Opatství svatého Kolumbána

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bazilika sv. Kolumbána
Klášterní budovy

Klášter v Bobbiu (italsky Abbazia di San Colombano) je opatství založené Irem, sv. Kolumbánem v roce 614, kolem něhož později vyrostlo město Bobbio v provincii Piacenza, v Emilia-Romagna v Itálii. Je zasvěceno sv. Kolumbánovi. Bylo slavným centrem odporu proti Ariánství a jako jedna z největších knihoven středověku bylo předobrazem kláštera v románu Jméno růže od Umberta Eca. Opatství bylo zrušeno v době francouzské nadvlády v roce 1803, ačkoli mnoho z budov bylo zachováno k jiným způsobům využití.

Na pozadí založení opatství stál langobardský vpád do Itálie v roce 568. Langobardský král Agilulf se oženil s oddanou římsko-katoličkou Theodelindou v roce 590 a pod jejím vlivem a vlivem irského misionáře Kolumbána byl přesvědčen, aby konvertoval ke katolickému náboženství. Jako základnu pro konverzi langobardského lidu Agilulf Kolumbánovi věnoval zpustošený kostel a rozsáhlé pozemky známé jako Ebovium, které předtím, než je Langobardi zabrali, byly součástí papežských pozemků. Vedle tohoto malého kostela, zasvěceného svatému Petrovi, byl brzy postaven klášter. Opatství při svém založení respektovalo Řád svatého Kolumbána, vycházející z mnišských praktik keltského křesťanství.

Historie kláštera[editovat | editovat zdroj]

7. století[editovat | editovat zdroj]

Svatý Kolumbánus byl pohřben 23. listopadu 615, ale i jeho následníci byli vysoce cenění svatí - svatý Atala (zemř. 627) a svatý Bertulf z Bobbia (zemř. 640), kteří nový klášter bránili proti nebezpečí se strany militantního ariánství za krále Rotharise (636 – 652). Dle pověsti Arioald, přímý předchůzce Rotharise, se stal katolíkem poté, co nechal svatého Bladulfa, mnicha z Bobbia, zavraždit, protože jej Bladulf odmítl pozdravit jako Ariána. Podle legendy Atala Bladulfa a vytrhl Arioalda z moci ďábla. Tento dvojitý zázrak vedl ke konverzi Arioalda.

V roce 628, kdy svatý Bertulf podnikl pouť do Říma, papež Honorius I. vyňal Bobbio z biskupské jurisdikce a tak opatství podřídil přímo svaté stolici. Za dalšího opata, Bobolena, byl nastolen řád svatého Benedikta. Zpočátku bylo jeho dodržování nepovinné, avšak v průběhu času nahradil přísnější Řád svatého Kolumbána a Bobbio se připojilo ke kongregaci Monte Cassino. V roce 643 na žádost Rotharise a královny Gundelbergy papež Theodor I. udělil opatovi Bobbia právo používat mitru a ostatní pontifikální odznaky.

Během nepokojů v 7. století se Bobbio stalo centrem katolické víry a kultury. Přes snahy stoupenců sv. Kolumbána se zvyšoval počet Lombardů, kteří se připojili ke katolické církvi. Ale během první poloviny 7. století se velmi rozsáhlé území mezi Turínem a Veronou, Janovem a Milánem ocitlo ve značných náboženských nepokojích. Až za vlády dobyvatele Griomoalda I. z Beneventa (663 – 673), který sám konvertoval, teprve většina lidu přijala katolickou víru. Od tohoto okamžiku ariánství výrazně ustoupilo na západ.

8. století a dále[editovat | editovat zdroj]

Theodelindin synovec Aripert I. (653 - 663) obnovil právo papeže ke všem pozemkům Bobbia. Aripelt II. tento stav papež Janu VII. v roce 707 potvrdil. Lombardi papeže těchto práv brzy zase zbavili, avšak v roce 756 byl Aistulf Pipinem Krátkým donucen se pozemků vzdát. V roce 1153 Fridrich Barbarossa potvrdil dvěma chartami různá práva a majetek.

Sláva Bobbia dosáhla až do Irska a pověst sv. Kolumbána přilákala mnoho dalších irských věřících. Nástupcem Bobolena mohl být jistý 'Comgall'. Biskup Cummian, který resignoval na svůj post v Irsku, aby se stal mnichem v Bobbiu. Zemřel v opatství kolem roku 730.

