Kornice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o české vesnici. O rodu dřevokazných hub pojednává článek Kornice (houby).
Kornice
Kornice kolem roku 1920

Kornice kolem roku 1920

charakter sídla: místní část
obyvatel: 151 (2000)
PSČ: 570 01
součást obce: Litomyšl
okres: Svitavy
historická země: Čechy
katastrální území: Kornice (2,87 km²)
nadmořská výška: max. 383 m
Kornice
Red pog.png
Kornice
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce

Kornice (něm. Kornitz) jsou malá vesnice, dnes část města Litomyšle, ležící dva kilometry severně od Litomyšle. Rozložily se na kopci Hlavňově (383 m n. m.), odkud se nabízí výhled do širokého okolí. Pramení tu potok, který teče do sousedních Sedlišť a u Tržku se vlévá do Loučné. Žije tu asi 150 obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na území Kornic žili lidé od poslední doby ledové. Trvalá sídliště jsou archeologicky doložena v mladší době kamenné pro kulturu s lineární keramikou, s vypíchanou keramikou i pro kulturu lengyelskou, v době bronzové pro lužickou kulturu, v době železné pro Germány.

Po Germánech se tu usídlili Slované. Osadu Domašice poprvé zmiňuje listina hlásící se k roku 1167, která je však falzem z konce 12. století. U Domašic je zaznamenána niva „Nakorniceh“. Později se Domašice již nepřipomínají. Až v roce 1347 při dělení majetku rušeného premonstrátského kláštera mezi litomyšlského biskupa a kapitulu jsou zmíněny Kornice. Připadly kapitule, svobodná rychta biskupovi. Co se odehrálo v mezidobí je předmětem spekulací. Existence svobodné rychty nasvědčuje kolonizačnímu původu vesnice. Návaznost na Domašice však dokazují přetrvávající pomístní názvy (Kuřince, Husilna) i pověsti o propadlém hradu v Kuřincích nebo o přenesení Kornic do výhodnější polohy. Je tedy pravděpodobné, že Domašice byly v průběhu 13. století v souvislosti s přechodem na zákupní právo přeneseny na pole „Nakorniceh“. Litomyšlskému klášteru Domašice možná připadly jako náhrada za území, které musel odstoupit králi Přemyslu Otakarovi II. při založení města Poličky v roce 1265. Část jejich půdy zůstala zřejmě nevyužita a posloužila v průběhu 14. století k založení Sedlišť (poprvé zmíněny roku 1398).

Kornická rychta byla v roce 1380 postoupena kapitule, jako náhrada za pozemky zaplavené rybníkem Hvězda u Opatova. Byla zřejmě kapitulou vykoupena a přeměněna na obyčejný statek, protože v roce 1398 se již nepřipomíná. Od té doby až do roku 1848 byly korničtí rychtáři jmenováni vrchností. Z počátků 15. století jsou známa jména některých obyvatel obce. Německá kolonizace se Kornic nedotkla, Češi tu měli vždy výraznou převahu.

Po zániku litomyšlského biskupství v roce 1421 spravovali panství husitští hejtmani. Poslední z nich, Vilém Kostka z Postupic, jej získal do dědičného držení. Kornice zůstaly součástí zámeckého panství postupně pod vládou Kostků z Postupic, Pernštejnů, Trautmannsdorfů a Valdštejnů (-Vartemberků) až do roku 1848. Třicetiletá válka přinesla zhoršení poměrů. Kornice byly vypleněny švédskými vojsky. Kvůli úbytku obyvatelstva přibylo robot, v roce 1680 se Korničtí účastnili nevolnických nepokojů. Rekatolizace obce proběhla důkladně (vždy náležela pod faru v Litomyšli). V roce 1783 byla na návsi vystavěna malá kaple.

V roce 1848 demonstrovali místní obyvatelé v Litomyšli za zrušení roboty. Po zrušení poddanství vznikly obecní úřady. Kornice patřily spolu s Nedošínem od roku 1850 k (Velkým) Sedlištím. Až v roce 1898 se plně osamostatnily. V roce 1873 vyrostla na návsi na místě starší kaple novogotická kaple sv. Václava.

Pohlednice z Končin

V roce 1886 byla postavena nad údajně léčivým pramenem v Končinách kaple Panny Marie Lurdské, která se stala oblíbeným poutním místem. V roce 1883 byl založen místní sbor dobrovolných hasičů, v roce 1906 hospodářsko-čtenářská beseda. Během první světové války byli v obci ubytováni uprchlíci z Istrie. V roce 1927 byla zavedena elektřina. Tlaku komunistickému režimu na založení JZD dokázaly Kornice vzdorovat až do roku 1957.

V roce 1976 byly připojeny k městu Litomyšlí. Od roku 2000 má vesnice vlastní osadní výbor.

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Rok 1651 1757 1785 1843 1850 1857 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1988 2000
Počet obyvatel 62 103 154 174 175 204 208 206 221 211 208 192 182 146 152 139 147 153 151

Jméno[editovat | editovat zdroj]

Původ jména Kornic je nejasný. Existuje několik teorií, žádná však není příliš přesvědčivá.[zdroj?] Může pocházet od kornaté, tzn. mazlavé, půdy, nebo od staročeského slova „kornicě“, tj. pokácené kmeny ještě s korou. Možná je i souvislost s keltským slovem „corno, korno“, což znamená roh nebo také ohyb toku.

Znak[editovat | editovat zdroj]

Znak Kornic

Jako obecní znak používaly Kornice v různých dobách odlišně stylizovanou litomyšlskou lilii.

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]