Přerovská hůra

Přerovská hůra
Přerovská hůra (nad Přerovem nad Labem)
Vrchol	237 m n. m.
Poznámka	nádherný výhled do krajiny, pravěké a slovanské hradiště, evropsky významná botanická lokalita na jižním svahu
Poloha
Světadíl	Evropa
Stát	Česko
Pohoří	Česká tabule
Souřadnice	50°9′50″ s. š., 14°50′30″ v. d.
Přerovská hůra
Typ	svědecká hora
Hornina	slínovec
Povodí	Labe
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přerovská hůra (v minulosti také Bílá hůra, Bílá hůrka nebo Bělice; 237 m) je svědeckým vrchem tyčícím se nad středočeskou obcí Přerov nad Labem. Je krajinnou dominantou, která převyšuje své okolí o více jak 50 metrů. Společně se Semickou a Břístevskou hůrou tvoří trojvrší Polabské hůry.

Jižní svah hůry je součástí evropsky významné lokality Natura 2000 Polabské hůry. Na Přerovské hůře v místech nazývaných Na Šancích se rozprostírá pravěké a raně středověké hradiště (Keltové, Slované), jehož rozloha se odhaduje až na 20 hektarů. Od roku 2009 je hradiště státem chráněnou kulturní památkou.

Flóra a fauna, ochrana přírody

Přerovská hůra – jižní svah

Na svahu hůry jsou vyvinuta typická společenstva polabských bílých strání s hojným výskytem druhů červeného seznamu. Převládající vegetací jsou širokolisté suché trávníky, místy tvoří přechody k suchým trávníkům. V křovinatých partiích se na větších plochách vyskytují teplomilné lemy. V mozaice se suchými trávníky jsou bohatě zastoupeny vysoké mezofilní křoviny, místy s podrostem kamejky modronachové. Na hůře roste řada ohrožených druhů rostlin: hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris), pcháč bezlodyžný (Cirsium acaule), zeměžluč spanilá (Centaurium pulchellum), vousatka prstnatá (Bothriochloa ischaemum), chrpa chlumní (Centaurea triumfettii), hořec brvitý (Gentianopsis ciliata), ledenec přímořský (Tetragonolobus maritimus), kavyl vláskovitý (Stipa capillata), kavyl Ivanův (Stipa pennata), černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), lněnka lnolistá (Thesium linophyllon) a hořeček nahořklý (Gentianella amarella). Dále se tu vyskytují slézovec durynský, strdivka nící, kopretina chocholičnatá, šalvěj luční, krvavec menší nebo čistec přímý. Severní svah je zarostlý dubo-buko-habrovým lesem. Vrchol této stolové hory je využívaný jako pole.

Lokalita je významná i výskytem celé řady vzácných druhů bezobratlých. Na Přerovské hůře je evidována stabilní populace kudlanky nábožné. Jižní svah Přerovské hůry obývají mimo jiné tyto druhy mandelinek (čeleď Chrysomelidae): Criocerinae (kohoutek modrý), Clytrinae (Smaragdina affinis), Cryptocephalinae (Cryptocephalus chrysopus), Alticinae (dřepčík černý, dřepčík černonohý, Phyllotreta vittula, Aphtona euphorbiae, Aphtona venustula, Longitarsus anchusae, Longitarsus obliteratus, Longitarsus salviae, Chaetocnema hortensis, Dibolia timida), Hispinae (trnáč černý), Cassidinae (štítonoš skvrnitý, Cassida rubiginosa, Hyppocassida subferuginea).

Na hůře se vyskytují tyto tzv. naturové biotopy: Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (Festuco-Brometalia), Úzkolisté suché trávníky - porosty bez význačného výskytu vstavačovitých, Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis), Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis), Mezofilní ovsíkové louky, Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum a Hercynské dubohabřiny.

