Bílinská kyselka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Franz Skopalik, Biliner Sauerbrunn, 1899

Bílinská kyselka je minerální voda (dnes přesněji "výtěžek z přírodního léčivého zdroje") pramenící v Českém středohoří u města Bíliny. Čerpá se z hloubky 190,8 m ze zdrojů nacházejících se v masivu vrchu Kaňkov.

Už v 16. století se plnila tato léčivá minerální voda do hliněných džbánků, které se zalévaly voskem a expedovaly zákazníkům do dalekého okolí. Bílinská kyselka patří mezi přírodní alkalické hydrogenuhličitanové kyselky s vysokou koncentrací minerálních látek (5 až 7 gramů na 1 litr). Díky vysokému obsahu volného kysličníku uhličitého je také přirozeně perlivá. Z kationtů obsahuje zejména sodík, draslík, vápník, hořčík a železo, z aniontů chlorid, síran, fluorid a hydrogenuhličitan. Teplota vyvěrající vody je mezi 17 a 20 °C.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1513 král Vladislav II. Jagellonský zrušil lenní závislost hradu v Bílině a potvrdil Lobkovicům držení hradu. Děpold z Lobkovic uznal bílinským měšťanům již dříve platná privilegia. Již kronikář Václav Hájek z Libočan uvádí, že čeledín českého zemana Kašťala jednou při honu objevil pramen vody, která měla zvláštní fyziologický účinek.

Ještě začátkem 18. století se odebírala Bílinská kyselka z nedostatku pitné vody i pro domácí potřebu. Teprve roku 1761 byla očištěna od „divokých vod“. Do reservoárů z pískovcových kamenů byly svedeny všechny tři tehdejší prameny kyselky a tyto obehnány zdí. O dvě desetiletí později měla již Bílinská kyselka odběratele doma i v cizině a jejich počet stále rostl. Nejrozšířenějším obchodním jménem byl německý tvar BILINER SAUERBRUNN. Pro zvládnutí zvyšujícího se odbytu byl postaven nový dům – balírna a expedice. Kníže František Josef z Lobkovic, majitel Bíliny provedl nákladné adaptace pramenů. K okrášlení prostředí pokryl pramen vkusným templem, neseným čtyřmi sloupy.

Od roku 1782 byly známy léčebné vlastnosti minerální vody, jak o tom svědčí původní latinský nápis na mramorové desce zasazené v čele lázeňské terasy. Kvalita Bílinské kyselky a přispěla k jejímu rozšíření do řady evropských zemí. V roce 1786 bylo rozesláno 42 000 džbánků, v roce 1850 již 109 559 džbánků a v roce 1900 to bylo 4 315 307 džbánků. Byla postavena hrnčírna, ve které se tyto džbánky vyráběly. Z této doby pocházejí také některé první lázeňské budovy lázní Bílina.

Velký podíl na rozvoji a využití minerálních zdrojů měli vědci Dr. Franz Ambrosius Reuss, později jeho syn August Emanuel von Reuss. První z uváděných byl geolog a později balneolog, autor řady odborných knih. Jeho syn, mineralog, lékař a profesor na univerzitě v Praze a ve Vídni, působil později v Bílině jako lázeňský lékař. Řadou provedených rozborů přispěli k odbornému využití minerální vody. Lékaři už tehdy doporučovali Bílinskou kyselku při nemocech dýchacích cest, při záduše, při počátečním stadiu onemocnění tuberkulózou plic, při onemocnění ledvin a močových cest, zvláště pak při výskytu kamenů i písku, dále revmatismu a v neposlední řadě při poruchách nervového systému, jako při hysterii a hypochondrii.

Rozesílka Bílinské kyselky a Zaječické hořké vody je zobrazena podle zápisů v hlavní knize, list B za léta 1797–1802 na přiložené kopii mapky. Uvedená hlavní kniha se uchovala a je uložena ve Státním oblastním archivu v Litoměřicích. Obchodní aktivity Bílinské kyselky jsou však prokazatelně doloženy v archiváliích rodu Lobkowiczů již od roku 1664. Například s tehdejším ruským carstvím obchodoval podnik již na přelomu 18. a 19. století. Dodávky kyselky do Moskvy realizovali v období 1798 až 1802 M. A. Bollmann a Zenker & Colley. Do Petrohradu zajišťovali export v téže době Johan Asmus Kranse a Dr. Christian Thal. Společnost si nechala ochránit pro tento trh obchodní značku a výrobek v roce 1910. Největšího rozmachu dosáhla Bílinská kyselka na přelomu 19. a 20. století, kdy byla vyvážena do celého světa, např. až do Ria de Janeira.

Současná produkce výtěžku z přírodního léčivého zdroje[editovat | editovat zdroj]

V současné době zajišťuje distribuci Bílinské kyselky do celého světa firma Bohemia Healing Mineral Waters CZ a.s. O minerální přirozeně perlivou vodu těchto vlastností je ve světě velký zájem, obzvláště proto, že není dodatečně technicky upravována.

Chemické složení[editovat | editovat zdroj]

Rozbor [mg/l] Miner. CO2 Mg Ca Na K Li F Cl HCO3- SO4- SiO2 Poznámka
9. září 1997 7458 2243 46,49 145,2 1802 89,5 3,79 5,31 232,7 4491 575 42,49 Fe 1,18 mg/l[1]
27. březen 2002 7357 2067 45,14 133,8 1743 90,76 3,67 4,48 230,1 4471 574 52,1 [1]
7. srpen 2009 7453 2114 45,60 144,0 1770 81,20 3,90 5,50 224 4545 568 nedis. souč. 57 mg/l[2]

Diagnózy pro užití pitné kúry[editovat | editovat zdroj]

  • dg I – onemocnění dýchacích orgánů
  • dg II – choroby žaludku (překyselení, pálení žáhy, tvoření vředů, katar) a vleklé onemocnění slinivky břišní
  • dg III – nemoci ledvin a močového měchýře (některé záněty, prevence tvoření kaménků)
  • dg IV – onemocnění jater a žlučníku
  • dg V – dna, dnavé kaménky
Star of life2.svg
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Mineral Waters of the World - Bílinská kyselka [online]. mineralwaters.org, [cit. 2012-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Etiketa produktu (2012) - rozbor vrtu BJ-6 provedly Rl plz MZ ČR

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu