Réginald Marie Garrigou-Lagrange

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
P. Réginald Marie
Garrigou-Lagrange OP
Otec Garrigou-Lagrange kolem roku 1900
Otec Garrigou-Lagrange kolem roku 1900
Narození 21. února 1877
Auch, Francie
Úmrtí 15. února 1964 (ve věku 86 let)
Řím, Itálie
Národnost FRA francouzská
Povolání
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
Znám jako
Řád bratří kazatelů
Člen řádu bratří kazatelů – dominikánů
Nábož. vyznání římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otec Réginald Marie Garrigou-Lagrange OP (21. února 1877, Auch, Francie15. února 1964, Řím) byl francouzský katolický teolog tomistického směru, považovaný za jednoho z největších znalců díla sv. Tomáše Akvinského ve 20. století, a zároveň jeden z předních kritiků modernismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Původně studoval lékařství, k teologickým studiím a kněžství se rozhodl v průběhu lékařských studií ve dvaceti letech pod vlivem četby knihy Člověk od Ernesta Hella. Vstoupil do dominikánského kláštera v Amiens a zde přijal řeholní jméno Reginald. 30. dubna 1900 složil řeholní sliby a 28. září 1902 byl vysvěcen na kněze.

Od roku 1905 působil jako učitel dějin filosofie a dogmatické teologie na dominikánské škole v belgickém Saulchoir. V roce 1909 začal učit na nově založené Papežské universitě Angelicum v Římě, kde učil metafyziku, fundamentální teologii a některé části dogmatiky. V roce 1917 zde založil katedru asketické a mystické filosofie, kde učil až do roku 1960, kdy ukončil své pedagogické působení a uchýlil se do kláštera sv. Sabiny, kde zemřel o čtyři roky později.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Napsal celou řadu teologických spisů, k nejvýznamnějším z nich patří jeho komentáře k Summě teologické a kniha Tři věky duchovního života (1938), ve které shrnuje asketickou a mystickou tradici katolické církve. Česky vyšel pouze jeho drobný spis Kam spěje "nová teologie"?, zabývající se polemikou s katolickým modernismem, a několik jeho drobnějších prací včetně přednášek, které pronesl v Praze v roce 1933. Velký vliv měl ale i na českou teologii, zvláště na dílo Silvestra Braita, který ho označil za "nejlepšího odborníka v asketice a mystice a svého drahého učitele".