Magnesia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Magnesia (rozcestník).
Stáčírna minerálky Magnesia v Mnichově
Lahve Magnesie.

Magnesia je minerální voda hydrochemického typu HCO3-Mg. Je unikátní velmi vysokým obsahem hořčíku - navíc při nízké koncentraci sodných solí. Voda pochází z pramene Grünské kyselky a dalších pramenů v okolí Louky u Nové Vsi v okrese Sokolov.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původ Magnesie se váže k pramenu Grünské kyselky, který je známý od 17. století. O širší věhlas se zasloužil hrabě Jindřich Beaufort - Spontin, který koupil bečovské panství a zvelebil okolí pramene - poté nazývaného po šlechticově manželce Arnoštin. Název se ale nevžil. Poté získal pozemek statkář Engelbert Zuleger, který roku 1893 začal se stáčením. Potvrzení o kvalitě vody zajistil v roce 1896 profesor Wilhelm Gintl z Prahy, který objevil mimořádný obsah hořčíkových iontů a schválil vodu k pravidelnému užívání.[2] Lahvování fungovalo až do první světové války. Léčivé účinky byly potvrzeny počátkem 20. století profesory Kischem a Rambouskem. V meziválečném období se často měnili majitelé a nájemci, z nichž nejvýznamnější – manželé Löserovi z Karlových Varů – zvelebili okolí, rozšířili stáčírnu (zavedli i elektrické odvětrávání kvůli nebezpečnému hromadění oxidu uhličitého).[1]

V době druhé světové války byla voda stáčena francouzskými zajatci pod názvem Sudetenquelle a dodávána Romellově armádě do Afriky a koncentračního tábora Osvětim. Stáčení po válce trvalo pouze do roku 1950, pak voda volně a bez užitku odtékala. Stáčení bylo obnoveno až roku 1990 pod názvem Magnesia.[1]

Minerální voda byla jímána novými vrty a odvážena v cisternách do stáčíren v Karlových Varech a Kyselce, kde se plnila do láhví. Po vybudování nové stáčírny na okraji Mnichova se minerální voda dopravuje potrubím do této stáčírny, kde se míchá s vodami z dalších vrtů obdobného složení a následně expeduje.[3]

Složení[editovat | editovat zdroj]

Stáčená Magnesie je směsí z několika minerálních pramenů, z nichž pramen Grünské kyselky je zároveň jediný veřejně přístupný a zároveň nejkoncentrovanější.[1]

Název Miner.
[mg/l]
CO2
[mg/l]
Mg2+
[mg/l]
Ca2+
[mg/l]
Na+
[mg/l]
K+
[mg/l]
Cl
[mg/l]
SO42−
[mg/l]
HCO3
[mg/l]
H2SiO3
[mg/l]
Poznámka
Grünská kyselka 1920 2110 290* 84 *starší rozbory udávají až 451[1]
Magnesia 788 170 37,4 6,17 0,81 11,1 2,11 970 lahvovaná[4]
Magnesia Extra 2201 312 50,2 5,3 2,9 14,5 1726 82,3 lahvovaná[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e JANOŠKA, Martin. Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Academia, 2011. 495 s. ISBN 978-80-200-1841-0. 
  2. Grünská kyselka [online]. [cit. 2012-08-30]. Dostupné online. 
  3. JANOŠKA, Martin. Utajené skvosty Slavkovského lesa. idnes.cz [online]. 2015-10-09 [cit. 2018-05-04]. Dostupné online. 
  4. Magnesia - složení pramene Archivováno 21. 9. 2012 na Wayback Machine. magnesia.cz
  5. obal produktu 700 ml, 2018, analýza RLPLZ Karlovy Vary, 14. 11. 2016

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]