Sojuz TMA-11
| Sojuz TMA-11 | |
|---|---|
 | |
| Údaje o letu | |
| Členů posádky | 3 |
| Datum startu | 10. října, 2007 13:22:39 UTC |
| Kosmodrom | Bajkonur, Kazachstán |
| Vzletová rampa | LC1 |
| Nosná raketa | Sojuz-FG |
| Délka letu | 191 dní, 19 hodin a 7 minut |
| Datum přistání | 19. dubna, 2008 8:29:44 UTC |
| Fotografie posádky | |
| zleva doprava: Sheikh Muszaphar Shukor Al Masrie, Jurij I. Malenčenko, Peggy A. Whitsonová | |
| Navigace | |
Předchozí Sojuz TMA-10 Následující Sojuz TMA-12 | |
Sojuz TMA-11 je ruská kosmická loď řady Sojuz. Letěla k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS), kam dopravila dva členy Expedice 16 a prvního malajsijského kosmonauta Sheikha Muszaphara Shukora. U ISS zůstala připojena od října 2007 jako záchranná loď. V dubnu 2008 přistála v Kazachstánu s Malenčenkem, Whitsonovou a prvním jihokorejským občanem ve vesmíru, studentkou I So-jon.
Posádka
Členové posádky ISS Expedice 16
Jurij I. Malenčenko (4), velitel, CPK
Peggy A. Whitsonová (2), palubní inženýr, NASA
Pouze start
Sheikh Muszaphar Shukor (1), první malajsijský kosmonaut (přistál v kosmické lodi Sojuz TMA-10)[1][2]
Pouze přistání
I So-jon (1), první jihokorejský občan ve vesmíru (startovala v kosmické lodi Sojuz TMA-12) [3][4]
V závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise.
Záložní posádka
- Saližan Šaripov, velitel, CPK
- Michael Fincke, palubní inženýr, NASA
- Faiz Khaleed, malajsijský občan
Popis mise
Start mise se uskutečnil 10. října 2007 z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu. Připojení k ISS proběhlo v pátek 12. října 2007. Členové Expedice 16 nahradili na palubě ISS ruské kosmonauty Fjodora Nikolajeviče Jurčichina a Olega Valerijoviče Kotova, kteří na ISS pobývali přibližně půl roku. Šejch Mustafa Šuchor al Masrie se po několikadenním pobytu na ISS vrátil společně s Kotovem a Jurčichinem na Zem pomocí lodi Sojuz TMA-10.
Třetí člen dlouhodobé posádky Clayton Anderson zůstal na ISS až do další mise raketoplánu Discovery (STS-120).
Přistání
Transportní kosmická loď Sojuz TMA-11 se s posádkou Jurij Malenčenko, Peggy Whitsonová a I So-jon oddělila od stanice ISS 19. dubna 2008 v 5:03 UTC. Po brzdícím manévru před vstupem do atmosféry se musí od návratového modulu oddělit přístrojová a obytná sekce. Přístrojová sekce se však kvůli selhání pyropatron od návratového modulu neoddělila a celý komplex vstoupil v 8:07 UTC do atmosféry, ovšem nesprávně orientován (neletěl s tepelným štítem dopředu).[5] Vlivem termodynamických sil se nakonec přístrojová sekce oddělila (žárem se přepálily trubky propojující kabinu s přístrojovou sekcí), návratový modul se přeorientoval do správné polohy – díky vyvážení to udělá samovolně. Sestupová dráha se však změnila na podstatně strmější balistickou.[6] Podle Whitsonové přetížení při přistání přesahovalo 8,2 G, Rusové později oznámili, že se dokonce blížilo 10 G.[7] V 8:13 začal pracovat padákový systém a v 8:29:44 UTC loď přistála v kazašské stepi 428 km západně od předpokládaného místa přistání.[8] Posádka tak zažila totéž co kosmonaut Volynov v Sojuzu 5 v lednu 1969, naštěstí pro posádku (i předchozí TMA-10) po letu Volynova sověti přidali další ablativní vrstvy na příď Sojuzu, aby byl bezpečnější, pokud by se situace opakovala. V průběhu následujících 30 let k ničemu podobnému nedošlo, ke cti Rusů nikdo ochranu a váhu navíc neodstranil, což posádkám TMA-10 a 11 zachránilo život. Velkým průšvihem Rusů bylo, že po nouzovém přistání Sojuzu TMA-10 (na jehož palubě nebyl astronaut z NASA nebo ESA) celou událost před svými partnery zatajili a bagatelizovali jako chybu softwaru. Teprve po přistání TMA-11 vypukl skandál, že potenciálně smrtelně nebezpečná událost nebyla oznámena. Rusové museli na ISS provést nouzový výstup Volkova a Kononěnka, kteří ze Sojuzu TMA-12 jednu patronu z vadné série demontovali k pozemním testům. Pyropatrona jako výbušné zařízení je nebezpečná a manipulovat s ní může jen školený pyrotechnik, na ISS ho museli zastoupit kosmonauti, dobře si vědomi toho, že je malé, ale reálné riziko, že pyropatrona při manipulaci vybuchne a střepiny poškodí skafandr kosmonauta a ten zahyne. Výstup dopadl dobře, pyropatrona uzavřená v pevné ocelové krabici na vzorky putovala do Sojuzu. Volkov, Kononěnko a americký turista Garriott se pak při návratu v Sojuzu TMA-12 (protože jiný Sojuz nemohl být včas připraven) modlili, aby nedošlo ke stejnému nebo ještě horšímu problému. NASA byla ruským chováním (které mnohokrát kritizovala už v 90. letech při letech američanů na Mir) znechucena do té míry, že s Ruskem se do dalších programů nepočítá – nejsou spolehlivý partner. Korejská kosmonautka I So-Jon z balistického přistání nevyvázla bez úhony – pochroumala si záda, nápravu zajistila až operace.
Reference
- ↑ Shavkat Rakhmatullayev. Russian rocket launches first Malaysian into space [online]. Reuters, 2007 [cit. 2008-04-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Associated Press. Soyuz Craft Lands Safely in Kazakhstan [online]. ABC News, 2007 [cit. 2008-04-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-08. (anglicky)
- ↑ Cho Jin-seo. Sputnik and Arirang: 50 Years of Space Exploration and Korea [online]. The Korea Times, 2007 [cit. 2008-04-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Associated Press. S. Korean astronaut to fly to space station [online]. MSNBC, 2007 [cit. 2007-04-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Karel Pacner. Tvrdé přistání Sojuzu TMA-11 [online]. 2008 [cit. 2008-04-29]. Dostupné online.
- ↑ William Harwood. Station crew OK after Soyuz capsule lands short of target [online]. Spaceflight Now, 2008 [cit. 2008-04-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Antonín Vítek. 2007-045A - Sojuz-TMA 11 [online]. SPACE 40, 2008 [cit. 2008-04-29]. Dostupné online.
- ↑ April 19, 2008. S.P.Korolev RSC Energia – MCC-M, Korolev, Moscow region [online]. S.P.Korolev RSC Energia, 2008 [cit. 2008-04-29]. Dostupné online. (anglicky)