Biskupství v Bobbiu[editovat | editovat zdroj]

V roce 1014 císař Jindřich II., při příležitosti své korunovace v Římě, dosáhl u papeže Benedikta VIII. zřízení biskupství v Bobbiu. První biskup Peter Aldus byl opatem v Bobbiu od roku 999 a jeho biskupští následovníci po dlouhou dobu žili v opatství, kde mnoho z nich bylo mnichy. Od roku 1133 nebo 1161 Bobbio podřízeno arcibiskupství v Janově. Od té doby docházelo mezi biskupem a mnichy ke sporům a roce 1199 Innocenc III. vyslal dva vyslance, aby opatství obnovili v záležitostech duchovních i světských, a vybavil biskupa oprávněním sesadit opata, pokud se ve stanovené lhůtě sám nepodřídí.

Zrušení[editovat | editovat zdroj]

Opatství svatého Kolumbána a kostel byli benediktinům zabaveny francouzskými okupačními vojsky v roce 1803, kdy bylo opatství zrušeno.

Bazilika[editovat | editovat zdroj]

Současná bazilika sv. Kolumbána (1456–1530) nahradila starou renesanční budovu. Ve svatých nápisech kolem hlavní lodi baziliky je pouze jedna citace, která jí dává mimořádného významu. Toto pouhé zjištění dovoluje interpretaci celých pasáží z bible. Tato věta je verš 6.63 z evangelia svatého Jana, tento verš získává zvláštní souvislosti, pokud se čte v souvislosti se složitými okolnostmi ohledně církve v dobách, kdy se vytvářela výzdoba baziliky.[1] Rovněž renesanční fresky se týkají náboženských sporů v církvi v době renesance.[2]

Bazilika má tvar románského kříže s lodí a dvěma chodbami, transeptem a pravoúhlou apsidou. Její součástí je křtitelnice z 9. století. Freskovou výzdobu lodi vytvořil Bernardino Lanzani v 16. století. Krypta z 15. století ukrývá sarkofágy sv. Kolumbána od Giovanniho dei Patriarchi (1480) a sarkofágy prvních dvou opatů - svatého Attaly a svatého Bertulfa. V kryptě je rovněž mozaiková dlažba z 12. století s příběhem Makabejského povstání. Zvonice z konce 9. století a menší apsidou pochází z původní románské budovy. Torre del Comune (Obecní věž) byla postavena v letech 1456 - 1485.

Muzeum v opatství obsahuje nálezy a zbytky z dob Starověkého Říma (hroby, oltáře, sochy) a z dob Langobardů (nápisy, náhrobní kameny). Rovněž se zde nachází polyptych od Bernardina Luiniho a bobbijská kolekce Monza ampullae – tj. poutnických lahví ze 6. století , která je druhá největší na světě.

Knihovna[editovat | editovat zdroj]

Jádrem knihovny v opatství byly rukopisy, které si Kolumbán přinesl z Irska (ačkoli jich patrně nebylo mnoho) a pojednání, která sám napsal. Učenec svatý Dungal (zemřel po roce 827) odkázal opatství svou cennou knihovnu, která se skládala z cca 27 svazků.

Koncem 9. století katalog zveřejněný Ludovicem Antoniem Muratorim (ale nyní nahrazený vydáním od M. Tosi[3]) prokazoval, že v té době každá oblast vědění, duchovní nebo světské, byla v této knihovně zastoupena. Katalog uvádí více než 600 svazků. Mnoho z těchto knih bylo ztraceno, ale ty, které se zachovaly, jsou stále považovány za hlavní poklady pozdějších sbírek, jejichž byly součástí.

V roce 1616 kardinál Federico Borromeo si pro Ambrosiánskou knihovnu v Milánu vzal osmdesát šest svazků, včetně slavného Bobbio Orosius, Antigonáře z Bangorua Bobbio Jerome a palimpsestské gótské verze bible od Ulfilase. Dvacet šest svazků bylo v roce 1618 věnováno papeži Pavlu V. pro Vatikánskou knihovnu. Mnoho dalších bylo posláno do Turína, kde vedle těch, které byly v Královských archivech, bylo sedmdesát jedna z nich uloženo v univerzitní knihovně až do ničivého ohně z 26. ledna 1904.

Gerbert z Aurillacu (pozdější papež Silvestr II.), se stal opatem v Bobbiu v roce 982 a za pomoci mnoha prastarých pojednání, která zde našel, sestavil své slavné dílo o geometrii.

Pohřbení[editovat | editovat zdroj]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Michael Richter, Bobbio in the Early Middle Ages: The Abiding Legacy of Columbanus (Dublin, Four Courts Press, 2008).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Valentina Alberici, "San Colombano, Basilica dello Spirito", Archivum Bobiense 30.
  2. Valentina Alberici, "Per una lettura complessiva degli affreschi rinascimentali della Basilica di San Colombano a Bobbio", Archivum Bobiense 31.
  3. M. Tosi, ‘Il governo abbaziale di Gerberto a Bobbio’, in Archivum Bobiense, 2 (1985), pp. 195-223

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bobbio Abbey na anglické Wikipedii.