Tajga
Severský jehličnatý les neboli tajga je název biomu, který se vyskytuje především v severních zeměpisných šířkách. Dominantními druhy stromového patra jsou jehličnaté lesy. Nejvíce takových lesů se vyskytuje v Kanadě a především na Sibiři, odkud pochází i místní název tajga.
Rozšíření
Základní podmínkou pro rozšíření jehličnatých lesů je podnebí – především délka vegetačního období, kdy po dobu 1–4 měsíců, v nichž průměrná teplota vzduchu přesahuje 10 °C. Na severu pak tajga přechází v tundru (přechodný pás s roztroušenou stromovou a keřovou vegetací se nazývá lesotundra). Na jihu pak v biom smíšených a listnatých opadavých lesů.
S jehličnatými lesy se setkáváme často mimo oblast jejich přirozeného výskytu (např. ČR, Švýcarsko, Rakousko), kde rostou ve vysokých nadmořských výškách nebo v podmáčených oblastech. Jde o tzv. klimaxové smrčiny, popř. rašelinné smrčiny a podmáčené smrčiny. Někdy se tyto porosty označují i pojmem horská tajga, ovšem většina jehličnatých lesů je v Evropě pěstována uměle. Jehličnany dále potřebují:
- převahu srážek nad výparem
- krátké a poměrně teplé léto
- jsou schopny přetrvat i výrazně chladnou zimu, a vyskytují se tak i v oblastech s věčně zmrzlou půdou
Díky velkému množství srážek a následné chemické reakci se spadaným jehličím vznikají podzolové půdy. Následně kyselá voda z půdy vymývá sloučeniny železa, které klesají níže a tvoří nepropustnou vrstvu. Na takových půdách se potom vytvářejí bažiny, močály a rašeliniště, které jsou pro sibiřskou tajgu typické. Organická hmota je soustředěna jak v živých rostlinách, tak v odumřelé biomase.
Tajga se vyskytuje především na Sibiři, zejména v její střední a východní části, dále ve Skandinávii, poloostrově Kola, ve Finsku a v Karélii a v severozápadním Rusku. Na americkém kontinentu se vyskytuje na severozápadu USA, v Kanadě, na Aljašce a v jižní části Patagonie mezi 45–50° jižní zeměpisné šířky, kde se jedná o jediný větší výskyt na jižní polokouli. Ostrůvkovitými oblastmi výskytu jsou horské oblasti USA, střední Evropy a maloplošně v horských oblastech Australských Alp a jižního ostrova Nového Zélandu.
Porosty různých druhů borovic, které ovšem neodpovídají biomu severských jehličnatých lesů, lze najít i ve Středomoří, Mexiku, jihozápadní Asii a na různých ostrovech sopečného původu (např. Kanárské ostrovy).
Druhové složení jehličnatých lesů
Ve vlhkém prostředí rostou pouze smrky a na sušších místech převažují borovice. V oblastech s velkými výkyvy teplot (východní Sibiř) dominují modříny, které tvoří nejsevernější hranici lesa. Na okrajích lesa, březích řek a na místech, kde byl les poškozen požárem, rostou i listnaté stromy, zvláště břízy, osiky a vrby. V bylinném patře převládají drobné keře: brusinky, borůvky nebo vřesy.
V jehličnatých lesích žije řada ohrožených druhů savců, např. medvěd, vlk, los, rys, bobr, vychuchol atd.
Využití
Hospodářsky významný je lov kožešinové zvěře, těžba surovin, těžba dřeva (především Skandinávie). Lidská sídla se v pásmu jehličnatých lesů vyskytují jen sporadicky, podobně i síť silnic a železnic není příliš rozvinutá. Hlavní roli hraje letecká a vodní doprava. V těžbě nerostných surovin je nejvýznamnější ropa a zemní plyn na Sibiři a Aljašce.
V České republice
V České republice je kromě horské tajgy podle biologických průzkumů izolovanou oblastí tajgy území v oblasti Ralska, mezi Českou Lípou, Doksy, Stráží pod Ralskem a Bakovem nad Jizerou. Podle archeologa Petra Meduny specifický ráz místní krajiny souvisí s relativní neúspěšností Přemyslem Otakarem II. založených měst Bezděz, Doksy a Kuřívody.[1][2]
Reference
- ↑ BARTOZS, Jakub. Vědci se podívali nově na Máchův kraj a překvapivě našli tajgu. iDnes.cz [online]. 2010-07-04 [cit. 2015-03-11]. Dostupné online.
- ↑ URVÁLKOVÁ, Tamara. Tajga pod Bezdězem. Český rozhlas Plus [online]. 2014-01-23 [cit. 2015-03-11]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu tajga na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo tajga ve Wikislovníku