Hůra byla v roce 2005 vyhlášena významným krajinným prvkem, aby byla chráněna teplomilná rostlinná společenstva a četní zástupci bezobratlé fauny. 5. října 2009 vláda ČR na návrh ministra životního prostředí Ladislava Mika zařadila celý jižní svah do seznamu Evropsky významných lokalit Natura 2000 (název přírodní památky Polabské hůry). EVL byla vyhlášena rozhodnutím Evropské komise v lednu 2011.

Hradiště, jeho ochrana a rizika

Plánek vrcholu Přerovské hůry se zákresem hradiště

Na Přerovské hůře se nachází neodkryté pravěké a raně středověké hradiště. Vrchol hůry byl obývaný již v době bronzové (nálezy keramiky kultury lužické, knovízké a slezské). Existence hradiště je spojována s osídlením keltskými a následně slovanskými kmeny. Rozkládá se v místech nazývaných Na Šancích. Hradiště bylo na většině obvodu chráněno příkrými srázy, od východu i uměle vybudovanou fortifikací.

Na ploše jsou dva systémy opevnění. Na východním svahu jsou patrné terénní vlny po fortifikaci, která se pravděpodobně skládala z vnějšího příkopu a valu, za kterým byl vyhlouben vnitřní příkop a postaveno vnitřní opevnění. Tato linie přepažuje prostor v jeho nejužší části. Archeofyzikální měření, ověřující charakter opevnění vnitřní části hradiště, bylo realizováno v roce 1995 a opakováno v roce 2007. Podle posledních výzkumů bylo hradiště obehnáno jedním výrazným valem se dvěma vnějšími předpříkopy.

Opevnění je dnes patrné jen jako zvlněný terén, za nímž se skrývá plocha o rozloze zhruba tří hektarů, Josef Ladislav Píč udává rozlohu vnitřní části za západním opevněním 62 měr, tedy téměř 12 hektarů a plochu předhradí, za kterou považujeme prostor mezi východním a západním opevněním, odhaduje na 100 měr - tj. přes 19 hektarů.

Hradiště se těšilo zájmu archeologů už od druhé poloviny 19. století. Píč zaznamenal na východní straně hůry vnější fortifikaci patrnou jako příčný příkop a val; v délce necelých sto metrů přepažovaly návrší od stráně ke stráni. Rozsáhlý archeologický průzkum provedl Lubomír Šnajdr, který na ploše necelého hektaru nalezl keramiku mladší a pozdní doby bronzové a pořídil první plánek. Podle něj stály na východní straně hůry dva valy, mezi nimiž byl vyhlouben příkop. Torza valů a příkopů byly v 90. letech 20. století podrobeny důkladnému povrchovému průzkumu, leteckému snímkování a následnému geofyzikálnímu průzkumu. Val prokazatelně tvořil nejen kámen z podloží, ale také jiné, přepálené materiály.

Z plochy hradiště pocházejí nálezy z několika pravěkých období, není však zřejmé, jestli ve všech byla Přerovská hůra opevněna. Keramika kultury lužické, knovízské a slezské bývá spojována spíš s existencí neohrazeného osídlení. Opakované sběry historických materiálů a letecký průzkum hradiště provedli zejména Martin Gojda a Roman Křivánek.

Od podzimu 2007 probíhalo na Ministerstvu kultury správní řízení, jehož cílem bylo vyhlášení státem chráněné kulturní památky Hradiště na Přerovské hůře. Iniciátorem návrhu byl Archeologický ústav Akademie věd České republiky. Toto řízení bylo v prosinci 2008 zakončeno vyhlášením památkové ochrany na významné části plochy bývalého hradiště (konkrétně na pozemcích a jejich částech zjednodušené evidence č. 1343, 1344, 1345, 1346, 1347/1, 1347/2, 1348, 1349, 1350/1, 1350/2, 1351/4, 1351/5, 1351/6, 1352/1, 1352/2, 1353, 1354, 1355, 1360/1 a 1361 v k. ú. Přerov nad Labem.) Památka je uvedena v rejstříku MonumNet jako Výšinné opevněné sídliště - hradiště Přerovská hůra pod číslem 103422.

