Josef Ladislav Píč
Josef Ladislav Píč (19. ledna 1847 Mšeno u Mělníka – 19. prosince 1911 Praha) byl historik a spoluzakladatel české archeologie.
Obsah |
[editovat] Životopis
Narodil se ve větrném mlýně poblíž Mšena. J. L. Píč absolvoval v letech 1858-1862 gymnázium v České Lípě. Traduje se, že u maturity propadl z dějepisu. Pak vystudoval dějepis a zeměpis na Karlově univerzitě (tehdy Karlo-Ferdinandova univerzita) a stal se na deset let vyučujícím profesorem na gymnáziu v Mladé Boleslavi. Odtud odešel učit na gymnázium v Praze.[1]
[editovat] Odborník historie
V roce 1883 obhájil docenturu a v roce 1905 získal mimořádnou profesuru rakouských a slovanských dějin na Filozofické fakultě.
J. L. Píč se stal kustodem prehistorické sbírky tehdejšího Českého muzea, dnešního Národního muzea. Tuto sbírku prakticky vytvořil, utřídil a instaloval.
Píč kolem sebe soustředil skupinu vlastenců s nadšením pro archeologii. Přijal i vlastenecké jméno Ladislav. Tito lidé, nejrůznějších profesí i původu, mu pomáhali provádět archeologické výzkumy, které poskytly základní materiál nových prehistorických fondů (např. Bylany, Dobřichov-Pičhora (podoba jmen je náhodná) a Dobřichov-Třebická, Platěnice, Stradonice).
Nejvýznamnější publikací J. L. Píče byly třídílné Starožitnosti země české, napsané mezi léty 1899 až 1909. Jednotlivé díly Starožitností byly přeloženy do francouzštiny, němčiny a ruštiny.
J. L. Píč se svou periodizací a dalšími věcmi narazil na odpor Lubora Niederleho a tato diskuse posléze vyústila v kontroverzi mezi školami muzejní a univerzitní, která stála Píče mnoho duševních sil.
Další spor, který se mu stal osudným, bylo hájení pravosti Rukopisů královédvorského a zelenohorského. Píč neváhal navštívit přední evropské paleografy pro potvrzení svého přesvědčení. Ti ale podali vesměs vyhýbavé nebo málo příznivé posudky.[2] Národní muzeum po návratu Píče obvinilo z porušení předpisů při výpůjčce Rukopisu a dovezené posudky odložilo. To společně s útoky domácí odborné veřejnosti, nepochopením smyslu jeho úsilí a celkovým vyčerpáním zřejmě vedlo J. L. Píče k tomu, že se rozhodl pro dobrovolný odchod ze života. Přesto však za svého života vytvořil dílo, které ho řadí k velikánům české archeologie.
[editovat] Bibliografie
- Přehled české archaeologie. 1908.
- Čechy na úsvitě dějin. 1902, 1903, 1905.
- Dějiny národa ruského. 1889.
- Čechy předhistorické. 1899.
[editovat] Odkazy
[editovat] Literatura
- KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9.
[editovat] Reference
- ↑ VOJTÍŠKOVÁ, Marie. Jiskry a plaménky. Česká Lípa : MNV Česká Lípa, 1981. Kapitola Rejstřík osob, s. 39.
- ↑ Karel Sklenář: Učenci a pohané. Praha: Mladá fronta, 1974.
[editovat] Externí odkazy
- Životopis
- Medailon a životopis (Jos. B. Cinibulk, Karel Sklenář)
