Peelova komise

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Návrh Peelovy komise na rozdělení Mandátu.

Peelova komise, běžně známá jako Královská komise, byla britská komise, která v letech 1936–1937 vyšetřovala příčinu nepokojů, které vypukly v roce 1936 v útoky na židovské civilisty a generální stávku Arabů.[1] V čele nepokojů stál velký jeruzalémský muftí Amín al-Husajní, který inicioval vznik Vysoké arabské komise, do jehož čela se postavil. V čele komise stál bývalý Státní sekretář pro Indii lord Robert Peel.[1]

Šetření a doporučení[editovat | editovat zdroj]

Během šetření Peelovy komise se poprvé objevila myšlenka na rozdělení Palestiny.[2] Konečná zpráva, vydána v červenci 1937, sice na jedné straně připouštěla velmi kladný vliv židovského obyvatelstva na rozvoj země, na straně druhé však souhlasila s arabským požadavkem na omezení židovského přistěhovalectví na 12 000 osob po dobu následujících pěti let.[3] Zejména však zpráva navrhla rozdělit zemi na tři regiony: židovský zahrnující přímořské pláně a Galileu; podstatně větší arabský, zahrnující zbytek Palestiny, který by byl připojen k Zajordánsku; a trvalou britskou správu nad enklávou zahrnující jeruzalémsko-betlémský výběžek s koridorem k moři a britské základně na Galilejském jezeře a Akabský záliv.[4][5] Později byl plán poněkud upraven, aby usnadnil výměnu pozemků a obyvatelstva podle řecko-tureckého vzoru po první světové válce.[5]

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Všichni představitelé Arabů v Palestině i zajordánský král Abdulláh plán odmítli.[6] Na židovské straně plán okamžitě odmítli Vladimír Žabotinský a další revizionisté, Světová sionistická organizace přes výhrady plán přijala.[6] Nakonec však plán realizován nebyl, což zapříčinilo zejména další arabské povstání v letech 1936−39, zaměřená jak proti Židům, tak i proti Britům. Ačkoliv se vzpouru nakonec podařilo potlačit, reagovala britská vláda v květnu 1939 vydáním MacDonaldovy bílé knihy, která paradoxně odměnila arabské buřiče, pohřbila návrhy „Peelovy komise“ a navíc ještě přísněji omezila židovské přistěhovalectví, což se v důsledku rovnalo rozsudku smrti pro statisíce Židů prchajících před nacismem.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b SACHAR, Howard M. Dějiny Státu Izrael. Praha : Regia, 1999. ISBN 80-902484-4-6. S. 181-182.   [Dále jen: Dějiny Státu Izrael.]
  2. Dějiny Státu Izrael. S. 183
  3. GILBERT, Martin. Izrael - dějiny. Brno : BB art, 2002. ISBN 80-7257-740-9. S. 100.  
  4. ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha : Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 49.   [Dále jen: Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu.]
  5. a b Dějiny Státu Izrael. S. 185
  6. a b Dějiny Státu Izrael. S. 187
  7. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. S. 50

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]