 | ||||||||||||
| 1960 | Aston Martin DBR4 Aston Martin DBR5 |
Aston Martin L6 | ? | ARG | MON | 500 | NED | BEL | FRA | GBR | POR | ITA | USA | 0 | 8th | |
| Roy Salvadori
|
DNP | |||||||||||||||
| Ret | ||||||||||||||||
 Maurice Trintignant
|
11 |
Seznam výsledků v závodech 24 hodin Le Mans[editovat | editovat zdroj]
| Rok | Poz. | Třída | Čís. | Tým | Řidiči | Podvozek | Motor | Kol |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1931 | 5 | 1.5 | 25 | Aston Martin
|
A.C. Bertelli Maurice Harvey
|
Aston Martin 1½ International | Aston Martin 1.5L I4 | 139 |
| 1932 | 5 | 1.5 | 20 | Aston Martin Ltd.
|
Sammy Newsome Henken WidGBRren
|
Aston Martin 1½ Le Mans | Aston Martin 1.5L I4 | 174 |
| 7 | 1.5 | 21 | Aston Martin Ltd.
|
A.C. Bertelli Pat Driscoll
|
Aston Martin 1½ Le Mans | Aston Martin 1.5L I4 | 168 | |
| 1933 | 5 | 1.5 | 25 | Aston Martin Ltd.
|
Pat Driscoll Clifton Penn-Hughes
|
Aston Martin 1½ Le Mans | Aston Martin 1.5L I4 | 188 |
| 7 | 1.5 | 24 | Aston Martin Ltd.
|
A.C. Bertelli Sammy Davis
|
Aston Martin 1½ Le Mans | Aston Martin 1.5L I4 | 174 | |
| 1934 | 10 | 1.5 | 20 | M.R.E. Tongue
|
Reggie Tongue Maurice Faulkner
|
Aston Martin 1½ Le Mans | Aston Martin 1.5L I4 | 188 |
| 11 | 1.5 | 24 | John Cecil Noël
|
John Cecil Noël Jen Wheeler
|
Aston Martin 1½ Le Mans | Aston Martin 1.5L I4 | 180 | |
| 1935 | 3 | 1.5 | 29 | Roy Eccles
|
Charles E.C. Martin Charles Brackenbury
|
Aston Martin 1½ Ulster | Aston Martin 1.5L I4 | 215 |
| 8 | 1.5 | 33 | Maurice Faulkner
|
Maurice Faulkner Tom Clarke
|
Aston Martin 1½ Ulster | Aston Martin 1.5L I4 | 202 | |
| 10 | 1.5 | 32 | C.T. Thomas
|
C.T. Thomas M. Kenyon
|
Aston Martin 1½ Ulster | Aston Martin 1.5L I4 | 199 | |
| 11 | 1.5 | 31 | P.L. Donkin
|
Peter Donkin Lord Malcolm Douglas-Hamilton
|
Aston Martin 1½ Ulster | Aston Martin 1.5L I4 | 199 | |
| 12 | 1.5 | 27 | John Cecil Noël
|
Jim Elwes Mortimer Morris-Goodall
|
Aston Martin 1½ | Aston Martin 1.5L I4 | 196 | |
| 15 | 1.5 | 30 | R.P. Gardner
|
R.P. Gardner A.C. Beloë
|
Aston Martin 1½ Ulster | Aston Martin 1.5L I4 | 190 | |
| 1937 | 5 | 1.5 | 37 | J.M. Skeffington
|
J.M. Skeffington R.C. Murton-Neale
|
Aston Martin 1½ Ulster | Aston Martin 1.5L I4 | 205 |
| 11 | 2.0 | 31 | C.T. Thomas
|
Mortimer Morris-Goodall Robert P. Hichens
|
Aston Martin Speed Model | Aston Martin 2.0L I4 | 193 | |
| 1939 | 12 | 2.0 | 29 | Robert Peverell Hichens
|
Robert P. Hichens Mortimer Morris-Goodall
|
Aston Martin Speed Model | Aston Martin 2.0L I4 | 199 |
| 1949 | 7 | S 2.0 |
27 | Arthur Jones
|
Arthur Jones Nick Haines |
Aston Martin 2-Litre Sports (DB1) | Aston Martin 2.0L I4 | 207 |
| 11 | S 2.0 |
29 | Robert Lawrie
|
Robert Lawrie Robert W. Walke |
Aston Martin 2-Litre Sports (DB1) | Aston Martin 2.0L I4 | ? | |
| 1950 | 5 | S 3.0 |
19 | Aston Martin Ltd.
