Niklas Hagman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Niklas Hagman
Osobní informace
Datum narození 5. prosince 1979 (35 let)
Místo narození Espoo, Finsko
Občanství finské
Výška 183 cm
Váha 95 kg
Držení hole nalevo
Klubové informace
Současný klub Fribourg-Gottéron (Švýcarská liga)
Pozice levé křídlo
Předchozí kluby Florida Panthers ([National Hockey League

Niklas Hagman (* 5. prosince 1979, Espoo, Finsko) je finský profesionální lední hokejista hrající v současnosti za tým HC Fribourg-Gottéron ve Švýcarské hokejové lize. V roce 1999 jej ve třetím kole jako celkově 70. hráče draftoval tým NHL Florida Panthers. Svůj první zápas v NHL odehrál v roce 2001. Dále hrál za týmy NHL Dallas Stars, Toronto Maple Leafs, Calgary Flames a Anaheim Ducks, v KHL za tým Lokomotiv Jaroslavl, ve finské lize za IFK Helsinky, Espoo Blues a Kärpät Oulu a ve švýcarské lize za HC Davos.

Hagman také reprezentoval Finsko na dvou Olympijádách, V roce 2006 získal stříbrnou a v roce 2010 bronzovou medaili. Byl také součástí finského týmu, který hrál finále Světového poháru v roce 2004. Finsko reprezentoval na pěti seniorských a dvou juniorských světových šampionátech. Z juniorského mistrovství světa v roce 1998 má zlatou medaili.

Hráčská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Finsko[editovat | editovat zdroj]

Mezi lety 1995 a 1998 hrál v juniorském týmu IFK Helsinky[1] a za stejný klub odehrál v sezóně 1997/1998 svůj první profesionální zápas.[2] Celkově odehrál osm zápasů a vstřelil v nich svůj první gól. V sezóně 1998/1999 cestoval mezi juniorským a seniorským týmem IFK a následně byl poslán na celou sezónu do Espoo Blues.[1]

Ačkoli jej v roce 1999 draftoval ve třetím kole jako celkově sedmdesátého hráče tým Florida Panthers do NHL,[3] zůstal ve Finsku a sezónu 1999/2000 odehrál v dresu Kärpätu Oulu, který v té době soutěžil ve finské druhé lize. Se stejným týmem v následující sezóně postoupil do nejvyšší finské ligy. V sezóně 2000/2001 nastřílel 28 gólů a stal se tak druhým nejlepším střelcem týmu Kärpat Oulu.[1]

NHL[editovat | editovat zdroj]

V sezóně 2001/2002 opustil Hagman Finsko, aby hájil barvy týmu Florida Panthers. Ve své první sezóně v NHL odehrál 78 zápasů, nastřílel 10 gólů a celkově nasbíral 28 bodů.[1] V březnu 2002 byl jmenován nováčkem měsíce a přestože v sezóně 2002/2003 nasbíral pouze 23 bodů, hrál v týmu mladých hvězd v NHL All-Star Game roku 2003.[4]

Za sezónu 2003/2004 v NHL nasbíral rovněž 23 bodů a na sezónu 2004/2005 odešel z důvodu přestávky NHL do švýcarského HC Davos.[1] Zde odehrál 44 zápasů a získal 40 bodů[4] a pomohl svému týmu k zisku mistrovského titulu.[5] Sezónu 2005/2006 začal opět v NHL v týmu Florida Panthers, ale po 30 zápasech byl vyměněn do týmu Dallas Stars za právo výběru v sedmém kole draftu.[6]

Svůj stý bod v NHL získal v zápase proti Vancouver Canucks 23. října 2006.[4] Ve své nejlepší sezóně 2007/2008 nastřílel celkem 27 gólů a nasbíral 41 bodů.[1] Pomohl Dallasu osmi vítěznými góly a 28. ledna 2008 v zápase proti Chicago Blackhawks nastřílel svůj první hattrick.[4] V této sezóně také podepsal čtyřletý kontrakt za 12 miliónů dolarů s Toronto Maple Leafs.[7]

Na cestě ke své druhé dvacetigólové sezóně 2008/2009 dosáhl mnoha úspěchů. 17. listopadu 2008 hrál proti Boston Bruins svůj pětistý zápas v NHL, 22. února 2009 proti New York Rangers získal svůj dvoustý bod a 28. března vstřelil Bostonskému týmu svůj stý gól.[4] Většinu sezóny 2009/2010 strávil v Torontu, a se dvaceti góly byl nejproduktivnějším střelcem týmu, avšak 31. ledna 2010 se stál součástí velké výměny. Toronto jej spolu s Jamalem Mayersem, Mattem Stajanem a Ianem Whitem vyměnilo za Diona Phaneufa, Fredrika Sjöstörma a Keitha Aulieho do týmu Calgary Flames.[8] Hagman dokončil sezónu s 25 góly a celkovými 44 body rozdělenými mezi Toronto a Calgary.[4]

