Borovice Martínezova
 Borovice Martínezova | |
|---|---|
 Borovice Martínezova v botanické zahradě University of California, Berkeley | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 ohrožený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | nahosemenné (Pinophyta) |
| Třída | jehličnany (Pinopsida) |
| Řád | borovicotvaré (Pinales) |
| Čeleď | borovicovité (Pinaceae) |
| Rod | borovice (Pinus) |
| Podrod | Strobus |
| Sekce | Parrya |
| Podsekce | Rzedowskianae |
| Binomické jméno | |
| Pinus maximartinezii Rzed., 1964 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Borovice Martínezova (Pinus maximartinezii) je mexická pětijehličná borovice, mající nejvyšší počet děložních lístků ze všech známých rostlin (až 24)[2] a jedny z největších semen ze všech borovic.[2] Je reliktním druhem, objeveným teprve v 60. letech 20. století, pojmenována byla na počest mexického botanika Maximina Martíneze.[3]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Stálezelený, jehličnatý strom, dorůstající do výšky 20 m. Kmen dosahuje průměru 0,4 m. Větve jsou nepravidelné. Koruna je široká, kopulovitá, někdy nepravidelná. Borka je zprvu hladká tenká a šedá, později u dospělých stromů tloustnoucí, šedohnědá, tence šupinovitá, rozpraskaná do mnohoúhelníkových bloků, rozdělených úzkými brázdami. Letorosty jsou žlutozelené. Pupeny jsou pryskyřičnaté a 4–8 mm dlouhé.
Jehlice jsou na vnějších površích leskle světlezelené až modrozelené a se dvěma velkými pryskyřičnými kanálky, zasahujících do pokožky vnějšího povrchu, každý kanálek z jedné strany nerozdělené středové cévy. Na vnitřních površích mají jehlice vrstvu s bělavým voskem a řadami průduchů; přímé, měkké a ohebné jehlice jsou ve svazečcích po 5 (vzácně též po 3 a 4); jehlice jsou 6–12 cm dlouhé, 0,8–1 mm široké. Svazečkové pochvy jsou 6–8 mm dlouhé, většinou opadavé; malé základnové poševní šupiny opadavé naopak nejsou. Jehlice zůstávají na stromě 1–2 roky.
Samčí šištice jsou žlutohnědé, 8–10 mm dlouhé. Samičí šištice – šišky jsou oválně válcovité, velké a masivní, 15–27 cm dlouhé a 10–12 cm široké, po rozevření 11–14 cm široké, vážící až 2 kg, zprvu zelené a později červenohnědé; šišky jsou na 10–30 mm dlouhých a 6–8 mm silných stopkách. Šupin šišek je 60–110; šupiny jsou masivní, 35–50 mm široké, 20 mm silné, výrůstky (apofýzy) jsou pyramidální, s 10–15 mm širokými a tupě trojúhelníkovými přírůstky prvního roku (Umbo). Semena jsou 22–28 mm dlouhá, žlutohnědooranžová, obdélníková, s velmi tlustým a tvrdým pláštěm. Semena s 1–2 mm dlouhými, nevyvinutými křídly nevypadávají z šišky, ale jsou rozšiřována ptáky; křídla zůstávají na šupinách po vypadnutí semen. Děložních lístků je u vyklíčených semenáčů 24, nejvíce ze všech zaznamenaných rostlin.[2] Strom kvete v květnu až červnu. Šišky dozrávají v srpnu, 28 měsíců po opylení.
Příbuznost
[editovat | editovat zdroj]Borovice Martínezova je blízce příbuzná s borovicí Pinceovou (Pinus pinceana), která je považována za jejího předka. Další blízká příbuzná je borovice Rzedowského (Pinus rzedowskii).
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Domovinou stromu je Mexiko (státy Durango a Zacatecas).
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Strom roste v nadmořských výškách 1750–2400 m. Není příliš mrazuvzdorný, vydrží mráz pouze do –1 °C. Hory v Zatacesasu, kde se borovice Martínezova vyskytuje, jsou tvořeny zčásti pískovcem, zčásti vápencem a také metamorfovanou horninou, půdy jsou zde velmi kamenité. V Durangu roste strom v kamenitých půdách, pocházejících z magmatických hornin. pH půdy, ve kterém se stromu daří, je 6,1-8,5 . Srážkové úhrny se zde pohybují kolem 700–800 mm za rok, prší zde prakticky jen v průběhu 4 měsíců v létě. Borovice Martínezova je zde většinou jedinou borovicí, občasně se zde roztroušeně objeví několik jedinců borovice Pinus leiophylla var. chihuahuana a Pinus lumholtzii. Hojně se v těchto oblastech vyskytují duby, například dub Quercus macrophylla.
Využití člověkem
[editovat | editovat zdroj]Strom je nízkého vzrůstu a zavětvený, není proto používán pro dřevo. Mexičané využívají jeho jedlá a velmi výživná semena, která sbírají a v kraji prodávají, občas je zde též strom pěstován jako okrasný. Mimo Mexiko je občasně pěstován v botanických zahradách (například v botanické zahradě při univerzitě v Berkeley, v Kalifornii, v USA) a také v lesních školkách výzkumného typu.
Ohrožení
[editovat | editovat zdroj]Strom je považován za ohrožený. Jeho populace klesá. Hlavní nebezpečí pro strom představují požáry, přílišné spásání, následované erozí, při které se uchytí jen minimum semenáčů stromu. Taktéž přílišný sběr šišek a semen stromu snižuje jeho rozmnožovací schopnost. V posledních letech byla semena také nasbírána pro použití v záchranném ex situ programu. Borovice Martínezova roste na pozemcích v soukromém vlastnictví místních vesničanů, kteří mají zájem o sklizeň semen této borovice a také zde pasou dobytek. Pro obchodní význam semen této borovice se místní vesničané a statkáři podílejí, za podpory mexické vlády[2], na její ochraně,[4] především předcházením lesních požárů, například omezením přístupu a táboření. Byla zahájena určitá obnova populace stromu. Omezování přílišného spásání je nejisté, protože zde již dochází ke konfliktu zájmů.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ a b c d Pinus maximartinezii (maxipiñon) description - The Gymnosperm Database. www.conifers.org [online]. [cit. 2020-09-19]. Dostupné online.
- ↑ Farjon, Aljos: A Natural History of Conifers. London: Timber Press 2011, s. 192
- ↑ Archivovaná kopie. www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2015-03-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-10.
