Sestřelení bombardéru B-24H 42-64483 22. února 1944

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sestřelení bombardéru B-24H 42-64483 22. února 1944
B-24 přezdívaný „Osvoboditel“. Letoun stejného typu se zřítil u Bukovce.
B-24 přezdívaný „Osvoboditel“. Letoun stejného typu se zřítil u Bukovce.
Nehoda
Datum22. února 1944
Čas~ 12:30 SELČ
Hlavní příčinasestřelení, rozpad
MístoNěmecká říše u Bukovce, Říšská župa Sudety
Zeměpisné souřadnice49°35′39″ s. š., 12°58′45″ v. d.
Počátek letujižní Itálie
Letoun
ModelConsolidated B-24H Liberator
DopravceSpojené státy americké United States Army Air Forces
Registrace42-64483-S
Následky
Na palubě osob11
Zraněných0
Mrtvých10
Letounzničen

Sestřelení bombardéru B-24H 42-64483 22. února 1944 je událost, k níž došlo během mise amerického bombardéru Consolidated B-24J Liberator s/n 42-64483-S[1] z 343. bombardovací squadrony 98. bombardovací skupiny 15. letecké armády amerického armádního letectva)[2][3] nad župou Sudety v Německu. Po poškození německým stíhačem letoun explodoval a jeho trosky dopadly severozápadně od Bukovce na jižním Plzeňsku. Jedenáctičlenná posádka až na jednoho střelce na místě zahynula, zraněný střelec James M. Doolittle byl zajat a v zajetí zůstal až do konce války.

98. bombardovací skupina[editovat | editovat zdroj]

15. letecká armáda (Fifteenth Air Force) vznikla 1. listopadu 1943, aby ze základen v jižní Itálii prováděla strategické bombardování v Evropě a zapojovala se do leteckých bojů proti nepřátelským letadlům. 98. bombardovací skupina, která k ní byla při vzniku zařazena, byla vybavena čtyřmotorovými bombardéry Consolidated B-24 Liberator pro těžké bombardování na dálkových misích.

Letadlo[editovat | editovat zdroj]

Roku 1935 byl v USA zadán vývoj nového čtyřmotorového bombardovacího letounu s velkým doletem. Kalifornská firma Consolidated Aircraft Corporation vypracovala projekt bombardéru. Jeho prototyp XB-24 byl poháněn čtyřmi hvězdicovými čtrnáctiválci Pratt & Whitney R-1830-33 Twin Wasp s mechanickými kompresory s maximálním výkonem 1200 hp (895 kW). Prototyp XB-24 vzlétl poprvé v prosinci 1939, ale nepodal očekávaný výkon. Americké letectvo přesto objednalo malou ověřovací sérii a 38 sériových B-24A, později odebralo část letadel ze zakázky pro RAF. Letadla letectvo zprvu využívalo jako dopravní. V průběhu války docházelo k postupným modernizacím, čímž vznikaly další typy letounu. Jedním z typů byl i B-24H (Liberator B/GR Mk.V), který byl v době vzniku vnímán jako definitivní verze.

Posádka[editovat | editovat zdroj]

Letounu B-24H Liberator s sériovým číslem 42-64483 velel 1. pilot podporučík Joseph Merkle.[4] Celou posádku tvořili:[3][5]

  • 1. pilot: 2./Lt Joseph P. Merkle (26 let)[6][7]
  • 2. pilot: 2./Lt. William H. Mills Jr. (25 let)[8]
  • navigátor: 2./Lt. Howard S. Robinson (25 let)[9]
  • bombometčík: 2./Lt. Edward A. Goodman (24–25 let)[10]
  • radiooperátor: S/Sgt. Johnny L. Wooten (23 let)[11]
  • palubní mechanik: S/Sgt. Santiago A. Gomez (22 let)[12]
  • střelec: Sgt Robert D. Smith
  • střelec: Sgt Rudolph A. Meyer (27 let)[13]
  • střelec: Sgt Edward Koscielecki[14] (na pamětní desce uveden Koscielecky)
  • střelec: Sgt Floyd R. Kriegbaum (23 let)[1]
  • střelec: Sgt James M. Doolittle