|
George Abecassis Lance Macklin
|
Aston Martin DB2 | Aston Martin 2.6L I6 | 249 |
| 6 | S 3.0 |
21 | Aston Martin Ltd.
|
Charles Brackenbury Reg Parnell
|
Aston Martin DB2 | Aston Martin 2.6L I6 | 244 | |
| 1951 | 3 | S 3.0 |
26 | Aston Martin Ltd.
|
Lance Macklin Eric Thompson
|
Aston Martin DB2 | Aston Martin 2.6L I6 | 257 |
| 5 | S 3.0 |
25 | Aston Martin Ltd.
|
George Abecassis Brian Shawe-Taylor
|
Aston Martin DB2 | Aston Martin 2.6L I6 | 255 | |
| 7 | S 3.0 |
24 | Aston Martin Ltd.
|
Reg Parnell David Hampshire
|
Aston Martin DB2 | Aston Martin 2.6L I6 | 252 | |
| 10 | S 3.0 |
28 | N.H. Mann
|
Nigel Mann Mortimer Morris-Goodall
|
Aston Martin DB2 | Aston Martin 2.6L I6 | 236 | |
| 13 | S 3.0 |
27 | P.T.C. Clark
|
Peter Clark James Scott-Douglas
|
Aston Martin DB2 | Aston Martin 2.6L I6 | 233 | |
| 1952 | 7 | S 3.0 |
32 | Peter C.T. Clark
|
Peter Clark Mike Keen
|
Aston Martin DB2 | Aston Martin 2.6L I6 | 248 |
| 1955 | 2 | S 3.0 |
23 | Aston Martin Ltd.
|
Peter Collins Paul Frère
|
Aston Martin DB3S | Aston Martin 2.9L I6 | 302 |
| 1956 | 2 | S 3.0 |
8 | Aston Martin Ltd.
|
Stirling Moss Peter Collins
|
Aston Martin DB3S | Aston Martin 2.9L I6 | 299 |
| 1957 | 11 | S 3000 |
21 | David Brown
|
Jean-Paul Colas Jean Kerguen
|
Aston Martin DB3S | Aston Martin 3.0L I6 | 272 |
| 1958 | 2 | S 3000 |
5 | P & A.G. Whitehead
|
Graham Whitehead Peter Whitehead
|
Aston Martin DB3S | Aston Martin 3.0L I6 | 293 |
| 1959 | 1 | S 3.0 |
5 | David Brown Racing Dept.
|
Carroll Shelby Roy Salvadori
|
Aston Martin DBR1/300 | Aston Martin 3.0L I6 | 323 |
| 2 | S 3.0 |
6 | David Brown Racing Dept.
|
Maurice Trintignant Paul Frère
|
Aston Martin DBR1/300 | Aston Martin 3.0L I6 | 322 | |
| 1960 | 3 | S 3.0 |
7 | Border Reivers
|
Roy Salvadori Jim Clark
|
Aston Martin DBR1/300 | Aston Martin 3.0L I6 | 306 |
| 9 | S 3.0 |
8 | Major Ian B. Baillie
|
Ian B. Baillie Jack Fairman
|
Aston Martin DBR1/300 | Aston Martin 3.0L I6 | 281 | |
| 1977 | 17 | GTP | 83 | SAS Robin Hamilton |
Robin Hamilton David Preece Mike Salmon
|
Aston Martin DBS V8 RHAM/1 | Aston Martin 5.3L V8 | 260 |
| 1982 | 7 | C | 32 | Viscount Downe Pace Petroleum
|
Ray Mallock Simon Phillips Mike Salmon
|
Nimrod NRA/C2 | Aston Martin-Tickford DP1229 5.3L V8 | 317 |
| 1983 | 17 | C | 41 | EMKA Productions Ltd.
