Vratislav Janda
Vratislav Janda (1. srpen 1913, Úžice u Kralup nad Vltavou – 5. listopad 1949, Praha) byl československý voják, účastník protinacistického a protikomunistického odboje. Za svou účast na přípravě protikomunistického převratu byl v roce 1949 odsouzen k trestu smrti a popraven.
Obsah |
Mládí [editovat]
Narodil se 1. srpna 1913 v Úžicích u Kralup nad Vltavou. Otec byl dělník v cukrovaru, matka v domácnosti, sourozence neměl. Po absolvování obecné školy a čtyř tříd reálného gymnázia nastoupil na Lékařskou fakultu UK. Z té absolvoval pouze dva ročníky (MUC). Aktivně působil v Sokole i Junáku.
Základní vojenskou službu nastoupil v roce 1936 u 47. pěšího pluku v Mladé Boleslavi. Po roce, v hodnosti desátníka aspiranta nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě a po jejím absolvování, již v hodnosti poručíka, byl odvelen k 1. hraničářskému praporu v Děčíně na funkci velitele roty, kde působil až do rozpuštění armády v roce 1939.
II. světová válka [editovat]
Po okupaci Čech a Moravy pracoval u okresního úřadu v Mnichově Hradišti a posléze na Okresním úřadě v Mladé Boleslavi. K jeho pracovní činnosti mimo jiné patřila správa majetku rozpuštěného Sokola či vedení biografu.
Od počátku okupace byl zapojen v odboji. Působil v odbojové organizaci ÚVOD. 26. října 1942 byl zatčen gestapem a vězněn na řadě míst. 19. ledna 1944 byl v Drážďanech Zemským soudem odsouzen k 10 letům káznice. V dubnu 1945 se mu podařilo z výkonu trestu uprchnout a s americkou armádou se dostal do Československa.
Po válce [editovat]
Po skončení války znovu nastoupil do armády a v hodnosti štábního kapitána působil nejdříve v Liberci u 30. pěšího pluku, od srpna 1945 u 48. pěšího pluku v Pelhřimově a od září 1948 jako velitel roty v Benešově. 16. května 1949 byl zatčen a obviněn z velezrady, které se dopustil svou účastí na přípravách ozbrojeného protikomunistického puče. Podle obžaloby měl být velitelem 70ti členného ozbrojeného oddílu působícího v rámci rozsáhlého spiknutí. Na základě vykonstruovaných obvinění byl zbaven vojenské hodnosti a odsouzen k trestu smrti. 5. listopadu 1949 v 6.00 hodin ráno byl v Pankrácké věznici popraven.
19. září 1990 byl rozhodnutím Městského soudu v Praze rehabilitován. In memoriam byl povýšen na plukovníka. V Sokolovně v Mnichově Hradišti mu byla odhalena pamětní deska.
Vyznamenání [editovat]
- 1945 –
Československý válečný kříž 1939 - 1945 – Československá medaile Za zásluhy II. stupně
- 1945 – Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