V prvních čtrnácti zápasech (z nichž ještě šest strávil na střídačce) sezóny 2011/2012 vstřelil pouze jeden gól a získal tři asistence. Následně byl vyřazen z týmu a 11. listopadu přesunut do týmu Abbotsford Heat z nižší americké soutěže[9] a Flames jej nabídli jako volného hráče k prodeji za polovinu platu. 14. listopadu 2011 byl přesunut do týmu Anaheim Ducks s podmínkou, že Flames doplatí zbylou polovinu platu po celou dobu smlouvy.[10] Pro následující sezónu se vrátil do Evropy, kde podepsal smlouvu s ruským týmem Lokomotiv Jaroslavl z KHL.[11]

Za sezónu v Jaroslavli odehrál 49 zápasů, ve kterých si připsal 12 gólů a 8 asistencí. V dalších šesti zápasech playoff zůstal bez bodu.

V červenci 2013 jej na jednu sezónu angažoval Ässät Pori z nejvyšší finské ligy.

Reprezentace[editovat | editovat zdroj]

Přehled medailí
Olympijské kruhy Zimní olympijské hry
stříbro 2006 Turín Finsko
bronz 2010 Vancouver Finsko
Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji
zlato MSJ 1998 Finsko

Hagman poprvé reprezentoval Finsko na Mistrovství světa juniorů v roce 1998, které se odehrávalo v Helsinkách. Finové, přes všechna očekávání, turnaj vyhráli.[2] Na tomto mistrovství vstřelil Hagman vítězný gól v prodloužení proti Rusku[12] a následně popsal vítězství na domácím turnaji jako jeden z největších milníků své kariéry.[2] V roce 1999 se také zúčastnil juniorského mistrovství světa, zde však finský tým úspěch nezopakoval a skončil na pátém místě.[13]

Zranění Ville Peltonena krátce před Olympijskými hrami v roce 2002, otevřelo Hagmanovi dveře k možnosti poprvé reprezentovat svou zemi na seniorském turnaji.[14] Ve čtyřech zápasech ve finském dresu vstřelil jeden gól.[1] Později, na jaře roku 2002, odehrál první ze svých čtyř po sobě jdoucích Mistrovství světa. Na světovém poháru 2004 byl součástí týmu, který skončil na druhém místě, on sám vstřelil za celý turnaj jednu branku v pěti zápasech.

Druhá Hagmanova účast na Olympijádě se odehrála v Turíně roku 2006. V osmi odehraných utkáních získal pouze jednu asistenci,[1] nicméně byl součástí silné týmové obrany, která v sedmi zápasech dostala pouze pět gólů. Tažení finského týmu na těchto hrách skončilo až prohraným finálovým zápasem.[15] Tento zápas skončil 3:2 a Finové tak získali stříbrnou medaili. Pro Hagmana byl tento výsledek zklamáním zvláště proto, že tým podlehl svému odvěkému hokejovému rivalovi ze Švédska.[2]

Po drtivé porážce 6:1 od hokejistů USA na Olympijádě ve Vancouveru v roce 2010, následoval zápas o třetí místo s týmem Slovenska. Slováci měli na začátku třetí třetiny jasně nakročeno k zisku bronzových medailí. Hagman však svým gólem na začátku poslední třetiny odstartoval finskou kanonádu a pomohl otočit zápas z 3:1 na konečných 3:5 a získal tak svou druhou olympijskou medaili.[2]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Hagmanův otec Matti byl prvním finským hráčem v NHL, a společně se také stali první finskou dvojicí otec a syn, kteří oba hráli v NHL.[16] Jeho strýc je Kai Haaskivi, bývalý profesionální fotbalista a člen národního týmu.

Na jaře 2005 oznámil své zasnoubení s Pirrittou Hanulou s vicemiss Finska 2003. 8. července 2006 byli oddáni v Helsinkách, v únoru 2007 se jim narodil syn Lukas a v září 2009 dcera Lila.

