Prusko-francouzská válka

prusko-francouzská válka
	Od levého horního rohu: Pruská pěchota v bitvě u Spicherenu; Jeanniotův obraz La Ligne de feu (Bitva u Mars-la-Tour); Wernerův obraz kapitulace Sedanu; Neuvillův obraz Les dernières cartouches (Bitva u Bazeilles).
Trvání	19. července 1870 – 10. května, 1871; (9 měsíců a 3 týdny)
Místo	Francie a Německo
Výsledek	Rozhodující německé vítězství
Změny území	německá anexe Štrasburku, Alsaska a Lotrinska; vznik Německého císařství; zánik Druhého císařství; vznik Třetí republiky;
Strany
Druhé císařství	Severoněmecký spolek; Prusko ; Bavorské království ; Württemberské království ; Bádenské velkovévodství ; Hesenské velkovévodství
Síla
909 951 492 585 vojáků; 417 366 národní ; domobrana;	1 200 000 300 000 vojáků; 900 000 zálohy a; zeměbranci;
Ztráty
756 285 138 871 mrtvých; 143 000 raněných; 474 414 zajatých;	116 696 28 208 mrtvých; 88 488 raněných; 200 000 civilistů;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prusko-francouzská válka (19. července 1870 – 10. května 1871) byl válečný konflikt mezi Francií a Pruskem. Díky spojeneckým smlouvám se po vyhlášení války Francií přidaly k Prusku armády všech německých států. Francie byla na válku špatně připravena a po bitvě u Sedanu kapitulovala 2. září 1870. Lid ve válce pokračoval, jeho odpor byl zlomen až obležením a ostřelováním Paříže. Francie přišla o území Alsaska a Lotrinska, včetně města Štrasburk.

Příčiny

Příčiny vzniku této války je možno spatřovat v důsledcích války prusko-rakouské a rozhodující bitvy u Sadové (Hradce Králové) z roku 1866, neboť vítězství Pruska bylo ve Francii považováno za vlastní diplomatickou prohru. Následné rychlé uzavření míru mezi Pruskem a Rakouskem totiž nedovolilo Napoleonovi III. vystupovat v roli prostředníka a vyžadovat za to kompenzaci v podobě odstoupení území na levém břehu Rýna.

Další diplomatické fiasko utrpěla Francie při pokusu získat velkovévodství Lucemburské, který ztroskotal na mezinárodních protestech. Ty vyvolaly na určitou dobu krizi ve vztazích mezi Francií a Pruskem.

Napětí pak nemohlo polevit ani při pokusu Francie o uzavření spojenectví s Rakouskem a Itálií s cílem Prusko tím obklíčit a izolovat. A politická situace se ještě zhoršila sporem o obsazení španělského trůnu. Napoleon III. podporoval kandidaturu portugalského prince Ferdinanda, zatímco pruský kancléř Otto von Bismarck tajnou dohodou prosadil prince Leopolda z rodu Hohenzollern-Sigmaringen. Když se informace o této dohodě dostala na veřejnost, napětí mezi oběma státy vzrostlo a princ Leopold po dohodě s pruským králem Vilémem I. od kandidatury raději ustoupil.

Přesto zpráva o tajné dohodě byla v Paříži považována za provokaci Berlína a tisk se rozepisoval o obklíčení Francie ze západu i východu. Francie začala od Viléma I. požadovat záruky, že Hohenzollernové rezignují na španělský trůn navždy. Pruský král však požadavky francouzského vyslance Benedettiho odmítl a telegraficky o tom informoval Bismarcka. Ten tuto emžskou depeši upravil a uveřejnil tak, aby francouzskou vládu jejími přehnanými nároky zostudil. Ta pod tlakem pobouřené veřejnosti musela mobilizovat a 19. července 1870 vyhlásila Prusku válku.

