Kotul veverovitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Kotul veverovitý

Kotul veverovitý v Zoo Phoenix.
Kotul veverovitý v Zoo Phoenix.
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída: čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: primáti (Primates)
Podřád: opice (Anthropoidea)
Nadčeleď: ploskonosí (Ceboidea)
Čeleď: malpovití (Cebidae)
Podčeleď: kotulové (Saimiriinae)
Rod: kotul (Saimiri)
Binomické jméno
Saimiri sciureus
(Carl Linné, 1758)
Poddruhy

Saimiri sciureus sciureus Saimiri sciureus albigena
Saimiri sciureus cassiquiarensis
Saimiri sciureus macrodon

Kotul veverovitý či saimiri (Saimiri sciureus) je malá opice z čeledi malpovitých (Cebidae), která obývá území Jižní Ameriky, konkrétně státy Brazílie, Kolumbie, Ekvádor, Francouzská Guyana, Peru, Surinam, Venezuela a Puerto Rico.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Saimiri sciureus v bristolské Zoo

Kotul je nejmenší, ale zároveň nejkrásnější zástupce své čeledi. Jeho krátká srst jen híří nejrůznějšími barvami od černé, tmavě hnědé až po čokoládovou, ale nejčastější je zelená či zelenošedá v různé intenzitě. Druhá polovina předních končetin mívá nejčastěji výrazně oranžovou nebo citrónově žlutou barvu, stejně je zbarvena i menší část zadních končetin. Nápadné jsou i poměrně velké ušní boltce, které mívají barvu bílou a u sebe blízko položené výrazně tmavé oči. Na hlavě má kotul bílou masku kolem očí a šedivý čenich. Srst na hlavě má obvykle stejnou barvu jako tělo, občas i tmavší. Jeho dlouhé, štíhlé prsty a nehty mu umožňují se obratně a rychle pohybovat po stromech a případně uprchnout svému predátorovi vysoko do korun stromů. Kotul veverovitý je opravdu drobný živočich, jeho tělo dosahuje sotva 26-30 cm a delší na konci černý, hustě osrstěný a nechápavý ocas 35-42 cm. Hmotnost se pohybuje od 0,6 do 1,4 kg, větší hmotnost je v přírodě jen výjimkou.

Rozšíření a způsob života[editovat | editovat zdroj]

Kotul veverovitý obývá spíše řidší než hustější vlhké pralesy, lesy v okolí řek, mangrovové a bažinaté oblasti nebo kulturní krajinu, jako jsou banánové plantáže, kde jsou poměrně nevítanými hosty. Většinu času tráví vysoko v korunách stromů a na zem slézají především jen za vodou, občas za potravou.

Mladý kotul veverovitý s potravou.

Je to silně společenské zvíře, které žije v rozsáhlých skupinách, které mohou čítat 12, více než 30, ale také více než 100 jedinců, kteří se s ostatními členy skupiny dorozumívají jak zvuky, tak i zrakem. Důležité je i zmínit důležitost natírání močí. To slouží jak k označkování území, tak k rozeznání „hodnosti“ nejvyššího člena v tlupě, který močí potírá své podřízené. Kotulové se však natírají i vlastní močí, zvláště pak ocas a tlapky.

Kotulové jsou i neuvěřitelně energičtí a většinu dne tráví neustálým lezením po stromech, skákáním z jedné větve na druhou a poměrně hlasitým vřeštěním. Pokud se přiblíží nebezpečí, zmizí celá tlupa v korunách stromů a vyčkají až se nebezpečí oddálí. I přesto, že dávají přednost rostlinné potravě jako jsou nejrůznější výhonky nebo plody, rádi si pochutnají i na masné potravě, kterou tvoří především hmyz, měkkýši, krabi a drobní obratlovci.

Samice rodí jediné mládě po 24 až 26 týdnech březosti. Matka své mládě nosí nejprve na hřbetě, ale jelikož je mládě po několika dnech po narození schopné již aktivně běhat a skákat, nevěnuje mu matka později příliš velkou pozornost. V zajetí se může kotul dožít i 20 let.

Kam do Zoo[editovat | editovat zdroj]

Pro svůj krásný vzhled a malou velikost se stávají i oblíbenými atrakcemi v zajetí, zvláště v zoologických zahradách. V České republice chová kotuly veverovité zoologická zahrada Ústí nad Labem, Lešná, Praha, Olomouc, Brno a ZOO Děčín.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu