Josef Lasser von Zollheim

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Lasser von Zollheim
Ministr spravedlnosti Rakouského císařství
Ve funkci:
20. října 1860 – 4. února 1861
PanovníkFrantišek Josef I.
Předseda vládyJohann Bernhard von Rechberg
PředchůdceFranz Nadasdy
NástupceAdolf von Pratobevera
Ministr politické správy Rakouského císařství
Ve funkci:
4. února 1861 – 27. července 1865
PanovníkFrantišek Josef I.
Předseda vládyarcivévoda Rainer Ferdinand
Předchůdcenový rezort
NástupceRichard Belcredi[1]
6. ministr vnitra Předlitavska
Ve funkci:
26. listopadu 1871 – 4. července 1878
PanovníkFrantišek Josef I.
Předseda vládyAdolf Auersperg
PředchůdceAugust von Wehli
NástupceAdolf von Auersperg
Poslanec Frankfurtského parlamentu
Ve funkci:
1848 – 1848
Poslanec Říšského sněmu
Ve funkci:
1848 – 1849
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1861 – 1873
PanovníkFrantišek Josef I.
Doživotní člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci:
1878 – 19. listopadu 1879
PanovníkFrantišek Josef I.
Stranická příslušnost
ČlenstvíÚstavní strana
Narození30. září 1814
Strobl
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí19. listopadu 1879
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma materVídeňská univerzita
Profeseprávník, politik a státní úředník
CommonsJosef Lasser von Zollheim
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Lasser von Zollheim, plným jménem Josef Anton Lasser Freiherr von Zollheim (30. září 1814 Strobl – 19. listopadu 1879 Vídeň), byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník a politik, v letech 1860–1861 ministr spravedlnosti Rakouského císařství, pak v letech 1861–1865 ministr politické správy Rakouského císařství a v období let 1871–1878 ministr vnitra Předlitavska, významný politik Ústavní strany.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Mládí a veřejná činnost v letech 1848–1849[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval právo na Vídeňské univerzitě. Roku 1838 získal titul doktora práv a následujícího roku nastoupil do státních služeb. V roce 1848 byl zvolen poslancem celoněmeckého Frankfurtského parlamentu i rakouského Říšského sněmu. Vybral si ovšem mandát na Říšském sněmu (podle jiného zdroje byl až do roku 1849 i členem Frankfurtského parlamentu[2]), kde patřil k liberální levici. Podílel se na legislativě ohledně zrušení poddanství a prosadil finanční odškodnění pozemkových vlastníků za zrušení roboty, čímž korigoval radikální návrhy Hanse Kudlicha. Zapojil se i do debat o nové ústavě, přičemž na podzim 1848 představoval jednoho z předáků středového uskupení poslanců, kteří odmítali předrevoluční poměry ale i výstřelky liberálních radikálů. V státoprávních otázkách náležel k centralistům, tedy odmítal rozvolnění Rakouska podle regionálního či etnického principu.[3][4]

Na rakouský ústavodárný Říšský sněm byl zvolen ve volbách roku 1848. Zastupoval volební obvod Werfen v Salcbursku. Uvádí se jako aktuár dvorní komory.[5] Patřil ke sněmovní levici.[6]

Státním úředníkem za neoabsolutismu[editovat | editovat zdroj]

Ihned po rozpuštění Říšského sněmu (takzvaný Kroměřížský sněm) v březnu 1849 nastoupil jako státní úředník na ministerstvo vnitra, kde působil po celé období bachovského neoabsolutismu. Patřil mezi hlavní spolupracovníky Alexandera Bacha a podílel se na reformách obecní správy a samosprávy. Byl také aktivní v komisi pro rozšíření města Vídně.[4][7]

Rakouským a předlitavským ministrem[editovat | editovat zdroj]

Po obnovení ústavnosti (Říjnový diplom) usedl 20. října 1860 do vlády Johanna Rechberga jako ministr spravedlnosti Rakouského císařství (podle jiných zdrojů jen jako ministr bez portfeje[4]). Na tomto postu setrval do 4. února 1861. V následné vládě Rainera Ferdinanda Habsbursko-Lotrinského se pak stal ministrem politické správy Rakouského císařství a na tomto postu setrval do 27. července 1865.[8] Jiné zdroje zase uvádějí, že až do roku 1865 byl ministrem spravedlnosti.[2] V roce 1865 každopádně podal demisi na ministerský post a byl penzionován.[4]

Byl členem německé liberální Ústavní strany. V letech 1868–1870 zastával funkci místodržícího Tyrolska. Zde ovšem jeho liberální, pokrokářské a antiklerikální koncepce byly ostře odmítány konzervativně orientovaným Tyrolským zemským sněmem.[4] Kromě toho dlouhodobě zasedal jako poslanec Říšské rady. Nastoupil do ní již v roce 1861 (za Salcbursko, kurie tržních obcí, obvod Zell am See, Saalfelden, Mittersill, Lofer, Taxenbach). V Říšské radě byl poslancem i v následujícím funkčním období 1867–1870 (Salcbursko, kurie venkovských obcí), 1870–1871 (Salcbursko) a 1871–1873 (nyní již za Horní Rakousy, kurie velkostatkářská).[9]

26. listopadu 1871 se stal ministrem vnitra Předlitavska ve vládě Adolfa von Auersperga. Na této pozici setrval do 4. července 1878.[10] Jeho vliv ve vládě byl velký. Odpůrci dokonce Auerspergův kabinent nazývali Lasserovou vládou.[4]

V roce 1878 se stal doživotním členem Panské sněmovny.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Jako předseda ministerské konference a státní ministr měl Belcredi na zodpovědnost mimo jiné i portfolio vnitřní politické správy.
  2. ↑ a b Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 679. 
  3. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 58, 72, 75. 
  4. ↑ a b c d e f g Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 5. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Lasser von Zollheim, Josef Frh. (1814-1879), Politiker und Jurist, s. 35. (německy) 
  5. ↑ Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-03. (německy) 
  6. ↑ Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10. 
  7. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 112. 
  8. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 585. 
  9. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  10. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 587. 
Ministři vnitra Předlitavska
1. Eduard Taaffe (1867) • 2. Karl Giskra (1867–1870) • 3. Eduard Taaffe (1870–1871) • 4. Karl Hohenwart (1871) • 5. August von Wehli (1871) • 6. Josef Lasser (1871–1878) • 7. Adolf z Auerspergu (1878–1879) • 8. Eduard Taaffe (1879–1893) • 9. Olivier de Bacquehem (1893–1895) • 10. Erich von Kielmansegg (1895) • 11. Kazimír Badeni (1895–1897) • 12. Paul Gautsch (1897–1898) • 13. František z Thun-Hohensteinu (1898–1899) • 14. Ernest von Koerber (1899) • 15. Josef Stummer (1899–1900) • 16. Ernest von Koerber (1900–1904) • 17. Artur Bylandt-Rheidt (1905–1906) • 18. Konrad z Hohenlohe-Schillingsfürstu (1906) • 19. Richard von Bienerth (1906–1908) • 20. Guido von Haerdtl (1908–1911) • 21. Max Wickenburg (1911) • 22. Karl Heinold (1911–1915) • 23. Konrad z Hohenlohe-Schillingsfürstu (1915–1916) • 24. Erwin von Schwartzenau (1916) • 25. Erasmus von Handel (1916–1917) • 26. Friedrich von Toggenburg (1917–1918) • 27. Edmund von Gayer (1918)
kurzivou – pověřeni správou úřadu
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Lasser_von_Zollheim&oldid=21970064“