Poslední let[editovat | editovat zdroj]

Průběh operace[editovat | editovat zdroj]

Částí operace Argument, soustředěného bombardování továren leteckého průmyslu v Německu a jím ovládaných území, byl 22. února 1944 nálet na výrobní areály letecké továrny Messerschmitt GmbH v Bavorsku,[15] konkrétně v Obertraublingu a Prufeningu poblíž Řezna a další u Mnichova.[2] Cílem bylo zničit továrny dodávající či opravující letadla Luftwaffe a oslabit tak německé letectvo před plánovanou spojeneckou invazí do Normandie.[16] Řezno bylo nejvzdálenějším cílem, kde v Německu 15. letecká armáda do té doby zasahovala.[17]

Ze základen v jižní Itálii odstartovalo 118 bombardérů B-24 Liberator a 65 bombardérů B-17 Flying Fortress,[18] Doprovod bombardovacímu svazu dělalo 185 stíhaček P-38 Lightning a P-47 Thunderbolt.[19] Některá letadla letky se vracela zpět na základnu.[15] V 11:55 se spojenecké bombardéry objevily u Salcburku a nabíraly severozápadní a následně severní kurs, v němž pokračovaly k německému Pasovu. Patrně kvůli špatné až nulové viditelnosti se část bombardérů 98. bombardovací skupiny odklonila od udaného směru na německé Řezno a směřovala přes Schwandorf na sekundární cíl mise, Škodovy závody.[20] Zatímco nad Bavorskem bombardéry doprovázely stíhací letouny, dál nemohly pokračovat pro svůj nedostatečný dolet a vrátily se zpět na základny.[2]

Spojenecké letouny blížící se od jihu byly německými hlídkami poprvé zpozorovány v 11:32. Luftwaffe, německé válečné letectvo, nenechalo jejich let bez povšimnutí. Ze základny Wels u Lince vyslalo těžké dvoumotorové stíhací letouny Messerschmitt Bf 110G-2 z II. gruppe eskadry ZG1.[2]

Po poledni došlo nad Plzeňskem ke vzdušné bitvě,[2] která byla prvním soubojem mezi vzdušnými silami USA a Německa nad územím bývalého Československa.[15] Při souboji byly sestřeleny další liberátory, které dopadly u Nepomuku a Prachatic, a čtyři útočící Messerschmitty.[2][16]

Poškození letadla a jeho havárie[editovat | editovat zdroj]

Liberátor s označením 42-64483 kapitána Lt. Merkla byl zasažen střelbou z Bf 110G-2 poddůstojníka Petera Schötzeho z 6./ZG 1 a ve vzduchu nedaleko Horšovského Týna explodoval.[21] Trosky letounu dopadly na zasněžené louky v údolí potoka Chuchla severozápadně od Bukovce a na pole severovýchodně od Šlovice dopadla střelecká věž.[22] Pravděpodobně jde o první americký letoun zničený během druhé světové války na území předmnichovského Československa.[3]

Po dopadu[editovat | editovat zdroj]

Po pádu bylo nalezeno devět mrtvých členů posádky, kteří byli okamžitě pohřbeni na hřbitově v Bukovci.[22][4] Desátý mrtvý letec byl nalezen ve větvích stromu po dvou týdnech.[22] Zřícení letadla přežil jen střelec seržant James M. Doolittle,[5] který s padákem skončil ve větvích stromu. Místní jej našli zraněného, dopravili do vesnice, kde jej převzalo německé vojsko.[22] Do konce války byl seržant válečným zajatcem.[22] Po osvobození J. Doolittle vzpomínal, že mu výbuch letadla popálil paže, ruce a obličej.[23] Také mu shořela uniforma včetně proužků hodnosti, což následně zmátlo gestapo, které se na základě shody jména několik dní domnívalo, že zadrželo válečného hrdinu, generála Jamese Doolittla.[23][24] Německé úřady informovaly o sestřelu Mezinárodní červený kříž až v květnu téhož roku, spolu s tím poskytly seznam šesti jmen zahynulých.[22]