V současnosti je hradiště na Přerovské hůře ohroženo plánem Mikroregionu Polabí na výstavbu velkokapacitního vodojemu. Střed stavby a vedení potrubí je situováno právě do prostoru hradiště. Podle zpráv v tisku v průběhu roku 2014 se zdá, že díky nečinnosti úřadu v Přerově nad Labem bude výstavba vodojemu pozastavena.

Geologie

Přerovská hůra – bílá skalka na jižním svahu

Přerovská hůra je tvořena odolnými turonskými písčitými slínovci jizerských vrstev české křídové pánve. Pro geologa představuje užitečný studijní materiál, protože tu jsou jasně patrné jednotlivé geologické vrstvy a lze tak vysledovat složení podloží a pradávnou historii tohoto kraje. Uprostřed pole na vrcholu Přerovské hůry je lesem zarostlá rokle.

Na rozpadající se jižní stráni bylo v minulosti významné naleziště pravěkých zkamenělin. V 80. letech 20. století byla nestabilní skalka na jižním svahu z bezpečnostních důvodů odstřelena, čímž došlo k značnému poškození nálezů. Fragmenty otisků rostlin a živočichů jsou zde k nalezení dodnes (profesionální průzkum provádí Polabské muzeum v Poděbradech, zejména Blanka Kloučková).

Přerovská hůra není jediným polabským svědeckým vrchem. Obdobný charakter má i Chotuc (253 m n.m.), Sadská (215 m n.m.) u stejnojmenné obce, Dřínovský vrch (247 m n.m.) u obce Zlosyň nebo Oškobrh (285 m n.m.).

Geomorfologie

Geomorfologicky Přerovská hůra náleží do subprovincie Česká tabule, oblasti Středočeská tabule, celku Středolabská tabule, podcelku Nymburská kotlina a okrsku Sadská rovina, jejíž je samostatnou geomorfologickou částí

Přístup

Na Přerovské hůře končí žlutá turistická značka KČT. Začíná v Kerském lese, vede přes Břístevskou hůru, Starý Vestec a okolo skanzenu lidové architektury Polabského národopisného muzea v Přerově nad Labem. Nezalesněný vrchol hůry poskytuje umožňuje rozhled.

Fotogalerie

• 
  Přerovská a Semická hůra při pohledu z návrší v Mochově
• 
  Rovinatý vrchol Přerovské hůry je zemědělsky využíván
• 
  Vrchol Přerovské hůry s výhledem na Semickou hůru

