Račice (Spořice)
Šablona:Infobox - sídlo Račice (německy Redschitz) jsou zcela zaniklá vesnice v okrese Chomutov. Stála 4,2 km jihozápadně od Spořic a byla místní částí zaniklé obce Krbice. Zanikla v letech 1981–1983 v důsledku těžby hnědého uhlí v lomu Nástup.[1]
Vesnice stála v nadmořské výšce 307 m n. m.[2] poblíž západní hranice katastrálního území Krbice. Na západě sousedila se zaniklými Kralupy u Chomutova a na východě s Naší. Protékala jí říčka Hutná.[3]
Název
Název vesnice vznikl postupnými změnami a odvozením z osobního jména Rak ve významu ves lidí Rakových. Poprvé se objevuje v latinském zápisu Wenc. rex fratribus domus Theuton. Raeschiz confirmat v roce 1237. V průběhu dějin se v pramenech vyskytuje v různých podobách: de Retschitz (1281), in Raczicz (1379), Reczicz (1352), Rzeczicz (1405), Redzicz (1410), w Racziczy (1543), Racziczy (1623), Recžiczy (1638), Retschitz a Ržecžicze (1787) a Račice (1854).[4]
Historie
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1237,[2] kdy král Václav I. potvrdil řádu německých rytířů z chomutovské komendy poplatek z Račic. V roce 1281 je zmíněn Chotěbor z Račic s manželkou, který řádu věnoval tzv. křimovský kolonizační újezd, za což si vymínil pohřeb v řádové kapli. Kostel je ve vesnici připomínán v roce 1379 a patronátní právo k němu měli pánové ze Šumburka.
Na přelomu 14. a 15. století patřila vesnice klášteru v saském Grünheimu, od kterého ji v roce 1405 získal Dětřich ze Šumburka, ale již o pět let později patřila opět klášteru. Lobkovicové, kterým Račice patřily až do roku 1528, ji prodali kadaňskému měšťanu Václavu Worschovi, od kterého je o deset let později získal Jan Vidpach z Vidpachu.[1] Tomu byly Račice spolu s Kralupy a Naší zkonfiskovány za účast na stavovském povstání proti králi Ferdinandu I. Poté se v držení vsi vystřídalo několik majitelů (Šebestián z Veitmile, Brixius ze Smohaře a jeho synové) až ji v roce 1581 koupil Linhart ze Štampachu a Račice se tak staly součástí ahníkovského panství. Linhart mladší ze Štampachu se však zúčastnil stavovského povstání, a dvě třetiny jeho majetku včetně Račic proto byly zkonfiskovány. V roce 1623 je koupil Jaroslav Bořita z Martinic, v jehož rodě zůstaly až do konce 18. století. Posledními šlechtickými majiteli byla od roku 1790 hraběnka Marie Anna z Althanu a po roce 1810 její dcera, od které je zdědil hrabě Wolkenstein.[5]
V průběhu třicetileté války bylo okolí, pravděpodobně včetně samotných Račic, postiženo procházejícími vojsky nebo vojáky Breunerova pluku, kteří byli ubytováni v okolí Kadaně. Po bitvě na Bílé hoře proběhla rekatolizace celého okolí. Původní kostel snad již ze 13. století i s farou shořel při požáru v roce 1736,[5] a proto byl v letech 1737–1741 postaven nový, zasvěcený svatému Vavřinci a svatému Štěpánovi. V kostele se nacházela pozdně gotická soška Madony, ke které se pořádala procesí.[1][5]
Vesnice ležela v úrodné oblasti, kde se dařilo zemědělství, ale i tak zde stálo nejvíce 15 selských usedlostí a žilo zde proměnlivé množství domkářů a řemeslníků. Ze záznamů z roku 1775 se dochovala informace o robotních povinnostech sedláků (mj. tři dny roboty s jedním spřežením týdně). Navíc museli platit vysoké daně (v průměru 82 zlatých). Sedláci s polovičním potahem měli povinnosti menší, domkáři a nádeníci museli odpracovat po 26 a 13 dnech ročně. Krčmář byl od roboty osvobozen. V čele vesnice stál až do zrušení poddanství rychtář se čtyřmi až šesti konšely.[5]
Koncem 80. let 19. století zde majitel dolu Humboldt u Naší otevřel huť na zpracování pyritových proplástků dodávaných také z dolu Maxmilián u Chomutova, ze kterých se zde vyráběl kamenec. Do roku 1896, kdy byl provoz huti zastaven, se zde vyrobilo 5512 q kamence.[6]
Vesnici se po vysídlení Němců z Československa nepodařilo zcela dosídlit. Jednotné zemědělské družstvo v Račicích vzniklo v roce 1950, ale brzy se sloučilo s JZD v Krbicích a od roku 1976 spojená družstva spolu s JZD v Droužkovicích, Spořicích a Údlicích sloučily s chomutovským JZD Vpřed.[5]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 179 obyvatel (z toho 80 mužů) německé národnosti, kteří kromě dvou evangelíků patřili k římskokatolické církvi.[7] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 164 obyvatel německé národnosti. Jeden byl evangelík, jeden bez vyznání a ostatní se hlásili k římskokatolické církvi.[8]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 184 | 199 | 184 | 234 | 177 | 179 | 164 | 88 | 60 | 36 | 14 |
| Domy | 30 | 31 | 31 | 33 | 32 | 28 | 28 | 23 | . | 14 | 5 |
| Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů místní části Krbice. | |||||||||||
Pamětihodnosti
Kostel svatého Vavřince a Štěpána[10] byl barokní jednolodní bezvěžová stavba z let 1737–1741 postavená kadaňským stavitelem Janem Kryštofem Koschem. Architektonické články ze zbořeného kostela byly převezeny ke kostelu ve Vtelně a františkánskému klášteru v Kadani.[1]
Ostatní drobné památky byly přemístěny do Místa[5]
- boží muka z roku 1733
- kamenný kříž
- mariánský sloup
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d PACHNER, Jaroslav. Spořice 2010. Spořice: Obec Spořice, 2010. 110 s. Kapitola Račice, s. 88–93.
- ↑ a b Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850–1970 (1. díl). Svazek 1. Praha: Federální statistický úřad, 1978. S. 460, 461.
- ↑ Seznam.cz. Historická mapa z 19. století [online]. Mapy.cz [cit. 2015-05-30]. Dostupné online.
- ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (M–R). Svazek III. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. S. 509.
- ↑ a b c d e f RŮŽEK, Vlastimil. Račice. Památky, příroda, život. 1984, roč. 16, čís. 2, s. 56–64.
- ↑ BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. Kapitola Kamence na uhelných výskytech, s. 70.
- ↑ Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 210.
- ↑ Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I.. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 100.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-11]. Kapitola Chomutov. Dostupné online.
- ↑ POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: P/Š. Svazek III. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Račice, s. 198.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Račice na Wikimedia Commons - Račice na stránkách Zaniklé obce a objekty po roce 1945
