Minerální voda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Minerální voda

Minerální voda, zkráceně minerálka, je běžné označení pro vodu z přírodních zdrojů. Termín minerální voda není jednoznačný, existuje řada definic, které se liší v závislosti na autoritě i oblasti.

V rámci České republiky byl tento termín užíván v souladu s normou ČSN 86 8000 pro přírodní vody s vyšším obsahem rozpuštěných látek, vody proplyněné, vody s vyšší teplotou či s vyšší radioaktivitou než je u běžných vod v jejich okolí běžné apod.

Roku 2001 byla terminologie sjednocena a termín minerální voda může být použit prakticky pro jakoukoli vodu získanou z podzemí.

V některých zahraničních oblastech může být použití termínu minerální voda poměrně problematické. Zvlášť v oblastech s aktivní sopečnou činností je minerální voda (jak ji chápeme dle měřítek ČSN 86 8000) zcela běžnou záležitostí a mineralizace kolem 1 g/l nepředstavuje nic nezvyklého.[1]

Minerální vody v České republice[editovat | editovat zdroj]

Norma ČSN 86 8000 O minerálních vodách[editovat | editovat zdroj]

Do roku 2001 byla v souladu s normou ČSN jako minerální voda chápána taková, která splňovala alespoň jedno z následujících sedmi kritérií:[1]

  • mineralizace minimálně 1 gram / litr
  • obsah CO2 minimálně 1 gram / litr
  • obsah H2S minimálně 1 gram / litr
  • obsah Fe2+ minimálně 10 miligramů na litr
  • zvýšené množství pro zdraví významného chemického prvku (I, F, S, H2SiO3 aj,)
  • teplota vývěru přesahuje 20 °C
  • vykazuje radioaktivitu 1500 bq/l způsobenou radonem (222Rn)

Zákon č. 164/2001 Sb. a vyhláška 432/2001 Sb.[editovat | editovat zdroj]

V souvislosti se sjednocením právního systému po vstupu České republiky do Evropské unie došlo ke změně legislativy a původní normu ČSN nahradil zmíněný lázeňský zákon[2] a vyhláška o zdrojích a lázních[3], podle jejíž přílohy č. 1 (kritéria pro hodnocení minerálních vod, plynů a peloidů) je přirozeně se vyskytující podzemní voda původní čistoty, stálého složení a vlastností, která má z hlediska výživy fyziologické účinky dané obsahem minerálních látek, stopových prvků nebo jiných součástí, které umožňují její použití jako potraviny a k výrobě balených minerálních vod. To je prakticky každá voda vytěžená z podzemí bez ohledu na úroveň mineralizace.[1]

Vodám, které byly podle původní klasifikace značené jako minerální, byl v podobném významovém rozsahu přiřazen termín minerální voda pro léčebné využití. Taková musí splňovat alespoň jedno z následujících pěti kritérií:

  • mineralizace minimálně 1 gram / litr
  • obsah CO2 minimálně 1 gram / litr
  • obsah pro zdraví významného chemického prvku
  • teplota vývěru přesahuje 20 °C
  • radioaktivita přes 1500 bq/l

Dělení minerálních vod[editovat | editovat zdroj]

Na základě legislativy z roku 2001 jsou minerální vody dělené:[1]

Podle celkové mineralizace
  • velmi slabě mineralizované - do 50 mg/l
  • slabě mineralizované - 50 - 500 mg/l (např. Dobrá voda - 146 mg/l)
  • středně mineralizované - 500 - 1500 mg/l (např. Ondrášovka - 630 mg/l)
  • silně mineralizované - 1500 - 5000 mg/l (např. Poděbradka)
  • velmi silně mineralizované - přes 5000 mg/l (např. Šaratica - 12785 mg/l)
Podle rozpuštěných plynů a obsahu významných složek
  • uhličité - obsah CO2 minimálně 1 g/l
  • sirné - obsah titrovatelné síry nad 2 mg/l
  • jodidové - obsah jodidů nad 5 mg/l
  • ostatní (např.:)
    • se zvýšeným obsahem kyseliny křemičité (nad 70 mg/l)
    • se zvýšeným obsahem fluoritů (nad 2 mg/l)
Podle pH

Pouze tehdy, jde -li o vody:

  • silně kyselé - pH pod 3,5
  • silně alkalické - pH nad 8,5
Podle radioaktivity
  • radonové - radioaktivita nad 1500 bq/l způsobená radonem 222Rn
Podle přirozené teploty u vývěru
  • studené - do 20 °C
  • termální
    • vlažné - do 35 °C
    • teplé - do 42 °C
    • horké - nad 42 °C
Podle osmotického tlaku
  • hypotonické - <710 kPa (280 mOsm)
  • isotonické - 710 - 760 kPa (280-300 mOsm)
  • hypertonické - >760 kPa (300 mOsm)
Podle hlavních složek

Podle složek, které jsou v součtu součinů látkové koncentrace a nábojového čísla všech aniontů (nebo kationtů) zastoupeny alespoň 20 %. Charakterizuje se v pořadí od nejvíce zastoupených složek (nejprve pro anionty, poté pro kationty)

Podle využitelnosti jako léčivé

Pokud jsou na základě odborného posudku použitelné k léčebným účelům.

Podle vlastností jako stabilní

Pokud splňuje následující podmínky:

  • teplota, mineralizace a obsah CO2 kolísá jen v rámci přirozených výkyvů max. ±20 %
  • typ vody stanovený podle hlavních složek (viz kapitola výše) se nemění
  • obsah léčivých látek (např. I, F atp.) či radioaktivita nekolísá o více než ±30 % - pokud je na základě jejich obsahu voda klasifikována jako léčivá
  • minimální hodnoty neklesají pod stanovená kritéria

Další definice a související termíny[editovat | editovat zdroj]

I přes novou legislativu z roku 2001 se v hydrogeologické praxi stále užívá termín minerální voda v rozsahu normy ČSN 86 8000.[1] Pokud mluvíme o minerální vodě, je proto důležité specifikovat, jaký význam máme na mysli.

  • prostá voda - taková, která nesplňovala limity normy ČSN, voda běžně používaná k pití - dnes již může být klasifikovaná jako minerální, pokud pochází z podzemí[1]
  • mineralizovaná voda - obsahuje zvýšené množství minerálních látek, ale není přírodního původu[1]
  • důlní voda - případ mineralizované vody, definuje ji zákon č. 44 / 1988[1]
  • kyselka - minerální voda s obsahem CO2 minimálně 1 gram / litr
  • zřídlo - obecně místo, z něhož jsou získávány přírodní zdroje, ve vztahu k minerální vodě pramen (přírodní) či vrt (umělý)[1]

Zdravotní účinky[editovat | editovat zdroj]

Léčivých účinků minerálních vod se tradičně využívá v lázeňství. Dlouhodobé pití pouze minerálních vod (míněno vod s vyšší mineralizací) se nedoporučuje, jelikož pro svůj velký obsah minerálních složek mohou zanášet cévy a zvyšovat krevní tlak.[4]

Známé značky minerálních vod[editovat | editovat zdroj]

Česká republika[editovat | editovat zdroj]

Města[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i JANOŠKA, Martin. Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha : Academia, 2011. 495 s. ISBN 978-80-200-1841-0. Kapitola Co je to minerální voda, s. 10-13.  
  2. http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb01164&cd=76&typ=r
  3. http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?sn=y&hledany=423%2F2001&zdroj=sb01423&cd=76&typ=r
  4. http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=270

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Mineral waters ve Wikimedia Commons