Josef Charvát (odbojář)

Josef Charvát
J. Charvát na fotografii pocházející z protokolu o zatčení (viz dole).
Narození	28. července 1923 Praha
Úmrtí	5. listopadu 1949 (ve věku 26 let) Praha, Československo Československo
Příčina úmrtí	poprava v Pankrácké věznici
Národnost	česká
Znám jako	člen skupiny, která se pokusila osvobodit politické vězně z litoměřické věznice.
Ocenění	účastník odboje a odporu proti komunismu
Choť	Vlasta Charvátová
Děti	Petr Charvát
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Charvát (28. července 1923 Praha – 5. listopadu 1949 Věznice Pankrác) byl český odbojář československého protikomunistického odboje. Za své postoje byl v roce 1949 ve vazební věznici Praha-Pankrác popraven.

Život

Narodil se v Praze. Jeho otec byl úředníkem na ministerstvu financí, matka pracovala na ředitelství státního dluhu. V roce 1941 složil maturitní zkoušku na reálném gymnáziu. V roce 1943 zakončil maturitou abiturientský elektrokurz na střední průmyslové škole v Praze. Po maturitě pracoval jako technický úředník v pražském závodě Zbrojovky Brno. Roku 1945 nastoupil na Vysokou školu elektrotechnickou.

Během 2. světové války se oženil s o dva roky mladší Vlastou Charvátovou a narodil se mu nejdříve syn Jan (ten však po měsíci zemřel) a později syn Petr. Aby zabezpečil rodinu, přerušil svá studia a od 1. května 1946 začal pracovat v pražských Škodových závodech. Byl též řadovým členem Československé strany lidové.

Po únoru 1948 vstoupil do KSČ, s jejím programem se však neztotožňoval, naopak se rozhodl s nastupujícím totalitním režimem bojovat. Začal společně se svou manželkou pomáhat lidem, kteří byli komunistickou mocí pronásledováni. Aktivita se zvýšila po uvěznění Karla Kutlvašra, Heliodora Píky a dalších.

Jejich byt na Fochově třídě č. 4 (dnes ulice Svatovítská v pražských Dejvicích) se stal významným místem setkávání protirežimně naladěných osob a místem, kde v průběhu jara roku 1949 vznikl plán na uskutečnění převratu. Ten byl naplánován na 17. května téhož roku a jeho primárním cílem bylo svržení komunistické moci, dosazení dočasné vlády, do jejíhož čela měl být umístěn v té době vězněný generál Kutlvašr, a osvobození všech politických vězňů. Jednalo se o rozsáhlý plán, do nějž bylo zasvěceno přes sto osob, počítalo se s pomocí skautů pod vedením Dagmar Skálové, a bylo překvapením, že dlouho unikal pozornosti StB. Ta se o něm dozvěděla až několik dní před akcí a zasáhla na poslední chvíli. První akce však proběhly již dříve. 7. května manželé Charvátovi spolu s Vratislavem Polesným, jedním z klíčových organizátorů převratu, vyrazili do Litoměřic, kde se nacházela vazební věznice, kterou Polesný znal a v níž byli drženi političtí vězni, kterým chtěli pomoci uprchnout. Nedostali se ale ani přes vrátnici. Další pokus proběhl 12. května, tehdy přijeli ve více lidech a byli vyzbrojeni pistolemi, tato snaha ovšem skončila přestřelkou a fiaskem. Vlasta Charvátová při ní postřelila jednoho z dozorců a následně museli všichni zúčastnění utéct. Jejich totožnost nebyla prozrazena, ale nejspíš tento incident přiblížil mocenské orgány jejich odhalení. Naprostá většina účastníků byla zatčena při rozsáhlém zátahu až v průběhu posledních 24 hodin před dnem D, někteří dokonce až v samotný den D (včetně manželů Charvátových).

Soudní proces

17. května 1949 byli manželé Charvátovi v časných ranních hodinách zatčeni StB. Následně byli obviněni z přípravy ozbrojeného protikomunistického puče, jako údajní členové ilegální odbojové organizace ZVON. V souvislosti s touto akcí bylo žalováno státní prokuraturou celkem 98 osob. Tyto osoby byly rozděleny do pěti skupin a souzeny postupně dvěma senáty Státního soudu v Praze, civilním (předseda Jaroslav Novák, prokurátor Karel Čížek) a smíšeným (předseda plk. Štella, prokurátor Juraj Vieska). Vlasta Charvátová následkem výslechu vyšetřujícími orgány StB potratila.

Hlavní přelíčení se skupinou proběhlo ve dnech 19., 20. a 22. srpna 1949. Byly vyneseny celkem dva tresty smrti. Josef Charvát byl odsouzen za zločiny velezrady, zločinného vyzvědačství a pokusu o vraždu. Druhý trest smrti padl pro Vratislava Polesného. Vlasta Charvátová byla odsouzena k doživotnímu trestu. U všech těchto obžalovaných soud vyslovil také pozbytí čestných práv občanských a konfiskaci celého majetku, což byl standardní krok komunistické justice v takovýchto případech. Žádost o milost byla zamítnuta. Třetí trest smrti byl vynesen nad Emanuelem Čančíkem.

5. listopadu 1949 byli v Praze ve věznici Pankrác popraveni Josef Charvát, Vratislav Polesný a Emanuel Čančík. Současně byli též popraveni v souvislosti s odsouzením v rámci Akce Květa (též Akce Anton) dr. Jaroslav Borkovec, Vratislav Janda a Květoslav Prokeš.

Ostatky Josefa Charváta byly tajně zpopelněny ve Strašnickém krematoriu, kde také zůstala uskladněna jeho urna. Dne 6. října 1953 byla urna přesunuta z krematoria do skladu v pankrácké věznici. Až 5. května 1965 byla urna tajně pohřbena do hromadného hrobu na motolském hřbitově. Na Čestném pohřebišti v Ďáblickém hřbitově se nachází symbolický Charvátův hrob. Tamní symbolické náhrobky odkazují na zemřelé politické vězně bez ohledu na jejich skutečné místo pohřbení.

Syn Petr byl v době výkonu trestu své matky vychováván prarodiči a pobýval i v dětských domovech. Vlasta Charvátová se z věznice vrátila v jeho patnácti letech, její syn Petr poté spáchal sebevraždu (příběhy 20. století příběh ze 7. 10. 2007 čas: 16:55–17:40).

• 
  Protokol o zatčení Josefa Charváta (datum vyhotovení: 1. 6. 1949).
• 
  Protokol o zatčení Vlasty Charvátové (datum vyhotovení: 8. 6. 1949).
• 
  Vazební fotografie dr. Jaroslava Borkovce (z roku 1948).

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Charvát na Wikimedia Commons
• Životopis Josefa Charváta na stránkách Ústavu pro studium totalitních režimů

Portály: Druhá světová válka | Komunistický režim v Československu | Lidé