Miloš Noll

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Miloš Noll (11. srpna 1926, Praha24. července 1998, Praha) byl malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a filmový scenárista.

Miloš Noll v ateliéru

Studium[editovat | editovat zdroj]

Studoval na Státní grafické škole v Praze, ve Škole umění ve Zlíně, v letech 19451950 na Vysoké škole UMPRUM v Praze (ateliér prof. Josefa Kaplického).
Už na zlínské škole se dostal do kontaktu se surrealismem, později v Praze se připojil ke spořilovské surrealistické skupině (Zbyněk Havlíček, Libor Fára, Zbyněk Sekal ad..) a hlásil se k tomuto odkazu trvale ve své volné tvorbě.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Všestrannost[editovat | editovat zdroj]

Po studiu se začal uplatňovat v různých oborech užitého umění: novinová kresba, karikatura, kreslený humor, scénografie, typografie, plakáty a ilustrace. Byl výtvarným redaktorem World Student News (vyd. Mezinár. Svaz studentstva), přispíval do Literárních novin (do r. 1968), začal soustavně pracovat jako výtvarník, scénograf, později i scenárista pro Čs. televizi.

Film[editovat | editovat zdroj]

Setkání a přátelství s režisérem Evaldem Schormem zahájilo jeho trvalejší spolupráci s filmem. Po několika krátkých televizních filmech natočili v roce 1966 podle společného scénáře v režii E. Schorma film „Gramo Von balet“, kombinující baletní projev s výtvarnou animací (Hlavní cena Arsfilmu v Kroměříži, Velká cena MIFED Milano a další mezinár. uznání).
Z podobné spolupráce s režisérem Ladislavem Rychmanem vznikl pro Laternu magiku filmově-scénický balet „Rondo“ (pro čs. expozici na světové výstavě v Montrealu).
Řada scénářů k animovaným i hraným filmům pro Čs. televizi, Laternu magiku a Krátký film byla výsledkem blízké spolupráce s režisérem Pavlem Hoblem. V tehdejší době se podařilo realizovat jen některé scénáře: kupř. 26 dílů animovaného filmu „Jedna plus jedna“ (pro německou televizi WDR, Kolín nad Rýnem) a celovečerní film „Třicet panen a Pythagoras“ (obojí režie P. Hobl).

Jako scenárista a výtvarník připravil animovaný seriál „Jak se chytají rusalky“ (režisér V. Bedřich, koprodukce Telexportu a německé televize WDR). Z jeho posledních prací pro animovaný film lze uvést „O vodníkovi Čepečkovi“ (scénář V. Čtvrtek, režie S. Látal) a třicetidílný seriál „Počítání s Matějem“ (režie R. Krejčík).

Ilustrace[editovat | editovat zdroj]

Pro domácí nakladatelství – především Státní nakladatelství dětské knihy (později Albatros), Mladou frontu, Čs. spisovatel, Státní pedagogické nakladatelství – a některé zahraniční editory ilustroval přes 80 knih. Mnohé domácí tituly vyšly později i za hranicemi. Kromě toho je zastoupen v řadě antologií. Cyklus pěti knih Evy Vančurové o Filipovi pro děti předškolního věku dosáhl v letech 19711981 nákladu více než milionu výtisků. Největší díl jeho časopiseckých prací byl určen dětem (Sluníčko, Mateřídouška).

Volná tvorba[editovat | editovat zdroj]

Tematicky i stylově odlišnou od ilustrací se stala volná tvorba, integrální součást jeho výtvarné práce. Od konce šedesátých let byla výrazně soukromou záležitostí, zveřejněnou až posledními výstavami. V jeho odkazu najdeme obrazy vznikající ve větších časových odstupech, malbu pak počtem převyšují akvarely, kresby, frotáže a koláže. Ke konci 80. a začátkem 90. let vytvořil kolekci dřevěných asambláží většinou inspirovaných barokní hudbou, kterou použil ve svém jediném autorském animovaném filmu „G. Ph. Telemann: Předehra C dur“ (scénář, režie M. N., Krátký film Praha 1993).

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Samostatné výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1958 Beze slov (spolu s Janem Brychtou) / Výstavní síň Fronta / Praha
  • 1966 Galerie Československý spisovatel / Praha (volná i užitá tvorba)
  • 1981 Galerie Jonas / Cortaillod, Švýcarsko (kresby, koláže, akvarely)
  • 1982 Miloš Noll dětem / Galerie Albatros / Praha /
  • 1984 Komorní rekonstrukce / Malá galerie Československý spisovatel / Praha / (výběr z volné tvorby)
  • 1986 Galerie Soleil Noir / Montpelliér / Toulouse / Avignon (kresby, koláže, akvarely)
  • 1988 Miloš Noll dětem / Okresní muzeum / Pelhřimov
  • 1991 Oblastní galerie / Liberec (ilustrace, film a televize)
  • 1995 Nostalgie / Středoevropská galerie a Centrum české grafiky / Praha (výběr z volné tvorby)
  • 2000 Ikaros galerie Antik / Slaný (výběr z volné tvorby)
  • 2006 Galerie Vltavín / Praha / výstava k nedožitým 80. narozeninám (výběr z volné tvorby)
  • 2012 Galerie Emila Juliše / Černčice (výběr z volné tvorby: obrazy, kresby, koláže, frotáže, asambláže) - (http://gej.vejr.cz/?page_id=2485)

Účast na kolektivních výstavách a výtvarných přehlídkách[editovat | editovat zdroj]

(výběr)

  • 1968 Generace / Špálova galerie / Praha
  • 1969 Pražští výtvarníci / Museo Cilio / Bologna
  • 1974 Humor v ilustraci dětské knihy / Galerie Albatros / Praha
  • 1977 Česká dětská ilustrace / Vídeň
  • 1978 Současná užitá grafika / Mánes / Praha
  • 1983 Výstava profesorů a žáků Školy umění ve Zlíně
  • 1985 Celostátní přehlídka výtvarníků / Mánes / Praha
  • 1988 Současný český animovaný film / Macerata / Itálie
  • 1989 Malíři dětem / Národní galerie / Anežský klášter / Praha
  • 1993 Umění papírové koláže / Středoevropská galerie / Praha
  • 1994 Umění české koláže / Naarden / Berlín / Varšava / Washington / Los Angeles
  • 1995 Umění frotáže / Galerie výtvarného umění / Litoměřice
  • 1999 Česká koláž / Londýn / Stockholm
  • 2005 Parafráze / Galerie výtvarného umění / Litoměřice

Je zastoupen v grafické sbírce Národní galerie v Praze a ve sbírce české animované tvorby na zámku Kratochvíle.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Miloš Noll ve Wikimedia Commons