Leopold Lahola

Leopold Lahola
Leopold Lahola
Rodné jméno	Leopold Arje Friedmann
Jiná jména	Arje Lahola
Narození	30. ledna 1918; Prešov; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	12. ledna 1968 (ve věku 49 let); Bratislava; Československo
Příčina úmrtí	infarkt
Povolání	filmový režisér, scenárista, spisovatel a novinář
Ocenění	Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třída, in memoriam (1991)
Funkce	šéfredaktor
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Leopold Lahola (vlastním jménem Leopold Arje Friedmann, hebr. אריה להולה‎ – Arje Lahola) (30. ledna 1918, Prešov – 12. ledna 1968, Bratislava) byl slovenský dramatik, prozaik, scenárista a filmový režisér, jeden z průkopníků izraelské kinematografie.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv dětství prožil na Oravě, vzdělání získal na gymnáziu a později na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Taktéž absolvoval soukromé hodiny u významného slovenského malíře Jána Mudrocha. Jeho vzdělávání překazila Druhá světová válka, během níž musel pro svůj židovský původ studium ukončit. Aktivně se účastnil bojů jako voják, později byl internován v pracovním táboře v Novákách, během Slovenského národního povstání bojoval u Telgártu, kde byl raněn, a do konce války působil už jen jako válečný zpravodaj a redaktor. Po konci války pracoval jako šéfredaktor periodika Bojovník, jehož redakci vedl do roku 1946.

Kvůli ideologicky motivované kampani, rozpoutané kvůli existencialistickému pozadí hry Atentát v roce 1949 odešel do Izraele. Později zakotvil v NSR, kde režíroval a psal scénáře, divadelní a televizní hry. V politicky uvolněných 60. letech 20. století navštívil vlast, ale v roce 1968 nečekaně zemřel.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Už během středoškolského studia přeložil výběr z novohebrejské poezie. Ještě pod vlastním jménem se věnoval psaní a překládání poezie, později přešel k psaní a inscenování divadelních her. Od roku 1945 používal pseudonym Lahola. Koncem 40. let 20. století patřil k renomovaným dramatikům. Scenáristicky se podílel na několik filmech. V 60. letech 20. století mohl v ČSSR znovu publikovat, natočil nový film Sladký čas Kalimagdory podle utopického románu Jana Weisse Spáč ve zvěrokruhu. Těsně po jeho dokončení v Bratislavě zemřel na v pořadí třetí srdeční infarkt. Leopold Lahola se věnoval i psaní prózy, která vyšla v roce 1968 pod názvem Posledná vec podle stejnojmenné povídky v tomto výběru.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

1947 – Bezvetrie v Zuele
1948 – Štyri strany sveta
1949 – Atentát
1967 – Škvrny na slnku (Skvrny na slunci)
1968 – Inferno

Filmové scénáře[editovat | editovat zdroj]

1948 – Bílá tma
1948 – Vlčie diery
1948 – Návrat domů
1968 – Sladký čas Kalimagdory

Ostatní díla[editovat | editovat zdroj]

1940 – Chamsin, překlad novohebrejskej poézie
1968 – Posledná vec, výběr povídek, novel a črt
1995 – Ako jed škorpióna, výběr z poezie

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Leopold Lahola byl v roce 1991 in memoriam vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leopold Lahola na slovenské Wikipedii.