Statistiky[editovat | editovat zdroj]

Klubové statistiky[editovat | editovat zdroj]

    Sezóna   Playoff
Sezóna Klub Liga Z G A B Tmin Z G A B Tmin
1997/1998 IFK SM-liiga 8 1 0 1 0
1998/1999 IFK SM-liiga 18 1 2 3 14
1998/1999 Espoo Blues SM-liiga 14 1 1 2 2
2000/2001 Kärpät Oulu SM-liiga 56 28 18 46 32 8 3 1 4 0
2001/2002 Florida Panthers NHL 78 10 18 28 8
2002/2003 Florida Panthers NHL 80 8 15 23 20
2003/2004 Florida Panthers NHL 75 10 13 23 22
2004/2005 HC Davos NLA 44 17 22 39 20 15 10 7 17 6
2005/2006 Florida Panthers NHL 30 2 4 6 2
2005/2006 Dallas Stars NHL 54 6 9 15 16 5 2 1 3 4
2006/2007 Dallas Stars NHL 82 17 12 29 34 7 0 1 1 10
2007/2008 Dallas Stars NHL 82 27 14 41 51 18 2 1 3 14
2008/2009 Toronto Maple Leafs NHL 65 22 20 42 4
2009/2010 Toronto Maple Leafs NHL 55 20 13 33 23
2009/2010 Calgary Flames NHL 27 5 6 11 2
2010/2011 Calgary Flames NHL 71 11 16 27 24
2011/2012 Calgary Flames NHL 8 1 3 4 2
2011/2012 Anaheim Ducks NHL 63 8 11 19 12
2012/2013 Lokomotiv Jaroslavl KHL 49 12 8 20 27 6 0 0 0 10
celkem NHL 770 147 154 301 220 30 4 3 7 28
celkem SM-liiga 96 31 21 52 48 8 3 1 4 0
celkem NLA 44 17 22 39 20 15 10 7 17 6

Reprezentace[editovat | editovat zdroj]

Rok Tým Událost   Z G A B Tmin
1998 Finsko WJC 7 4 1 5 0
1999 Finsko WJC 6 3 5 8 2
2002 Finsko ZOH 4 1 2 3 0
2002 Finsko WC 9 5 2 7 2
2003 Finsko WC 7 2 1 3 14
2004 Finsko WC 5 0 0 0 0
2004 Finsko WCH 5 1 0 1 2
2005 Finsko WC 7 2 0 2 2
2006 Finsko ZOH 8 0 1 1 2
2009 Finsko WC 7 1 5 6 0
2010 Finsko ZOH 6 4 2 6 2
celkem v juniorské reprezentaci 13 7 6 13 2
celkem v seniorské reprezentaci 58 16 13 29 24

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Niklas Hagman na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h Niklas Hagman player profile [online]. Hockey Hall of Fame, [cit. 2011-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e Hennessy, Kristi. "Like father, like son". Blaze Magazine 2010 (4). Calgary Flames Hockey Club. 
  3. Florida Panthers all-time draft selections [online]. Florida Panthers Hockey Club, [cit. 2011-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d e f (2010)in Hanlon, Peter et al: 2009–10 Calgary Flames Media Guide. Calgary Flames Hockey Club, 49–50. 
  5. HC Davos [online]. National League, [cit. 2011-01-01]. Dostupné online. (French) 
  6. Stars add depth, versatility with Hagman acquisition [online]. ESPN, 2005-12-12, [cit. 2011-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Maple Leafs sign Hagman, Finger and Joseph [online]. The Sports Network, 2008-07-01, [cit. 2011-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Roarke, Shawn P.."Leafs land Flames' Phaneuf in blockbuster deal", National Hockey League, 2010-01-31. Ověřeno k 2011-01-01. 
  9. "Flames send Hagman to minors", CBC News, 2011-11-11. 
  10. http://www.vancouversun.com/Ducks+claim+Niklas+Hagman+waivers/5707922/story.html
  11. "Lokomotiv Signs NHL Veteran Hagman", RIA Novosti, 2012-07-11. Ověřeno k 2012-07-11. 
  12. 1998 – Helsinki, Finland [online]. The Sports Network, [cit. 2011-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. 1999 – Winnipeg, Canada [online]. The Sports Network, [cit. 2011-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Podnieks, Andrew(2003). Players: The ultimate A–Z guide of everyone who has ever played in the NHL. Toronto:Doubleday Canada, 319. ISBN 0-385-25999-9. 
  15. WILSON, Bernie. A thrilling final act [online]. Yahoo! Sports, 2006-02-26, [cit. 2011-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. MACFARLANE, Steve. Flame draws inspiration from dad [online]. 2010-09-20, [cit. 2010-09-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]