Válka

Z války proti Prusku se však rázem stala válka proti celému Německu, protože jejím vyhlášením vstoupily v platnost smlouvy, uzavřené Bismarckem s jihoněmeckými státy v roce 1866. Pod pruským velením narukovaly kromě pruské a severoněmecké armády i bavorské, württemberské a bádenské jednotky, celkem 500 000 vojáků, v zázemí se připravovalo dalších 160 000 záložníků a 190 000 mužů zemské domobrany.

Francie, navzdory sebevědomým prohlášením velení, byla na válku připravena špatně. Armáda měla stav 370 000 mužů, z toho 60 000 v Alžírsku a 6000 v Římě. Organizační zmatky při doplňování pluků způsobily všeobecný dopravní chaos, takže začátkem srpna mělo velení k dispozici jen 235 000 mužů a nebylo schopno ofenzívy do jižního Německa, jak původně plánovalo. Francouzské vojsko zaujalo jen obranné postavení podél 300 km hranic. Vrchního velení se 29. července ujal sám císař, alsaské armádě velel maršál Mac Mahon a lotrinské maršál Bazaine.

Už počátkem srpna byla v krvavých střetech obrana prolomena, francouzské armády ustoupily, Alsasko a Lotrinsko byly okupovány. Bazainova lotrinská armáda zůstala obklíčena v pevnosti Méty, Mac Mahonova se spojila s jednotkami císaře s úmyslem stáhnout se k Paříži. Nálada lidu však byla natolik rozbouřená, že vláda nutně potřebovala vojenský úspěch, aby v Paříži zabránila vypuknutí revoluce.

Mac Mahon se tedy obrátil k Métám, německá vojska mu však rychlým postupem odřízla cestu a více než stotisícovou francouzskou armádu zatlačila do úzké kotliny mezi řekou Mázou a belgickou hranicí u města Sedanu. Okolní návrší obsadily německé baterie a jejich palba 1. září 1870 zahájila rozhodující bitvu u Sedanu. Zoufale se bránící Francouzi ještě večer na příkaz císaře vyvěsili bílou vlajku, 2. září byla podepsána kapitulace. Do zajetí padlo 83 000 vojáků, císař se stal zajatcem pruského krále.

Důsledky

Bonapartistický režim se zhroutil a v tom okamžiku se začala měnit mapa Evropy, Francie už v ní nebyla na prvním místě. Vojenská konfrontace ale pokračovala, vyhlášením republiky 4. září a lidovou válkou francouzského obyvatelstva proti nenáviděným okupantům, která mohla získat sympatie neutrálních států. Bismarck proto musel, proti vůli armády, válku co nejrychleji ukončit. Francouzský odpor, podnícený zejména odtržením Alsaska a části Lotrinska, zlomilo až obležení a ostřelování Paříže.

28. ledna 1871 bylo podepsáno příměří a 10. května 1871 ve Frankfurtu nad Mohanem byla definitivně uzavřena mírová smlouva. Francie v ní souhlasila s podmínkami, kladenými Německem, odstoupila požadovaná území a jako válečné odškodnění se zavázala do tří let zaplatit 5 miliard franků.

Porážka a především ztráta Alsaska a Lotrinska zkomplikovala vztahy mezi novým Německem a Francií a znemožnila smíření mezi oběma národy na několik desetiletí.

V kultuře

Během prusko-francouzské války se odehrává nejslavnější povídka francouzského autora Guy de Maupassanta, Kulička. Autor zde mimo jiné zvěčnil vlastní zážitky z boje (byl jedním z dobrovolníků).

Literatura

Dějiny Francie - Svoboda Praha 1988 - str.476-481;
Dějiny Německa - nakl. Lidové noviny Praha 1995 - str.180-183;
Dějiny Francie, André Maurois - nakl. Lidové noviny Praha 1994, str.360-367
TARABA, Luboš, Divná válka, francouzsko-pruská válka 1870-1871, Baset, Praha 2006
RÜFFER, Eduard. Válka francouzsko-německá roku 1870-1871. Praha: F.Bartl, 1872. 162 s. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu prusko-francouzská válka na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Francouzsko-německá válka r. 1870 až 1871 v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích