Lichtenburkové
| Páni z Lichtenburka (z Lichnice) | |
|---|---|
 | |
| Země | České království |
| Mateřská dynastie | Ronovci |
| Tituly | Svobodní páni |
| Zakladatel | Smil z Lichtenburka |
| Rok založení | 1251 |
| Větve rodu | Páni z Lipé, Berkové z Dubé, páni z Pirkštejna, Klinštejnové |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Páni z Lichtenburka (též z Lichtemburka) byli starým českým panským rodem, jednou z větví Ronovců (spolu s pány z Lipé, Berky z Dubé, pány z Pirkštejna, s Klinštejny).
Nazývali se podle hradu Lichtenburka – česky Lichnice. Ve 13. století patřili k nejvýznamnějším a nejbohatším šlechtickým rodům v zemi, a to zejména z důvodu těžby stříbra v jejich tehdejším městě Brodě, později Německém Brodě, resp. Havlíčkově Brodě. Na počátku 14. století však toto město a panství ztratili, což vedlo k jejich postupnému majetkovému úpadku.
Původ rodu
Ronovci byli počátkem 13. století byli usazeni v Žitavě. Smil z Lichtenburka (1220–1269) proslul svou odvahou a rytířským uměním na turnajích, získal do erbu ostrve (společný znak Ronovců) a pro svůj rod klenot v erbu kapra. Počítal se za jednoho z nejbohatších šlechticů v zemi a to především díky svým stříbrným dolům na území dnešního Havlíčkobrodska. V letech 1248–1249 došlo k povstání části šlechty proti králi Václavovi I. z Přemyslovců a protože se Ronovci přiklonili na stranu krále, byli po potlačení povstání odměněni funkcemi i majetkem. Smil Světlický (později znám jako Smil z Lichtenburka) z tohoto rodu dostal Lichtenburk – česky nazvanou Lichnici, hrad i panství. Zastával sice hodnost purkrabího v Praze a psal se i nadále s přídomkem de Sitavia (z Žitavy), rozhodl se však zbudovat si rodové sídlo ve východních Čechách. Oženil se s Alžbětou, dcerou Přibyslava z Křižanova a po roce 1251 se již nechal psát s predikátem z Lichtenburka. Tím tato rodová větev Ronovců vznikla. Později rozšířila své panství o další kraje. V roce 1259 král Přemysl Otakar II. odebral jejich městečku Brod (dnes Havlíčkův Brod) městská práva a později část statků i dalších práv. Také proto, že roku 1269 zakladatel zdejšího rodu Smil z Lichtenburka zemřel.[1]
Další Lichtenburkové
Smil, jehož otcem byl Jindřich ze Žitavy, měl čtyři syny – Jindřicha, Smila, Oldřicha a Rajmunda. Syn Oldřich z Lichtenburka zdědil po otci Smilovi Lichtenburk, neblaze proslul, když v roce 1307 zavraždil na volebním sněmu z důvodu sporu o nástupnictví na český trůn Dobeše z Bechyně, který prosazoval habsburského pretendenta. Založil choceňskou větev, druhý syn založil bítovskou linii, která se usídlila na Moravě v okolí Bítova. Další Lichtenburkové drželi v Čechách také Lipnici nad Sázavou, Střítež, Opočno a Frymburk, na Moravě pak Ronov či Nové Hrady.
Jan Krušina v letech 1403–1407 zastával funkci nejvyššího purkrabího Království českého, byl také nejvyšším hofmistrem a hejtmanem svídnického knížectví.
V husitských válkách pak proslul další z členů rodu, Hynek Krušina IV. z Lichtenburka, syn Jana Krušiny, podepsal stížnost proti Husovu upálení. V listopadu 1420 velel husitským vojskům v bitvě pod Vyšehradem i u Ústí nad Labem. Na čáslavském sněmu byl zvolen jedním ze zemských správců, časem se přiklonil na stranu Zikmunda. Ke svému majetku přidal Kladsko, Potštejn, Münsterberk a další. Větev Krušinů zanikla koncem 16. století, stejně tak po meči v témže století celý rod.
Jednotlivé větve rodu
Erb
Černé ostrve na zlatém podkladu jsou společným znakem všech větví Ronovců. V klenotu měli na přílbě kapra na pavím ocase (paví kytě).
Příbuzenstvo
Spojili se s pány z Kunštátu, z Landštejna, z Koldic, Bavory ze Strakonic či Zajíci z Hazmburka.
Odkazy
Reference
- ↑ SOVADINA, Miloslav. Bezděz – sborník Českolipska. Česká Lípa: Vlastivědný spolek Českolipsko, 1997. ISBN 80-901955-2-0. Kapitola Ronovci, s. 10-11.
Literatura
- SOMER, Tomáš. Smil z Lichtenburka : příběh velmože bouřlivého věku. České Budějovice: Veduta, 2013. 296 s. ISBN 978-80-86829-80-7.
- URBAN, Jan. Lichtenburkové : vzestupy a pády jednoho panského rodu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 585 s. ISBN 80-7106-579-X.
- Joachim Bahlcke u. a.: Handbuch der historischen Stätten Böhmen und Mähren. Stuttgart 1997, ISBN 3-520-32901-8 (Stichwort Lichtenburg)
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola z Lichtemburka, s. 89-90.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lichtenburkové na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo z Lichtemburka v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- z Lichtenburka ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
- Kostel sv. Prokopa
- Genealogie Ronovců
