Oldřich Velenský z Mnichova
| Oldřich Velenský z Mnichova | |
|---|---|
| Narození | kolem 1495 Mnichov u Zahrádek |
| Úmrtí | po 1531 |
| Povolání | překladatel a tiskař |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Oldřich Velenský z Mnichova (latinsky Ulrich Velenus Minhoniensis; kolem 1495 Mnichov u Zahrádek – po 1531) byl český humanistický tiskař, spisovatel a překladatel.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se zřejmě kolem roku 1495 ve vsi Mnichov poblíž České Lípy. Pocházel ze stavu nižší šlechty. V roce 1515 získal titul bakaláře na pražské univerzitě, poté patrně pobýval nějakou dobu v Paříži, později se přesunul do Wittenbergu, kde se seznámil s učením německého teologa Martina Luthera. Knihtiskařem se vyučil buď roku 1517 v Basileji, anebo roku 1519 v Norimberku. Předtím se pravděpodobně od roku 1518 zaučoval v českobratrské tiskárně Mikuláše Klaudyána v Mladé Boleslavi.[1][2] Na podzim roku 1519 zahájil Velenský činnost své tiskárny v Bělé pod Bezdězem, v listopadu roku 1520 však od tiskařského řemesla z neznámých důvodů upustil a uchýlil se na Moravu, kde navazoval kontakty s moravským zemským hejtmanem Arklebem z Boskovic, soudí autoři Lexikonu české literatury.[2] Podle Petra Voita ovšem tiskárnu řídil i nadále do roku 1521.[1] Velenského jméno je pak v písemných pramenech zaznamenáno až k roku 1530, když žil v Benátkách nad Jizerou, kde kněz Jan Augusta spravoval sbor jednoty bratrské. Po roce 1531 již o Velenském chybí jakékoliv zprávy, proto se předpokládá, že zemřel někdy po tomto roce.[1][2]
Tiskárna a dílo[editovat | editovat zdroj]
Tiskárna[editovat | editovat zdroj]
Velenský ve své tiskárně v Bělé pod Bezdězem tiskl zjevně pouze spisy v češtině, jelikož se ztotožnil s programem národního humanismu, který vytvořil Viktorin Kornel ze Všehrd, a chtěl myšlenky předávat i lidem, jež neovládali latinu. Ve Velenského tiskárně se tisklo novogotickým písmem, švabachem.[1] Vedle Řehoře Hrubého z Jelení Velenský překládal a vydával dílo Erasma Rotterdamského, konkrétně vydal jeho spis Přeutěšená a mnoho prospěšná knieha … o rytíři křesťanském (1519).[1][3] V roce 1520 přeložil a vydal dialogy starořeckého filozofa Lúkiana s názvem Kratochvilní, spolu i požiteční listové a žaloby chudých a bohatých.[4] Z díla italského humanisty Marsilia Ficina přeložil a vydal satiru V tomto sebránie o těchto věcech pořádně se pokládá spis vtipný …, kterak pravda k kardinálu Riarovi přišla (1520). Velenského tiskárně se připisuje i vydání značně poškozeného spisu jménem Rokovánie dvú osob Paškvila a Cyra (1520?), jenž z latiny opět přeložil Velenský a původně se jednalo o spis neznámého italského autora.[1][3] Též přeložil a vydal polemiku Spolurozmlúvání svatého Petra apoštola a najsvatějšího Julia Druhého papeže … o moci cierkevní a též církve hlavě (1520).[1] Velenský se rovněž věnoval překladu díla německého teologa Martina Luthera, z jehož spisů přeložil a vydal Výklad o Antikristovi (1520) a možná i kázání O velebné svátosti svatého pravého těla Kristova … řeč (8. května 1520), které bylo snad prvním dílem Martina Luthera, jež bylo přeloženo do národního jazyka z němčiny. Z domácího prostředí tiskl a publikoval Velenský traktáty kněze Lukáše Pražského.[1][2]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Velenský sepsal vlastní latinský traktát, jehož zkrácený název zní Petrum Romam non venisse a poprvé vyšel roku 1520 v Augsburgu. Velenský v něm zpochybňuje umučení svatého Petra v Římě a argumentuje proti autoritě papežského stolce, přičemž vychází z myšlenek Matěje z Janova či Mikuláše z Drážďan.[2] Tento text dosáhl mezinárodního úspěchu, poněvadž ho využil Martin Luther v protipapežské polemice a byl opakovaně vydáván. Velenského traktát byl přeložen do němčiny a italštiny. V roce 1559 zařadil papež Pavel IV. tento spis na seznam zakázaných knih a o pět později (1564) ho zase zakázal tridentský koncil.[2][1] Roku 1531 Velenský ještě zpracoval naučný spis Spis, že člověk může před morem ujíti, jenž po Velenského smrti vytiskl Jan Severin mladší.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i j VOIT, Petr. Oldřich Velenský z Mnichova. www.encyklopedieknihy.cz [online]. [cit. 2022-01-05]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 4, část 2. U-Ž, Dodatky A-Ř. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1275.
- ↑ a b KOPECKÝ, Milan. Český humanismus. Praha: Melantrich, 1988. 282 s. S. 80.
- ↑ VARCL, Ladislav. Antika a česká kultura. Praha: Academia, 1978. 575 s. S. 243.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KOPECKÝ, Milan. Český humanismus. Praha: Melantrich, 1988. 282 s.
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 4, část 2. U-Ž, Dodatky A-Ř. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1671-3.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- VOIT, Petr. Oldřich Velenský z Mnichova [online]. 2006 [cit. 2022-01-05]. Dostupné online.
