Kostel Narození Panny Marie (Mory)
| Kostel Narození Panny Marie v Morech | |
|---|---|
 Kostel Narození Panny Marie v Morech | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Ústecký |
| Okres | Louny |
| Obec | Podbořany |
| Lokalita | Mory |
| Souřadnice | 50°16′50,28″ s. š., 13°24′43,34″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Vikariát | lounský |
| Farnost | Mory |
| Status | farní kostel |
| Užívání | bližší informace o bohoslužbách |
| Zasvěcení | narození Panny Marie |
| Specifikace | |
| Stavební materiál | kámen |
| Další informace | |
| Kód památky | 43249/5-1181 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Římskokatolický farní[1] kostel Narození Panny Marie v Morech je gotická a v baroku rozšířená sakrální stavba. Kostel stojí nedaleko návsi a je obklopen starým zrušeným hřbitovem.[2] Od roku 1964 je kostel chráněn jako kulturní památka.[3]
Historie a stavební vývoj[editovat | editovat zdroj]
Podle Johanna Veselého spadá nejstarší písemná zmínka o kostele do roku 1344, kdy má být uvedený v registrech pražské diecéze.[4] Od něj převzala údaj Rottova vlastivěda podbořanského okresu[5] a dostal se i do novější literatury.[6] Žádný takový pramen ale současná medievistika nezná. Proto je třeba považovat za první písemnou zmínku o kostele až údaj z nejstarší konfirmační knihy, podle nějž začátkem ledna 1358 uváděl farář z Mor do funkce nového faráře do Libědic.[7] Z roku 1369 známe jménem první morské duchovní správce. Tehdy na žádost patrona kostela Beneše z Buškovic nahradil faráře Šebestiána kněz Václav.[8] Ten zemřel v roce 1380 a byl nahrazen knězem z Rakovníka Mikulášem.[9]
Lze předpokládat, že ve 2. polovině 15. a v 16. století byl kostel spravován utrakvistickými duchovními. V roce 1623 koupil Mory, konfiskované Bohuslavovi z Fictumu, katolík Jaroslav Bořita z Martinic, jeden ze tři defenestrovaných v květnu 1618. Ten nechal v roce 1626 do kostela pořídit dochovaný zvon.[10]
Třicetiletou válkou nebyl kostel poškozený natolik, aby se v něm nemohly konat mše. V roce 1651 zapsal hejtman panství Andreas Brunn do soupisu poddaných, že farář při kostele sice není, ale že v něm farář z Veliké Vsi slouží mše každý druhý týden.[11] Nicméně až do roku 1671 byly Mory přifařeny k Žaboklikám, pak k Blšanům a v roce 1695 zde byla obnovena farnost.[12] První farář se jmenoval Matthäus Josef Dockler.[5].
Původní části kostela z poloviny 14. století tvoří presbytář, jeho žebrová klenba, vítězný oblouk a část zdiva lodi navazující po obou stranách na presbytář.[13] Počátkem 50. let 18. století byla podniknuta přestavba kostela. Loď byla prodloužena asi o polovinu západním směrem, kostel dostal nový krov a sanktusník. Rovněž byla postavena nová sakristie. Do lodi a presbytáře byla proražena nová okna. Už ve 20. století byla postavena současná předsíň.[14]
Architektura[editovat | editovat zdroj]
Kostel je jednolodní s pětiboce zakončeným presbytářem. Má sakristii a točité schodiště pro zvoníka u severního boku presbytáře, které umožňovalo výstup do věžice nad vítězným obloukem. Kostel má novou dřevěnou předsíňku před jižním vchodem. Západní průčelí je rovné. Má tři osy a je završeno štítem s trojúhelným nástavcem. Fasády jsou členěny pilastry. Okna jsou obdélná, segmentově zakončená.[2]
