Josef Charvát (odbojář)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Josef Charvát (28. července 1923 Praha - 5. listopadu 1949 Věznice Pankrác) byl významný český odbojář československého protikomunistického odboje. Za své postoje byl v roce 1949 ve vazební věznici Praha-Pankrác popraven.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Praze. Jeho otec byl úředníkem na ministerstvu financí, matka pracovala na ředitelství státního dluhu. V roce 1941 složil maturitní zkoušku na reálném gymnáziu. V roce 1943 zakončil maturitou abiturientský elektrokurz na střední průmyslové škole v Praze. Po maturitě pracoval jako technický úředník v pražském závodě Zbrojovky Brno. Roku 1945 nastoupil na Vysokou školu elektrotechnickou.

Během 2. světové války se oženil a narodil se mu nejdříve syn Jan (ten však po měsíci zemřel) a později syn Petr. Aby zabezpečil rodinu, přerušil svá studia a od 1. května 1946 začal pracovat v pražských Škodových závodech. Byl též řadovým členem Československé strany lidové.

Po únoru 1948 vstoupil do KSČ, s jejím programem se však neztotožňoval, naopak se rozhodl s nastupujícím totalitním režimem bojovat. Začal společně se svou manželkou pomáhat lidem, kteří byli komunistickou mocí pronásledováni. Aktivita se zvýšila po uvěznění Karla Kutlvašra, Heliodora Píky a dalších.

Jeho protikomunistická odbojová činnost vyvrcholila účastí na pokusu osvobodit politické vězně z litoměřické věznice pod vedením Vratislava Polesného. Akce se však nezdařila, skupina byla nucena z věznice uprchnout poté co jeho manželka Vlasta Charvátová postřelila jednoho z dozorců.

Soudní proces[editovat | editovat zdroj]

17. května 1949 byli manželé Charvátovi v časných ranních hodinách zatčeni StB. Následně byli obviněni z přípravy ozbrojeného protikomunistického puče, jako údajní členové ilegální odbojové organizace ZVON. V souvislosti s touto akcí bylo žalováno státní prokuraturou celkem 98 osob. Tyto osoby byly rozděleny do pěti skupin a souzeny postupně dvěma senáty Státního soudu v Praze, civilním (předseda Jaroslav Novák, prokurátor Karel Čížek) a smíšeným (předseda plk. Štella, prokurátor Juraj Vieska). Vlasta Charvátová následkem výslechu vyšetřujícími orgány StB potratila.

Hlavní přelíčení se skupinou proběhlo ve dnech 19., 20. a 22. srpna 1949. Byly vyneseny celkem dva tresty smrti. Josef Charvát byl odsouzen za zločin velezrady, zločinného vyzvědačství a pokusu o vraždu. Druhý trest smrti padl pro Vratislava Polesného. Vlasta Charvátová byla odsouzena k doživotnímu trestu. U všech těchto obžalovaných soud vyslovil také pozbytí čestných práv občanských a konfiskaci celého majetku, což byl standardní krok komunistické justice v takovýchto případech. Žádost o milost byla zamítnuta. Třetí trest smrti byl vynesen nad Emanuelem Čančíkem.

5. listopadu 1949 byli v Praze ve věznici Pankrác popraveni Josef Charvát, Vratislav Polesný a Emanuel Čančík. Současně byli též popraveni v souvislosti s odsouzením v rámci Akce Květa (též Akce Anton) dr. Jaroslav Borkovec, Vratislav Janda a Květoslav Prokeš.

Syn Petr byl v době výkonu trestu své matky vychováván prarodiči a pobýval i v dětských domovech. Vlasta Charvátová se z věznice vrátila v jeho patnácti letech , její syn Petr poté spáchal sebevraždu ( příběhy 20.století příběh ze 7.10.2007 čas : 16:55-17:40).

Reference[editovat | editovat zdroj]