Západosibiřská rovina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Западно-Сибирская равнина
Батыс сібір жазығы
Pohled z vrtulníku na řeku Vasjugan v Tomské oblasti
Pohled z vrtulníku na řeku VasjuganTomské oblasti

Délka 2400 km
Rozloha 3 000 000 km²

Nadřazená jednotka Sibiř
Sousední
jednotky
Tajmyr, Středosibiřská vysočina, Sajany, Altaj, Kazašská pahorkatina, Turgajská plošina, Ural, Karské moře

Světadíl Asie
Stát Rusko Rusko
Kazachstán Kazachstán
Hranice Západosibiřské roviny (červeně)
Hranice Západosibiřské roviny (červeně)
Povodí Ob, Jenisej
Souřadnice 62°0′ s. š., 76°0′ v. d.

Západosibiřská rovina (rusky Западно-Сибирская равнина, Zapadno-Sibirskaja ravnina, kazašsky Батыс сібір жазығы, Batys sibir žazyğy) je rovina, jež zabírá západní část Sibiře a rozlohu zhruba 3 miliony km². Hranice roviny tvoří pouze přírodní prvky:

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Celá oblast je tvořena kvartérními aluviálními sedimenty, které se zde ukládají od začátku kenozoika (již 65 milionů let). Plochý povrch byl modelován masou ledovce, který se zde objevil v každém glaciálu. Sedimentární povahu nížiny určují také vodní toky, jejichž koryta se v průběhu času přemisťovala, a proto se v různých částech nížiny objevují podobné fluviální sedimenty. Na sedimentech se vytváří často podmáčené půdy (gleje a oglejené půdy), v jižní partii pak zasahují do nížiny zbytky kazašských černozemních půd. Jako doplněk struktury jsou zde poměrně bohatá ložiska ropy, zemního plynu a na západní hranici také uhlí (okolí Uralu).

Pohled na povrch roviny (podél Transsibiřské magistrály)

Geografie[editovat | editovat zdroj]

V prostoru Západosibiřské roviny se nachází převážně nížina (zhruba polovina plochy leží do 100 m n. m.). Rovina dosahuje krajních rozměrů 2400 km ve směru od Severního ledového oceánu k Altaji a 1900 km od Uralu k Jeniseji. Biosféra je zde velice pestrá, nachází se zde biosférické pásy od tundry přes tajgu a lesostepi po stepi. Nejvýraznějším krajinným prvkem je voda, která zde má podobu toků (řeky Ob, Irtyš hraniční Jenisej a mnoho dalších) a vodních ploch. Oblast Západní Sibiře bývá označována za největší jezerní plošinu světa. Velké množství vody je po většinu roku vázáno v půdě, a sice v podobě permafrostu. Právě jeho letní tání umožňuje vznik tisíců malých vodních ploch a mnoha bažin. U západosibiřského klimatu se začíná projevovat zvyšující se kontinentalita, zejména v rozdílu teplot v zimních a letních měsících.

Typická zástavba sibiřského města (Surgut)

Členění[editovat | editovat zdroj]

Osídlení[editovat | editovat zdroj]

V drsných klimatických podmínkách se lidská sídla nevyskytují příliš často. Důvodem jejich vzniku byly v minulosti zásoby nerostných surovin (ropa, uhlí). Typickým znakem sibiřských měst je vysoká koncentrace obyvatelstva na poměrně malé ploše. Mezi největší města patří Omsk, Surgut, Novosibirsk, Ťumeň či Tobolsk. Severně od 60° severní šířky se města nevyskytují. Etnické složení obyvatelstva je méně pestré oproti zbytku státu: jsou zde pouze dva větší národy – Rusové a Něnci.

Související články[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku West Siberian Plain na anglické Wikipedii.