Menachem Usiškin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Menachem Usiškin
Menachem Usiškin (vlevo), roku 1941
Menachem Usiškin (vlevo), roku 1941
Narození 14. srpna 1863
Ruské impérium, Dubrovno, Ruské impérium
Úmrtí 2. říjen 1941
Britský mandát Palestina, Britský mandát Palestina
Občanství Rusko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Menachem Usiškin, plným jménem Avraham Menachem Mendel Usiškin (hebrejsky: אברהם מנחם-מנדל אוּסישְקין, rusky: Аврахам Менахем Мендл Усышкин) byl ruskožidovský sionistický aktivista a předseda Židovského národního fondu v mandátní Palestině.[1]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve městě Dubrovno v tehdejším Rusku, dnes Bělorusko. Roku 1871 se jeho rodina přestěhovala do Moskvy, od roku 1878 se začal zajímat o obnovu hebrejského jazyka a později se zapojuje do prvních sionistických organizací, zejména hnutí Bilu a Chovevej Cijon. Od roku 1882 studoval na vysoké škole v Moskvě, kde zakládal židovský studentský spolek. Byl zastáncem židovského zemědělského osidlování tehdejší turecké Palestiny, kterou poprvé navštívil roku 1891. Od roku 1889 spolupracoval s Achadem ha-Amem v organizaci Bnej Moše.[1][2]

V letech 1891-1906 žil ve městě Jekatěrinoslav (dnes Dněpropetrovsk) na Ukrajině. Koncem 19. století se zapojil do sionistického hnutí a účastnil se Prvního sionistického kongresu v roce 1897. Na Druhém sionistickém kongresu byl zvolen do vrcholných funkcí v rámci sionistické organizace, v nichž potom setrval do své smrti. Počátkem 20. století vyjednával o budoucnosti židovských osad spravovaných v Palestině baronem Edmondem Jamesem de Rothschildem.[1]

Hrob Menachema Usiškina v Jeruzalému

V důsledku kišiněvského pogromu v roce 1903 zesílil Usiškin agitaci za silnější osidlování Palestiny, do které toho roku přijel na čtyři měsíce a zorganizoval tu v osadě Zichron Ja'akov sjezd židovských osadníků z celé Palestiny ha-Knesija ha-erecjisra'elit (הכנסייה הארצישראלית). V téže době se zapojil do sporu v sionistickém hnutí ohledně takzvaného ugandského plánu (návrh na zřízení židovské vlasti v Africe), který Usiškin odmítal a vystupoval v tomto ohledu proti Theodoru Herzlovi na Šestém sionistickém kongresu v Basileji v srpnu toho roku.[1][3]

Usiškin na podporu své koncepce židovského státu v historické Palestině založil sionistickou frakci, která nakonec převládla. V tomto duchu vydal i pamflet Náš Program, který se stal ideologickým základem pro takzvanou druhou aliji - vlnu židovské imigrace do Palestiny počátkem 20. století. Z jeho iniciativy také došlo v Palestině k založení některých židovských vesnic a podporoval cvičnou zemědělskou farmu Chavat Kineret. Roku 1912 na konferenci Chovevej Cijon navrhl zřízení Hebrejské univerzity a prosadil v tomto duchu rezoluci, která měla vyčlenit 50 000 zlatých franků na výkup potřebného pozemku na hoře Skopus v Jeruzalému.[1][2]

Koncem první světové války zorganizoval v Oděse masovou demonstraci 200 000 Židů na počest vydání Balfourovy deklarace. Na pozvání Chajima Weizmanna pak navštívil Pařížskou mírovou konferenci, na které přednesl projev v hebrejštině.[1] 6. října 1919 se usadil v mandátní Palestině a předsedal Sionistické komisi[4], organizoval rozvoj hebrejského školství. Na jaře 1921 odjel dočasně do USA, kde vedl kampaň na finanční podporu Židovského národního fondu, jehož předsedou byl v letech 1923-1941. V této funkci se podílel na výkupech půdy pro židovské osidlování, zejména v ucelených blocích jako Jizre'elské údolí, Emek Chefer, Haifský záliv nebo Bejt Še'an. Výměra pozemků kontrolovaných Židovským národním fondem v tomto období vzrostla z 22 000 na 561 000 dunamů (z 22 na 561 kilometrů čtverečních). V roce 1925 byl Usiškin jedním ze sionistických činovníků, kteří slavnostně odhalovali areál Hebrejské univerzity v Jeruzalému. Ve 30. letech 20. století se účastnil vyjednávání s britskými úřady ohledně budoucnosti židovského osidlování v Palestině, vystupoval proti závěrům Peelovy komise (v tomto bodu oponoval i Davidu Ben Gurionovi[5]) a takzvané Bílé knize. Pro své tvrdé vystupování byl znám jako Iš ha-Barzel (איש הברזל, Železný muž). Koncem 30. let 20. století na jeho počest došlo v Horní Galileji k založení bloku pěti židovských osad (takvané Usiškinovy pevnosti). Zemřel roku 1941.[1][2][6][7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g USSISHKIN, ABRAHAM MENAḤEM MENDEL [online]. Jewish Virtual Library, [cit. 2010-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c USSISHKIN, Menachem Mendel [online]. Who’s Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament, Second Edition, [cit. 2010-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. NAOR, Mordecai. The 20th Century in Eretz Israel. Kolín n.Rýnem : Könemann, 1998. Dále jen: The 20th Century in Eretz Israel. ISBN 3-89508-595-2. S. 22, 24. (anglicky) 
  4. The 20th Century in Eretz Israel. s. 86
  5. The 20th Century in Eretz Israel. s. 202
  6. The 20th Century in Eretz Israel. s. 222
  7. אוסישקין, מנחם [online]. bet-alon.co.il, [cit. 2010-10-22]. Dostupné online. (hebrejsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]