Literatura

• Přerovská kronika (Soupis památek historických a uměleckých městyse Přerov nad Labem od pravěku do počátku 19. století - o hůře se hovoří na stranách 6-12)
• Axamit, J.: Hrad Kazín a Kazina mohyla. Památky archeologické 29, s. 157–163. Praha 1917.
• Bubeník, J.: Archeologické prameny k dějinám osídlení Čech v 7. až polovině 9. století (katalog nalezišť). ARÚ Praha. Praha 1997.
• Čtverák, V.–Lutovský, M.–Slabina, M.–Smejtek, L.: Encyklopedie hradišť v Čechách, s. 246–247. Praha 2003.
• Filip, J.: Praha pravěká. Praha 1949.
• Gojda, M.: Kombinovaná metoda leteckého průzkumu a povrchových sběrů a její význam pro studium topografie pravěkého osídlení. Archeologické rozhledy 48/2, s. 234–238. Praha 1996.
• Gojda, M.: Letecká archeologie v Čechách. ARÚ Praha. Praha 1997.
• Křivánek, R.: Příklady aplikace geofyziky při ověřování výsledků leteckého snímkování v Čechách. In: Archeologické rozhledy XLVIII 2, s. 259. Praha 1996.
• Křivánek, R.: Identifikace zaniklých opevnění i vnitřní struktury osídlení hradišť, závěrečná výzkumná zpráva projektu za roky 1999–2000. Praha – archiv ArÚ Praha (i OPP MK ČR) č. j. 591/01. Praha 2000.
• Křivánek, R.: Způsoby využití geofyzikálních měření jako metody průzkumu hradišť. Archeologie ve středních Čechách 4, ÚAPPSČ Praha, s. 489–503. Praha 2000.
• Křivánek, R.: Nedestruktivní geofyzikální průzkumy zaniklých fortifikací opevněných lokalit. Muzejní a vlastivědná práce. Časopis Společnosti přátel starožitností 3/2002, s. 180–187. Praha 2002.
• Křivánek, R.: Geophysical prospection. New perspectives for settlement studies in Bohemia. In: Gojda, M. (ed.) et al.: Ancient Landscape, Settlement Dynamics and Non-Destructive Archeology – Czech research project 1997–2002. Academia, s. 47-71. Praha 2004.
• Křivánek, R.: Role geofyzikálních měření v archeologických projektech ARÚ Praha. In: V. Hašek–R. Nekuda–M. Ruttkay (eds): Ve službách archeologie VI, s. 129-138. Brno 2005.
• Křivánek, R.: Příspěvek geofyzikální měření k poznatelnosti vybraných výšinných opevněných lokalit (převážně hradišť) v Čechách. In: V. Hašek–R. Nekuda–M. Ruttkay (eds): Ve službách archeologie 2007/1, s. 90-99. Brno 2007.
• Křivánek, R.: Geofyzikální průzkum hradišť Přerovská hůra a Zámka ohrožených stavebním záměrem – Geophysical survey of the Přerovská Hůra and Zámka hillforts (Central Bohemia) threatened by future building activity. Archeologické rozhledy 3/2010, s. 480–491, Praha 2010.
• Kudrnáč, J.: Vývoj slovanského osídlení mezi pražským Povltavím, Labem, Sázavou a Výrovkou. Památky archeologické 54, s. 197. Praha 1963.
• Lutovský, M.: Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha 2001.
• Píč, J. L.: Stará hradiště na středním Polabí (Archaeologický výzkum ve středních Čechách). Památky archeologické 15, s. 366–367. Praha 1891.
• Píč, J. L.: Archeologický výzkum ve středních Čechách. Památky archeologické 15. Praha 1892.
• Píč, J. L.: Čechy za doby knížecí. Praha 1909.
• Sklenář, K. a kol.: Archeologické památky, Čechy, Morava, Slezsko. Praha 1993.
• Sklenář, K.–Sklenářová, Z.–Slabina, M.: Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, s. 281. Praha 2002.
• Sláma, J.: Střední Čechy v raném středověku. II. Hradiště, příspěvky k jejich dějinám a významu. Praehistorica XI, Acta Instituti Praehistorici Universitatis Carolinae Pragensis, s. 87. Praha 1986.
• Sláma, J.: Střední Čechy v raném středověku. III. Archeologie o počátcích přemyslovského státu. Praehistorica XIV, Acta Instituti Praehistorici Universitatis Carolinae Pragensis. Praha 1988.
• Sučková, K.–Abušinov, R.: Kamenný klíč. Staročeské hrady. Slovanská hradiště v Čechách. Příbram 2003.
• Šnajdr, L.: Starožitnosti kostomlatské. Památky archeologické 10, ročník 4., s. 647–650. Praha 1877.
• Šnajdr, L.: Nálezy z Přerova nad Labem. Památky archeologické 21, s. 139–144. Praha 1905.
• Zeman, J.: Nejstarší slovanské osídlení Čech. Památky archeologické 67, s. 115–235. Praha 1976.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Přerovská hůra na Wikimedia Commons
• Fotogralerie a popis vrcholu hůry s hradištěm na serveru www.stredovek.com
• Fotografie jižního svahu Přerovské hůry na webu Středočeského kraje
• Zde je Přerovská hůra zařazena mezi nejvýznamnější keltská oppida v Česku
• Výroční zpráva organizace Děti země z roku 2007, která na straně 6 uvádí podporu vyhlášení Přerovské hůry přírodní památkou
• Vyhlášení významného krajinného prvku Přerovská hůra