Presbytář je zaklenut jedním polem křížové žebrové klenby, která je meziklenebním žebrem oddělena od šestidílné paprsčité klenby závěru. Žebra v koutech vyrůstají z trojbokých přípor, na jižní a severní straně z půlválcových přípor. Žebra mají má hladké kruhové svorníky. Sakristie má valenou klenbu. Triumfální oblouk je hrotitý s okosenými hranami, které dosedají na zem. Západní čtvrtinu lodi zabírá dřevěná kruchta. V lodi je plochý strop se štukovým zrcadlem a dřevěná kruchta.[2]
Zařízení[editovat | editovat zdroj]
Hlavní oltář je z 2. poloviny 18. století. Jedná se o rámový oltář se sochami světců na tabernáklu. Při triumfálním oblouku se nacházejí dva boční oltáře z 1. třetiny 18. stoleti. Jsou jimi: oltář Panny Marie, který je portálový, sochařský s řezanými akantovými postranicemi se stouhou, a oltář sv. Filipa s obrazem pocházejícím z doby vzniku oltáře a se svatostánkem z 2. poloviny 17. století. Kazatelna má sošky evangelistů na řečništi. Kamenná renesanční křtitelnice pochází z roku 1598. Jsou na ní nápisy z let 1613 a 1617.[2] Zároveň s přestavbou kostela do něj byly v roce 1752 pořízeny i nové varhany. Postavil je varhanář z Lokte Václav Starck.[15]
Bohoslužby[editovat | editovat zdroj]
V kostele se nekonají pravidelné bohoslužby a proto je obtížně přístupný.
Okolí kostela[editovat | editovat zdroj]
U rybníka stojí, na trojbokém kamenném soklu, socha sv. Jana Nepomuckého z 18. století.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 140–141.
- ↑ a b c d e POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech K/O. 1. vyd. Praha: Academia, 1978. 580 s. Kapitola Mory /Louny/, s. 428.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-07-29]. Identifikátor záznamu 155521 : Kostel Narození Panny Marie, Mory. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ VESELÝ, Johann. Geschichte der fürstlich Schwarzenberg´schen Domaine Postelberg. Praha: nákladem vlastním, 1893. 160 s. S. 117.
- ↑ a b ROTT, Wenzel (ed). Der politische Bezirk Podersam. Eine Heimatskunde für Schule und Haus. Podbořany: Verlag des Bezirkslehrervereines Podersam, 1902. 918 s. Dostupné online. S. 389.
- ↑ SMETANA, Jan a kol. Podbořany, dějiny města a okolních obcí. Podbořany: Město Podbořany, 2001. 378 s. S. 262.
- ↑ TINGL, František Antonín. Liber primus confirmationum ad beneficia ecclestica Pragensem per archidioecesim nunc proma vice typis editus 1354–1362. Praha: Ed. Grégr, 1867. 212 s. Dostupné online. S. 49.
- ↑ TINGL, František Antonín (ed). Liber secundus confirmationum. Praha: [s.n.], 1868. 101 s. Dostupné online. S. 1.
- ↑ EMLER, Josef (ed). Libri confirmationum ad beneficia ecclestica Pragensem per archidioecesim III–IV. Praha: Spolek historický, 1879. 261 s. Dostupné online. S. 144.
- ↑ SKOPEC, Jaroslav (ed.). Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 370. (Dále jen Skopec 2022.)
- ↑ ZAHRADNÍKOVÁ, Magda; ŠTREJNOVÁ, Eva. Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Žatecko, sv. 2. Praha: Státní ústřední archiv v Praze, 1997. 761 s. Dostupné online. S. 377.
- ↑ Digitální badatelna - sbírka matrik [online]. Litoměřice: Státní oblastní archiv v Litoměřicích [cit. 2023-03-21]. Dostupné online.
- ↑ Skopec 2022, s. 367.
- ↑ Skopec 2022, s. 373–374.
- ↑ PEKSA, Vojtěch a kol. Podbořany. 660 let od první písemné zmínky. Podbořany: Město Podbořany, 2022. 551 s. ISBN 978-80-85036-81-7. S. 504.