|
Tiff Needell Steve O'Rourke Nick Faure
|
EMKA C83/1 | Aston Martin-Tickford 5.3L V8 | 275 |
| 1985 | 11 | C1 | 66 | EMKA Productions, Ltd.
|
Tiff Needell Steve O'Rourke Nick Faure
|
EMKA C84/1 | Aston Martin-Tickford 5.3L V8 | 338 |
| 1989 | 11 | C1 | 18 | Aston Martin Ecurie Ecosse
|
Brian Redman Michael Roe Costas Los
|
Aston Martin AMR1 | Aston Martin (Callaway) RDP87 6.0L V8 | 340 |
| 2005 | 9 | GT1 | 59 | Aston Martin Racing
|
 David Brabham Stéphane Sarrazin Darren Turner
|
Aston Martin DBR9 | Aston Martin 6.0L V12 | 333 |
| 2006 | 6 | GT1 | 007 | Aston Martin Racing
|
 Tomáš Enge Darren Turner Andrea Piccini
|
Aston Martin DBR9 | Aston Martin 6.0L V12 | 350 |
| 9 | GT1 | 62 |  RUSn Age Racing Team Modena
|
 Antonio García David Brabham Nelson Piquet Jr.
|
Aston Martin DBR9 | Aston Martin 6.0L V12 | 343 | |
| 10 | GT1 | 009 | Aston Martin Racing
|
 Pedro Lamy Stéphane Sarrazin Stéphane Ortelli
|
Aston Martin DBR9 | Aston Martin 6.0L V12 | 342 | |
| 2007 | 5 | GT1 | 009 | Aston Martin Racing
|
David Brabham Darren Turner Rickard Rydell
|
Aston Martin DBR9 | Aston Martin 6.0L V12 | 343 |
| 7 | GT1 | 008 | Aston Martin Racing Larbre
|
Christophe Bouchut Fabrizio Gollin Casper Elgaard
|
Aston Martin DBR9 | Aston Martin 6.0L V12 | 341 | |
| 9 | GT1 | 007 | Aston Martin Racing
|
Johnny Herbert Andrea Piccini Tomáš Enge
|
Aston Martin DBR9 | Aston Martin 6.0L V12 | 337 | |
| 11 | GT1 | 100 | Aston Martin Racing BMS
|
Fabio Babini Jamie Davies Matteo Malucelli
|
Aston Martin DBR9 | Aston Martin 6.0L V12 | 336 | |
| 17 | GT1 | 59 | Team Modena
|
Antonio García Jos Menten Christian Fittipaldi
|
Aston Martin DBR9 | Aston Martin 6.0L V12 | 318 | |
| 29 | GT1 | 006 | Aston Martin Racing Larbre
|
Patrick Bornhauser Roland Bervillé Gregor Fisken
|
Aston Martin DBR9 | Aston Martin 6.0L V12 | 272 |
See also[editovat | editovat zdroj]
Notes[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aston Martin na anglické Wikipedii.
- ↑ WRIGHT, William. Aston Martin revs up to raise capital. Financial News. 6 June 2011. Dostupné online [cit. 28 September 2011].
- ↑ Aston Martin – The Company – History Timeline [online]. [cit. 2008-05-07]. Dostupné online.
- ↑ Article. news.bbc.co.uk. BBC News, 12 June 2007. Dostupné online [cit. 30 September 2010].
- ↑ Ford prodal Aston Martin za 925 milionů dolarů, CarTech, 12. březen 2007
- ↑ E.M. Inman-Hunter, Notes on the Original Aston-Martin Company, Motor Sport, květen 1944, strana 92.
- ↑ Aston Martin: Car Manufacturer: Great British Design Quest [online]. Design Museum. Dostupné online.
- ↑ Aston Martin 1914–2005 [online]. [cit. 2009-02-15]. Dostupné online.
- ↑ News and Comment: Aston Martin changes hands. Autocar. 9. březen 1972, s. 2.
- ↑ a b The Aston Miracle. Car Magazine. Date September 1978, s. pages 35–362.
- ↑ a b c d Obituary: Victor Gauntlett. findarticles.com. Independent, The (London). Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 February 2008.
- ↑ TLD – Press (Allies/MI6) [online]. thegoldengun.co.uk [cit. 2010-09-30]. Dostupné online.
- ↑ ClassicInside – The ClassicDriver Newsletter [online]. Classicdriver.com [cit. 2010-09-30]. Dostupné online.
- ↑ Keeping the best of British running. The Sydney Morning Herald. 14 April 2003. Dostupné online.
- ↑ Martinez J motorauthority.com Ford potvrdil že Aston Martin je na prodej na MotorAuthority, 31. srpen 2006
- ↑ 00-Heaven! Bond's Car British Again [online]. News.sky.com [cit. 2010-09-30]. Dostupné online.
- ↑ Prodrive: David Richards heads consortium to buy Aston Martin, tisková zpráva, [cit. {{{accessdate}}}], Dostupné on-line.
- ↑ From Newport Pagnell to Gaydon.Chybí název periodika! The Automobile, 2007.
- ↑ Aston Martin Gaydon, Tim Cottingham's Aston Martins (non-official) site
- ↑ Prohlášení ředitele Aston Martinu, Dr. Ulricha Beze, Oficiální stránky Aston Martin, 4. březen 2008
- ↑ VAVERKA, Lukáš. Ženeva živě: výroba Aston Martin Rapide potvrzena v Magna Steyr v Rakousku. www.auto.cz [online]. Auto.cz, 5. březen 2005 [cit. 28.leden 2012]. Dostupné online.
- ↑ Aston Martin News – Aston Martin arrives in China [online]. Dostupné online.
- ↑ http://www.auto.cz/aston-martin-lagonda-v-zeneve-2009-55328
- ↑ http://www.auto.cz/suv-lagonda-luxusni-aston-martin-56186
- ↑ Aston Martin News – Aston Martin CEO confirms the revival of the Lagonda Marque [online]. Dostupné online.
- ↑ What economic downturn? Aston Martin unveils new supercar. PopSci.com.au. 30 January 2009. Dostupné online [cit. 30 January 2009].
- ↑ Media announcement on official website, 7 May 2010
- ↑ Aston to build cars abroad , Automotive & Motoring News , Car Magazine Online [online]. Carmagazine.co.uk, 3 March 2008 [cit. 2011-03-20]. Dostupné online.
- ↑ Images of One-77 an Aston Martin Lagonda Group site
- ↑ Aston Martin Fan Club: Aston Martin Lagonda [online]. Astonmartinfanclub.blogspot.com, 21 July 2009 [cit. 2010-05-15]. Dostupné online.
- ↑ a b Posted by Websoft. Aston Martin Fan Club: Aston Martin Carbon Black Edition V12 Vantage And DBS Announced [online]. Astonmartinfanclub.blogspot.com, 21 December 2009 [cit. 2010-05-15]. Dostupné online.
- ↑ Ten-Foot Aston Martin Cygnet Gets 50 MPG, Plays Sidecar to Your DBS. PopSci.com.au. 1 July 2009. Dostupné online [cit. 1 July 2009].
- ↑ Posted by Websoft. Aston Martin Fan Club: 2012 Aston Martin Cygnet [online]. Astonmartinfanclub.blogspot.com, 16 January 2010 [cit. 2010-05-15]. Dostupné online.
External links[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Honza chodec/pískoviště/Aston na Wikimedia Commons - Aston Martin—Official Aston Martin Site
- Aston Martin Racing—Official Company Site
- Aston Martin Owners Club- Official Aston Martin Owners Club