Státní bezpečnost prověřovala tvrzení, že posádka zříceného letadla byla zavražděna Němci až po dopadu, což se ale neprokázalo.[22]

Desítky let po zřícení letounu nebyla jeho identita a ani jména posádky jasné.[22] Bylo známé typové označení a příslušnost k americkému letectvu, nedařilo se však získat přímý důkaz, že jde o letoun 42-64483-S.[22] Až přístup badatelů k americkým archivům umožnil získat průkazné informace.[22]

Pohřbení[editovat | editovat zdroj]

Rychlé pohřbení posádky proběhlo do společného hrobu u jižní zdi hřbitova v Bukovci.[22][4] Po skončení války byly ostatky vojáků v létě 1945 americkou stranou exhumovány a převezeny na vojenské hřbitovy v zahraničí nebo do USA na přání rodin pozůstalých.[22] Joseph Merkle byl podruhé pohřben na norimberském hřbitově amerických vojáků,[4] později byl znovu exhumován a pohřben na Lorraine American Cemetery and Memorial v Saint-Avold.[6][4][25] Na stejném hřbitově je pohřben Edward Koscielecki.[14][26][27] Střelec Floyd Kriegbaum a bombometčík Edward A. Goodman byli ponejprv pohřbení na dočasném hřbitově v Saint-Avold, odkud byli později přesunuti na Ardennes American Cemetery and Memorial v belgické vesnici Neuville-en-Condroz.[1][10] Na stejném hřbitově je pohřben i Robert D. Smith.[28][29]

Na hřbitovech v Texasu jsou pohřbeni tři letci: Santiago A. Gomez byl v červenci 1950 definitivně pohřben na Fort Sam Houston National Cemetery v San Antoniu,[12][30] hrob Williama H. Millse Jr. je na Grove Hill Memorial Park v Dallasu[8] a hrob radisty Johnny L. Wootena se nachází na Burkett Cemetery v osadě Burkett.[11] Rudolph A. Meyer byl pohřben na Evergreen Cemetery v Morristownu, v New Jersey.[13] Howard S. Robinson je pohřben na Roselawn Memorial Park and Mausoleum v louisianském Baton Rouge.[9]

Připomínka padlých[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska v Bukovci

Zahynulé letce z posádky liberátoru B-24H 42-64483 zříceného u Bukovce připomíná od 1. května 2007 kovová pamětní deska (rozměry 55 cm × 85 cm) umístěná na budově obecního úřadu v Bukovci.[22][5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c KRIEGBAUM, Floyd R. Fields of Honor - Database [online]. Fields of Honor Foundation [cit. 2020-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f KREJČÍ, Pavel. Consolidated B-24 J Liberator 42-73138 "Butch", 343. Bomb Squadron, 98. Bomb Group, 15. AF; Dubeč okr. Plzeň-jih, 22. 2. 1944. Letecká badatelna [online]. 2014-11 [cit. 2019-12-23]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c HUDEČEK, Miroslav. Pamětní deska Americkým letcům. www.vets.cz [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-01-18]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e From D-Day to V-Day 25. listopadu 1944 - Den D + 172 [online]. Statutární město Plzeň [cit. 2020-01-18]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c Plzeňský, Plzeň, Plzeň - číslo VH: CZE3212-43186. Evidence válečných hrobů [online]. Ministerstvo obrany České republiky [cit. 2020-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-21. 
  6. ↑ a b Honor States: Joseph P Merkle : Second Lieutenant from Maryland, World War II Casualty [online]. Crafted Knowledge. [cit. 2020-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-21. (anglicky) 
  7. ↑ Find A Grave: 2Lt Joseph Philip Merkle (1917-1944) [online]. Ancestry [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b Find A Grave: William H Mills, Jr (1918-1944) [online]. Ancestry [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b Find A Grave: Howard D Robinson (1919-1944) [online]. Ancestry [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b Find A Grave: 2Lt Edward A Goodman (1919-1944) [online]. Ancestry [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ a b Find A Grave: SSGT Johnny L. Wooten (1920-1944) [online]. Ancestry [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ a b tuckersmom. Santiago A Gomez 1921–1944 BillionGraves Record. BillionGraves [online]. BillionGraves Holdings, 2014-03-30 [cit. 2020-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ a b Find A Grave: Rudolph A Meyer (1916–1944) [online]. Ancestry [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ a b Find A Grave: Sgt Edward Koscielecki (Unknown-1944) [online]. Ancestry [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ a b c Veteráni: Raymond A. Noury [online]. Statutární město Plzeň [cit. 2019-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-11. 
  16. ↑ a b ČTK. Nepomuk si připomněl sestřelení amerického bombardéru. Týden.cz [online]. EMPRESA MEDIA, 2019-02-24 [cit. 2019-12-26]. Dostupné online. 
  17. ↑ VAN EYCK, Manuel F. Silent heroes - Volume I. Paducah, Ky.: Turner Publishing Company, 2002. 88 s. ISBN 1-56311-806-8, ISBN 978-1-56311-806-7. OCLC 51531836 Kapitola 22 Feb 1944, Our Last Mission, s. 9–10. (anglicky) 
  18. ↑ JEŽEK, Petr. Jediný přežil sestřelení letadla nad Nepomukem, teď by tu mohl mít ulici. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2014-01-06 [cit. 2019-12-25]. Dostupné online. 
  19. ↑ FIALA, Václav. Nakloněný obelisk – Památník deseti americkým letcům [online]. [cit. 2019-12-26]. Dostupné online. 
  20. ↑ FOUD, Karel; KOLOUCH, Jiří; KRÁTKÝ, Vladislav, et al. Operace Argument : Historie sestřelení amerických bombardérů u Horšovského Týna, Nepomuku a Lhenic 22. února 1944. 1. vyd. Nepomuk: Karel Foud, 2004. 159 s. OCLC 163127035 S. 42. 
  21. ↑ Příběh mužů Lt. Goddarda a konec války na Nepomucku – Pozvánka na přednášku [online]. Spolek přátel starého Nepomuka [cit. 2019-12-26]. Dostupné online. 
  22. ↑ a b c d e f g h i j k l m KREJČÍ, Pavel. Consolidated B-24H Liberator 42-64483, 343. Bomb Squadron, 98. Bomb Group, 15. AF; Bukovec okr. Domažlice, 22.2.1944. Letecká badatelna [online]. 2015-02 [cit. 2020-01-17]. Dostupné online. 
  23. ↑ a b Historické novinové články na Prisoner of War Postcard from a Downed American Waist Gunner - PRISONERS OF WAR / P.O.W.'S. U.S. Militaria Forum [online]. 2016-08-25 [cit. 2020-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ WARD, Rufus. Ask Rufus: Sergeant, not General, James Doolittle. The Commercial Dispatch [online]. The Commercial Dispatch Publishing Company, 2019-05-18 [cit. 2020-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Interment.net: Lorraine American Cemetery, Saint Avold, France - Burial Records, Surnames M [online]. Clear Digital Media [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Interment.net: Lorraine American Cemetery, Saint Avold, France - Burial Records, Surnames K [online]. Clear Digital Media [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ Honor States: Edward Koscielecki : Sergeant from Connecticut, World War II Casualty [online]. Crafted Knowledge [cit. 2020-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-21. (anglicky) 
  28. ↑ Find A Grave: Sgt Robert D Smith (Unknown-1944) [online]. Ancestry [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ Interment.net: Ardennes American Cemetery, Neupré, Belgium - Surnames N-S [online]. Clear Digital Media [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ Interment.net: Fort Sam Houston National Cemetery - Surnames G - Bexar County, Texas [online]. Clear Digital Media [cit. 2020-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sestřelení_bombardéru_B-24H_42-64483_22._února_1944&oldid=22535782“